Odkud pocházíte a co vás přivedlo do Stříbra?

Řekl bych to takto: Jak ten život utíká, je to tak dávno, co na svět přivedla Růža Toníka a hle, ono už je to šedesát dva let. Narodil jsem se v roce 1949 v překrásném městě na jihu Moravy v Hustopečích u Brna. Tam jsem vychodil základní školu a také střední odborné učiliště. Prožil jsem tam krásné dětství a mládí. V roce 1968 jsem odešel na vojenskou základní službu sem do Stříbra. No, a jak to tak někdy chodí, potkal jsem zde nejen kamarády, ale hlavně jednu dívku, a to byla ta hlavní příčina, že se dnes s vámi mohu podělit o radosti ze svého koníčka – chovatelství.

Co nyní chováte a kolik kusů?

V prvé řadě jsem chovatelem okrasných holubů, a to jako symbolu mého rodného kraje, Moravských voláčů modrých sedlatých. Další mou srdeční záležitostí je Polský rys šupinatý. Holuby chovám už od dětství. Dále mám králíky Durynské, drůbež – hrabavou, malá i velká plemena, a okrasné ptactvo. Mohlo by se zdát, že jsem se s láskou ke zvířatům narodil, maminka pracovala v živočišné výrobě, a tam jsem s ní už jako malý kluk předškolního věku chodil. Stařeček měl také hospodářství. Na Moravě měl vlastně skoro každý u stavení holubí dům. Holubi mě upoutali nejvíce, ty chovám už od šesti let.

Jak se k tomu staví vaše rodina?

Každý, kdo přišel ke styku se zvířaty, ví, že bez podpory rodiny to nejde. To bych si svého koníčka v takovém rozsahu nemohl dovolit. Já se mohu na svou manželku už celých jednačtyřicet let plně spolehnout, a když je třeba, i mladí pomohou.

V jakých soutěžích jste byl a získal jste nějaká ocenění?

Výstav jsem absolvoval nesčetně. Když chcete, aby Vás podpodpořili na výstavě ve Stříbře, jezdíte i na ostatní. Byl jsem i na národních výstavách, jak holuby, tak i s králíky. Získal jsem různé čestné ceny a dvakrát i titul Mistr ČR. Třikrát jsem byl i na Evropských výstavách a za holuby Moravské voláče jsem si přivezl titul Mistra Evropy. Pěkné ocenění jsem získal i v Německu, tam jsem měl navíc i králíky.

Jaké máte další koníčky?

Při tomhle hlavním koníčku mi už moc času nezbývá, ale mám ještě čtrnáct včelstev a k těm stejně musím jít, když je potřeba, a ne, když se chce, jinak by nemělo smysl je chovat.

Když už nějaké volno přece jen zbude, co děláte nejraději?

No, ono, skoro žádné nezbude, člověk má také ještě povinnosti vůči své rodině a své organizaci jako funkcionář a tomu se věnuji, co nejvíce mohu. Večer většinou fandím sportovním utkáním v televizi, a to i do pozdních, ba časných ranních hodin. Když je možné, rád navštěvuji své přátele či příbuzné, u kterých se cítím dobře. Rád poslouchám také dobrou hudbu, hlavně dechovku.

Z čeho ještě máte radost?

Největší radost mi dělá pevné zdraví a dlouhověkost naší rodiny. To je nejdůležitější. Pak mě potěší, když se mi povede odchovat něco krásného v mých chovech, to nemyslím kvůli poháru, ale jen tak pro mou radost, jak říkám, že si mohu napást svoje oči.

Máte nějaké plány do budoucna?

Co se chovatelství týče, chtěl bych udržet kvalitu zvířat na stále dobré úrovni a co nejvíce pomáhat při chodu naší organizace. Hlavně chci, pokud to bude možné, ve všem pomáhat své rodině.

Je také něco, co vás trápí a chtěl byste to změnit?

Určitě. Je to chování lidí navzájem vůči sobě. Podle mě je to problém v celé naší společnosti, ale bohužel to tímto článkem určitě nezměníme.

Martina Sihelská