Na náměstí před radnici ji přivezl kočár tažený koňmi a před radnicí ji kromě několika desítek lidí přivítala starostka s místostarostou chlebem a solí.

„Z přivítání jsem úplně šokovaná,“ vyjádřila se pokořitelka téměř tří tisíc kilometrů Svatojakubské poutní cesty.

Mimo domov byla pět měsíců, ale na stýskání neměla ani pomyšlení. „Na to nebyl čas, protože po celé cestě jsem prožívala úplně jiné emoce,“ vysvětlila.

Na cestu se vydala 2. června se 120 eury. „S tím by se samozřejmě taková cesta nedala absolvovat, ale třeba v Německu jsem byla široko daleko jediná poutnice, tak si mě hýčkali, občas jsem nemusela za ubytování platit a občas jsem nějaké peníze na cestu dostala,“ vyprávěla v úterý na kladrubské radnici paní Hana.

Na cestě jí také velice pomáhaly textové zprávy. „Těch jsem denně dostávala deset až patnáct, často od lidí, které vůbec neznám. Lidé mi věřili, a to mě také hnalo dál.“

Čtěte také SMS zprávy z její cesty po Evropě. Více ZDE>>>

Na cestě prožila podle svých slov mnoho nádherných okamžiků, ale také několik, při kterých se bála. „Jednou jsem se bála člověka, chtěl mě svézt a já cítila, že je nebezpečný. Působil tak. Bála jsem se také v Pyrenejích, když jsem šla sama v lese. Nebezpečné byly také bouřky v horách, mnohokrát jsem zmokla až na kůži. Ale nemocná jsem nebyla, jen dvakrát trochu nastydlá,“ uvedla s tím, že se ale potýkala s bolestí kloubů a pat.

Do Santiaga došla 24. října. „Nejcitelněji jsem si to uvědomila při mši, když četli jména zemí, ze kterých právě ten den dorazili do cíle poutníci. Když četli jméno České republiky, zaplakala jsem si radostí a úlevou.“

Hana Ulrichová ušla zhruba 2400 kilometrů, kolem pěti set absolvovala dopravními prostředky, zejména v Alpách a částečně ve Francii, kdy se několikrát svezla při obzvláště dlouhých etapách. Domů jela ze Santiaga vlakem přes Barcelonu a Curych.