Jsou druhy, jejichž určení nedá velkou práci a stačí k tomu obyčejný obrazový atlas. Jsou však druhy, jejichž přesné určení dělá problém i zkušeným botanikům. Dnes vám chci představit druhově nebohatou, avšak zajímavou skupinu rostlin z řádu plavuňotvarých a říci něco o jejich výskytu na Tachovsku. Nakonec není –li sníh, je možné některé plavuně nalézat a určovat i přes zimu.

Zdaleka nejčastěji se na Tachovsku setkáte s plavuní vidlačkou. Roste na okrajích cest ve světlých, zejména jehličnatých lesích, na vřesovištích, chudých loukách. Vidličnatě se větví (odtud název) nejen hlavní plazivý stonek, ale i vrcholové výtrusnicové klasy. Hustě posazené listy jsou zakončeny dlouhou bílou osinou, což může být nejlepší rozlišovací znak od podobné (zejména ve sterilním stavu) plavuně pučivé.

Plavuň pučivá není zdaleka tak častým druhem. Jde o rostlinu vyšších poloh, z čehož plyne její roztroušený výskyt na Českém lese (opět podél lesních cest, v podmáčených smrčinách a kyselých bučinách), vzácný na Bezdružické vrchovině (Hanov, v okolí Bývalého Caltova) a celkem vyjímečný jinde. Proto mne letos v září překvapil pěkný a plodící porost této plavuně v borových lesích mezi Výrovem a Borovany. Kromě listů bez koncové osiny se od plavuně vidlačky liší pouze jedním a přímo na vzpřímené prýty přisedlým výtrusnicovým klasem.

Dalším horským druhem je vranec jedlový. Z toho plyne opět těžiště jeho výskytu na Českém lese, údaje o nálezu v jiných geomorfologických celcích Tachovska jsem ve svých záznamech nenašel. V inverzních polohách může vranec sestupovat na samý okraj pohoří, jako je tomu například v Aglájině údolí pod vodní nádrží Lučina. Vranec jedlový má trsnatě větvené, stejně dlouhé, souběžné a hustě olistěné prýty. Na rozdíl od plavuní a plavuníků netvoří výtrusnice vrcholové klasy, ale jsou „schovány“ v paždí listů v podobě žlutavých oválků. V Českém lesem najdeme vranec jedlový nejčastěji ve vlhkých smrčinách a bučinách.

Najdete – li na Tachovsku plavuňovitou rostlinu s nápadně zploštělými větévkami, půjde nejspíše o plavuník zploštělý. I u tohoto druhu je hlavní stonek plazivý a z něj vyrůstají vzpřímené vějířovitě větvené prýty. Výtrusné klasy rostou po 2 až 4 (6) na dlouhých stopkách a jen na postranních prýtech. Plavuník zploštělý je druh světlých jehličnatých lesů a vřesovišť. Nejvíce lokalit mám zaznamenáno z Českého lesa, několik z Bezdružické vrchoviny (Hostičkov, Caltov, Loučky), v Podčeskoleské pahorkatině jsem jej nalezl mimo jiné v Přírodní parku Valcha. Vzhledem k výskytům například v oblasti Dyleně a Čerchova, nelze v tachovské části pohoří vyloučit nález plavuníku Isslerova, znalost o recentním výskytu však nemám.

S výjimkou plavuně vidlačky patří všechny mnou uváděné druhy mezi rostliny zákonem zvláště chráněné. Mějte to na paměti, rostliny lze dobře rozlišovat i bez jejich destrukce či dokonce vytrhávání.

Miroslav Trégler