Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pozůstalé je třeba vždy vyslechnout a nechat vymluvit

Tachov – František Hrubý provozuje už bezmála dvě desítky let pohřební službu v Plané, Tachově a Mariánských Lázních. Se smrtí se setkává denně, dokonce jí o vlásek unikl. To změnilo jeho pohled na život. I na smrt.

20.11.2010
SDÍLEJ:

František HrubýFoto: DENÍK/Jiří Kohout

Co pro vás znamená smrt – tedy kromě byznysu?

Smrt je pro mne ukončení jedné životní etapy, ukončení života člověka.

Přemýšlel jste někdy nad smrtí z filozofického pohledu?

Filozoficky jsem nad smrtí nikdy nepřemýšlel. Myslím, že člověk o tom začne přemýšlet hlouběji, když si na něj ta smrt téměř sáhne, jako to bylo v mém případě. Pak už člověk život začíná posouvat do jiných rovin. Začne si vážit života více. Začne se více šetřit.

Můžete říct, jak na vás smrt sáhla?

Byl jsem v roce 2002 v mém domě přepaden dvěma maskovanými muži, kteří mě přišli zabít. Bylo to v noci, vnikli do ložnice, namířili pistoli, začali střílet. Dva zásahy do hlavy, jeden do ramene. Ztratil jsem vědomí a oni v domění, že mne zabili, z domu utekli. Ze zranění jsem se dostal a od té doby se moje životní hodnoty změnily. Už to není honit se jen za byznysem, věnuji se více rodině.

Podařilo se pachatele chytit a zjistit, proč to udělali?

Přišlo se na to, jsou zavření, sedí. Tenkrát se o tom napsalo dost. Byl to jeden můj bývalý zaměstnanec, ten to naplánoval. On už měl také udělanou živnost na pohřební službu a myslel si, že když mne odstraní, dosáhne na moji firmu a bude mít více prostoru v Mariánských Lázních.

Potom jste o životě a smrti začal přemýšlet jinak.

Ano, pořád jsem chtěl, aby moje firma byla na úrovni, aby jednání s pozůstalými bylo jiné, než dříve, aby byla zachovávána dochvilnost, aby byla větší úcta k pozůstalým. O to jsem se pořád snažil, plahočil se za tím a na rodiunu nebyl čas. To vše jsem po tom přepadení zhodnotil a svůj život jsem docela dost změnil.

Jak jste se k této profesi dostal?

V dvaadevadesátém roce jeden můj známý v Mariánských Lázních, pan Oto Heřmánek, koupil pohřební službu od tehdejšího komunálu. Chtěl, abych mu dělal řidiče. Do té doby jsem žádného zesnulého neviděl, chtěl jsem si udělat představu, co to obnáší a zkusil jsem to. Dělal jsem nejen řidiče, patřilo k tomu i oblékání mrtvých, převozy z nemocnic, z bytů, od nehod. Vše, co dnes dělají mí zaměstnanci, to jsem tenkrát dělal společně s panem Heřmánkem. On v tom původně viděl hlavně byznys a velké peníze. Proto do toho šel. Ale práci psychicky nezvládal. Tak jsme si o tom promluvili a on mě navrhl, kdybych měl zájem , že by mě tu pohřební službu přenechal. Že by mi jí prodal a převedl ji na mě. Já jsem v tu dobu tolik peněz zdaleka neměl. Rodiče mi finančně pomohli a já v květnu 1993 od pana Heřmánka pohřební službu odkoupil.

Předtím jste s podobnou prací nikdy nepřišel do styku?

Ne, nikdy, chodil jsem po kotelnách, dělal topiče, jezdil v pekárně autem, ani ve zdravotnictví jsem nepůsobil. Z pekárny jsem jako řidič přešel k panu Heřmánkovi.

Věnoval jste se někdy tomu, čím jste vyučen?

Po vyučení jsem se tomu věnoval asi rok, pak jsem si udělal řidičský průkaz a nastoupil jsem k Okresní správě silnic Cheb, provozovna Mariánské Lázně, kde jsem pracoval s mým tátou.

Musí se k práci v pohřební službě absolvovat nějaké školení? Třeba s psychologem?

Zaměstnanci absolvují pohovor se mnou a školení o bezpečnosti práce, tam jsou požadavky na hygienu. Ta je důležitá, převlíkat se, mýt si ruce, nesahat na nic bez rukavic, na to se musí hodně dbát. Pak je třeba dodržovat bezpečnost při kopání hrobů.

A školí se zaměstnanci v tom, jak se chovat k pozůstalým?

To ví ode mě. Kdo je držitelem koncesní listiny na pohřební služby, prošel vzdělávacím kurzem. Dříve tuto službu mohl provozovat každý, před lety ale bylo vydáno nařízení, takže jsme museli absolvovat kurz, kde nám přednášeli psychologové, patologové atd. Tam jsme se dozvěděli, jak by třeba měla být nazdobená kancelář. Já pak proškoluji zaměstnance, jak by se k pozůstalým měli chovat. To znamená nechat je vymluvit, aby to ze sebe dostali, nepřerušovat je. Stává se, že přijde člověk, který má za půl hodiny všechny formnality vyřízené. To jsou lidé víceméně smíření, když měli doma někoho vážně nemocného. Ale jsou případy, kdy přijdou příbuzní, každý chce o zemřelém něco říct, pláčou. Máme vodu, kávu, prostě je třeba čekat na ně, aby se vypovídali a když zaměstnanec odhadne vhodný okamžik, ptáme se, jakou mají představu o pohřbu.

Bylo to pro vás těžké naučit se jednat s pozůstalými?

Čekal jsem, že to bude horší se do toho dostat. Myslím si, že jsem s tím velké problémy neměl. Zvládal jsem to, jsem komunikativní. I dnes dokážu, dnes ještě víc, odhadnout toho člověka.

Co bývá první, na co se lidé ptají, když přijdou do kanceláře?

Na to se těžko odpovídá. Zpravidla chtějí vědět, co jsme hned schopni pro ně udělat. Od sjednání pohřbu přes vytisknutí parte a vyřízení záležitostí na matrice. Třeba tady na Tachovsku není žádná nemocnice, takže kde jim nejblíž někdo zemře, když to není přímo doma, je na LDN nebo v domovech důchodců. Od pozůstalých přebereme dokumenty na vyřízení úmrtního listu. Protože tam, kde člověk katastrálně, matričně zemře, tam se musí vyřídit úmrtní list.

To je i v případě dopravních nehod?

Přesně tak. To spousta lidí neví, na to se hodně ptají a jsou rádi, když tohle za ně může pohřební služba vyřídit. Když jim zemře někdo hodně blízký a pořád o tom mluvit a vyřizovat, to není vůbec příjemné, proto to dnes pohřební služby vyřizují.

Existují v pohřebnictví módní trendy, jako třeba oblíbené barvy květin, výzdoba rakví a podobně?

To je individuální. Pozůstalí na všechno dostanou před sebe katalog. Ať je to na rakve, na květinovou vazbu – tedy věnce, kytice, stuhy. Mohou si vybrat z růných barev. Také rakev si mohou vybrat. Když si neví rady, od toho jsou tam zaměstnankyně, aby jim nenásilnou formou poradily. Je dobře mít na výběr více rakví od nízkých cen až po ceny, které už jsou za hranicí třeba padesáti, šedesáti tisíc korun. Rozdíly jsou , když se jedná o mladého nebo starého člověka. I tou debatou by měly ženy v kanceláři poznat, jak jsou na tom pozůstalí po finanční stránce a podle toho jim umět poradit. Ale že by byly módní trendy, to asi ne.

Setkal jste se někdy s nějakým velmi specifickým požadavkem?

Nesetkal, nevzpomenu si. S tím, že si lidé chtěli rakev sami vyrobit, s tím se občas setkáváme. Dnes to není ani nic překvapivého, většinou proto, že rakev je drahá, zvlášť když je celodřevěná. Proto si ji chtějí vyrobit sami. Ale u nás to mohou dělat pouze firmy, které na to mají certifikát a homologaci. A s touto homologací se jezdí i do krematoria. Kdybych tam přijel s rakví, kde by bylo poznat, že neodpovídá požadavkům, chtěli by tu homologaci po nás a mohl by nastat problém.

Jaký vy byste si vybral pohřeb?

Kdybych si mohl vybrat, tak rozloučení s panem farářem a následně kremaci.

Proč zrovna kremaci?

Viděl jsem stovky těl, která jsme odváželi z bytu, nebo z terénu, kde určitý čas ležela. Takže vím, co se s tím tělem děje, jak reaguje na prostředí. Když bych si představil, že moje tělo takhle vypadá, tak raději kremaci. Říká se prach jsi a v prach se obrátíš, tak takhle bych si to také představoval. Ale to je čistě moje představa, i když dnes dávají lidé přednost kremaci asi z osmdesáti procent.

Asi je to i úspornější z hlediska nájmu hrobu…

Určitě to pro pozůstalé není tolik finančně zatěžující.

Kolik stojí takový hrob?

Dnes nájem dvojhrobu na deset let stojí přibližně čtyři tisíce korun. Ale třeba teď v předvánočním čase je zaplacení poplatku zásah do peněženky. Ale dá se domluvit, že mohou zaplatit třeba na rok. Dříve se vybíralo na deset let, ale teď je možné si platit i na kratší dobu.

A urna se dá ponechat i doma, člověk je svému zesnulému nablízku.

Ano, hodně lidí to tak dnes dělá. Jsou to ostatky v neprodyšné schránce, dá se všelijak přizdobit, opatřit nápisy.

V Evropě klesá počet obyvatel. Umírá více lidí, nebo se jich málo rodí? Jak se na tento problém díváte v pohřebních službách?

Jestliže se rodí méně lidí, musí jich více umírat. Když to vezmui z hlediska České republiky, rodí se méně lidí asi z ekonomických důvodů. Mladí lidé se více rozmýšlejí, kdy si rodinu založit. Lidé mají dnes více možností rozvíjet svoji kariéru. Dříve kluk přišel z vojny, brzy se oženil a byl tátou, dnes více uvažují. Není tu trend mít více dětí, i sociální výhody jsou nejisté, lidi se do zakládání větších rodin nehrnou. Tím je větší úmrtnost.

Projevuje se to nějak na vaší práci?

Ano. Když jsem začínal, tak těch pohřbů nebylo tolik. V prvních letech po revoluci měli starší lidé život takový ustálený. Dnes se ale dostávají do různých situací, jako je finanční tíseň jejich nebo dětí. Projevuje se stres, který na lidi více působí, k úmrtí tak může docházet. Je i více sebevražd, než v počátku devadesátých let.

Zaslechl jsem, že pohřební služby v regionu krachují. Je to tak?

Já bych to vzal trošku obloukem. Za svoji kariéru jsem zažil pohřební služby, které zkrachovaly. Dostaly se k tomu různými cestami – jako zkrachuje hospoda, obchod, většinou špatným hospodařením. Vyberou peníze, ale třeba utratí víc, než si mohou dovolit, nekalkulují. Takové případy byly, jsou a asi i budou. Také jsem se setkal s názorem, že Hrubého pohřební služba krachuje, že neplatí nájmy a stěhuje se z místa na místo. My jsme se v Tachově skutečně přestěhovali. Ale důvod byl jiný. Když jsem v Tachově otevřel pohřební službu, byl jsem v domě, který byl výhodný z hlediska nájemného, ale pro práci a pozůstalé to nebylo důstojné prostředí. Čekal jsem rok, než se uvolní místo vhodné, shodou okolností hned ve vedlejším domě. Chtěl jsem prostory, kde by zaměstnanci a pozůstalí měli důstojné prostředí. To byl důvod změnit kancelář v Tachově. Z toho možná vzešla fáma o tom, že pohřební služba krachuje.

Bavíte se doma o práci?

Na tohle téma moc ne. Řeknu, když třeba zemře někdo známý, ale jinak ne.

Autor: Jiří Kohout

20.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Lukáš a Ladislav Hudlerovi na mistrovství světa v Irsku a spolu s dalšími členy týmu EH Security System na základně v Tachově. Foto: Deník/Jiří Kohout a Archiv L. Hudlera
12

FOTO: Hudlerové přivezli z Irska úctyhodnou sbírku medailí

Žáci 1. třídy Základní školy Mánesova Stříbro, s třídní učitelkou Hanou Kalistovou a asistentkou pedagoga Pavlou VavřičkovouMohamed Omar Badawy, David Bacher, Milena Bojdová, Marie Eliška Čečková, Alex Eremiáš, Hana Heřmanová, Natálie Jonášová, Nelly Kais

NAŠI PRVŇÁČCI: dnes představujeme prvňáčky ze ZŠ Mánesova ve Stříbře

Hokejisté Tachova nastoupí doma

Tachov – Po úvodním utkání krajské ligy mužů v ledním hokeji, nastoupí Tachov v dalším kole poprvé v nové sezoně na domácím ledě.

Přípravná třída pomůže lépe zvládnout první třídu

Stříbro – Od začátku září mají v Základní škole Mánesova Stříbro, kromě první třídy, ještě jednu první třídu, a to přípravnou. Jako jediné základní škole na Tachovsku se jí zde díky zájmu rodičů podařilo zřídit.

SLEDUJTE ON-LINE: Prezident Miloš Zeman dorazil do Plzně v dobré náladě

Plzeňský kraj - Sledujte s Deníkem návštěvu prezidenta v kraji. 

ZMĚNA: Výlov Regentu začne v pátek, termín ale může ovlivnit teplé počasí

Chodová Planá - Rybářství rozhodlo o změně, výlov Regentu začne nejspíše až v pátek, pokačovat se bude v sobotu. I tento termín není podle rybářů definitivní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení