„Během posledních desetiletí některé zejména vyšší partie zděných konstrukcí, jako koruny zdí, záklenky oken a podobně, zanikaly před očima. Proto bylo třeba hrad zachránit,“ vyjádřil se Petr Sokol, vedoucí oddělení archeologie Národního památkového ústavu v Plzni.

Rozsáhlé stabilizační práce byly zahájeny v roce 2009. „Loni byl proveden největší objem prací, které se dotkly všech částí hradní zříceniny. Opravy spočívaly především ve zpevnění vrchních částí zdí jejich přezděním, doplnění zdiva ve svislých a lomových plochách, vyklínování a spárování a ve vytvoření souvislého drnového pokryvu zpevněných korun, navazujícího na původní drnový pokryv úseků, do nichž nebylo zasahováno,“ popsal Sokol.

Na hradě pracovali také restaurátoři. „Restaurátorsky byly zajištěny plochy původních omítek. Charakter prací vycházel z konzervačního pojetí péče o hradní torzální architekturu, důraz byl kladen na zachování co největší míry autentičnosti. Součástí hradní zříceniny tak zůstaly i zdravé borovice v prostoru hradního jádra a jalovce na koruně bergfritu ,“ vysvětlil archeolog.

Loňské zásahy se podle Sokola dotkly zejména severní stěny severního paláce, sousedního bergfritu, jižního paláce, sklepa, severní hradby východního nádvoří, objektů jižního parkánu a jižní parkánové hradby stavěné na prudkém skalnatém svahu.

„V horní části bergfritu byly zdokumentovány dochované části unikátního trámového roštu pocházejícího z 20. let 15. století a doplněn dendrochronologický průzkum dalších dřevěných prvků, datující stavební úpravy do konce 80. let 15. století,“ do­dal.

Stabilizaci podpořilo finančně ministerstvo kultury. Celkové náklady byly necelých 5,1 milionu korun.