VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pravidelně se těším na vystoupení bývalých členů sboru

Tachov – Zábavným odpolednem a večerem v pátek a slavnostním koncertem v sobotu oslaví Tachovský dětský sbor 40 let od svého založení.

17.5.2013
SDÍLEJ:

Sbormistr Josef Brabenec.Foto: DENÍK/Jiří Kohout

Po celou tu dobu stojí v čele sboru jeden muž – sbormistr Josef Brabenec. Ten Deníku ve své pracovně v tachovském mlýně odpověděl na několik otázek.

Pane sbormistře, Tachovský dětský sbor slaví 40 let – když si teď promítnete těch uplynulých 40 let, jaký okamžik v souvislosti se sborem se vám vybaví nejvíce?

Pro nás byl v historii sboru asi největší zážitek naše první vítězství v národní soutěži dětských sborů v Olomouci na svátcích písní, a to bylo v roce 1977. Takže už je to hodně let. A potom, to se nedá vypíchnout. Samozřejmě takové ty velké festivaly, na kterých jsme uspěli. Třeba ten poslední byl v Číně v roce 2010. Ale jinak se to nedá vyjmenovat, protože každý velký úspěch, úspěchem je třeba i bouřlivé přijetí sboru teď naposled při jarním koncertu v Milevsku. Takových zážitků je nepočítaně.

Se sborem, sám jste teď zmínil Čínu, cestujete hodně. V posledních letech to byla kromě Číny Jihoafrická republika, Brazílie, Argentina, samozřejmě evropské země. Určitě na všechny tyto zájezdy rádi vzpomínáte…

Z delších zájezdů máme krásné vzpomínky na festival v Irsku, i když je to spojené se zážitky mimohudebními, protože jsme tam tehdy jeli v době povodní, které byly v jižní Anglii i v Irsku. To jsme místy i trnuli, abychom vůbec projeli dálnicí, která byla po schůdky autobusu zaplavená a potřebovali jsme se dostat na trajekt. Pak samozřejmě nelze zapomenout na ty velice vzdálené zájezdy – na jednu stranu Argentina, na druhou na východ zase Čína. A když si vzpomenu na dávnější doby, tak pro nás byl velký zážitek stát jednou nohou na území Asie a druhou na území Evropy. To bylo za Uralem.

Vy jste v podstatě byli na všech kontinentech, kromě Antarktidy…

A kromě Austrálie.

Takže příští zájezdy povedou do Austrálie a Antarktidy?

To ne, to už si netroufám (úsměv).

Když ještě chvíli zůstanu u těch zájezdů, jakým způsobem ty destinace sháníte? To je na základě spolupráce s tamními sbory, či agenturami?

My jsme členy mezinárodní sborové organizace a od ní dostáváme několikrát do roka nabídky k účasti na festivalech sborového zpěvu. Takže tam byla třeba nabídka na sborovou olympiádu v Číně. A jinak máme po celé Evropě spoustu známých, takže například do Afriky jsme se dostali tím, že sbor z Kapského Města byl na festivalu v Evropě a měli zájem se dostat do Česka. Zrovna tam byli Švýcaři, kteří u nás hostovali, tak se smluvili, dali jim adresu do Tachova a tím to vlastně vzniklo.

Ve sboru se za těch 40 let musely vystřídat stovky, možná tisíc lidí. Evidujete je nějak? Máte to přesně spočítané?

Já v podstatě eviduji všechny děti, které prošly hlavním sborem. Ale je to statistika taková pofidérní, protože někdo se v hlavním sboru udrží rok, ale je spousta dětí, které prošly všemi přípravkami a zůstaly ve sboru až do maturity. Statistika moc nevypovídá, ale řádově jsou to velké stovky dětí.

Ve sboru máte danou věkovou hranici?

U nás je to limitováno účastí na festivalech. Buď je to kategorie do 16 let, ale většinou, protože chci, aby se ty opěrné sloupy sboru mohly vždy účastnit, tak se přihlašujeme do mládežnické kategorie, to znamená do 21 let. Ale máme tady nejstarší členy vždycky do 19 let, do maturity.

Podařilo se vám za 40 let vychovat nějakého zpěváka, pěvce, který by se prosadil v tomto oboru výrazněji?

Byli tady zpěváci, kteří zpívali ve sboru Národního divadla, nebo v plzeňské opeře, ale sborová výchova je něco jiného než sólový zpěv. Většinou ti, kteří mají ambice jít někam dál, tak kromě sborového zpěvu studují ještě sólový zpěv. Mám radost z toho, že ti zpěváci, kteří z deváté třídy odcházejí studovat někam mimo Tachov, tak většina z nich někde zpívá.

Vracejí se k vám vaši bývalí svěřenci? Nemyslím jako diváci, ale jestli se občas přijdou podívat sem do mlýna, nebo si s vámi zazpívat…

Často přijdou alespoň pozdravit. Ale taková ta základna se sejde jednou za pět let na výročních koncertech. Jako to bude teď v sobotu. To je jich vždycky nejméně stovka a společně si zazpívají.

Repertoár sboru je poměrně pestrý, od lidovek až třeba po jazzové a popové věci. Máte nějaký klíč na výběr, nebo je to dáno kritérii festivalů?

Většinou jsou festivaly koncipovány tak, že je tam několik kategorií. My musíme mít v repertoáru vždycky něco z různých kategorií a udržovat to, aby to bylo nejen co nejrozmanitější, ale také aby děti poznaly různé obory sborové tvorby.

Při vernisáži výstavy z historie sboru hovořila ředitelka muzea o článku z Tachovské jiskry z roku 1971, kdy jste o myšlence sboru hovořil, pak se to za dva roky podařilo. Když jste sbor zakládali, čekali jste, že vydrží tak dlouho, že se stane fenoménem Tachova, jak se také občas říká?

Tak to nikdy nikdo neví, co se z toho vyvrbí. Já jsem začínal školním sborem v Základní škole v Hornické ulici a takovým impulsem vytvořit městský sbor byla návštěva tehdy takového spíše estrádního souboru z bývalé NDR v Tachově. Takže to vzniklo spontánně, protože tu tehdy byly dvě školy – Zárečná ještě nestála – a v obou školách byly školní sbory. Dohodli jsme se a spojili je a pak to stále narůstalo. Nejvíc jsme v některých letech měli přes 250 dětí ve sboru a přípravkách.

To je dost. Jak to zvládáte ukočírovat, takový dav lidí?

Je tam spousta pomocníků. Ve vedení přípravek se vystřídala spousta lidí, bohužel někteří již nežijí… A vždycky jsme měli výbor rodičů, kteří nám pomáhají zejména při výměnách, při koncertech s organizací… Sám na to nejsem. A od začátku byla zapojena moje manželka, která mi hodně pomáhá.

K chystaným oslavám. Na který okamžik z pátečního a sobotního programu se nejvíce těšíte?

Pravidelně se těším na vystoupení bývalých členů, sborových vysloužilců. Oni od prosince jednou měsíčně zkoušejí, takže mají nazpíváno a těším se tedy, že se to povede.

Myslíte, že vás čeká nějaké překvapení? Nebo máte přichystané vy překvapení, o kterém nikdo neví?

To nemám (úsměv). Hlavní překvapení bude, když děti dobře zazpívají.

Co plánujete do dalších let?

Samozřejmě zahraniční zájezdy a festivaly se musí plánovat s ročním předstihem. Jakmile tohle naše výročí odezní, tak od června začneme plánovat zájezd do Kanady. Tam je dobrý festival a máme s nimi kontakty, tak bychom se jej příští rok rádi zúčastnili. Naše nejbližší meta je ale v listopadu letošního roku. Byli jsme už poněkolikáté pozváni na mezinárodní festival do Pardubic. Na tento festival se začneme připravovat už na letním táboře, který je letos v pořadí devětatřicátý.

Autor: Jiří Kohout

17.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Byt. Ilustrační foto.

Z fary se stanou byty

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

FOTO: Orel mořský z hnízda s hlavou panenky se vrátil na Tachovsko

Tachovsko – Mládě vzácného orla mořského vylíhlé loni u Boru pozoroval před několika dny ornitolog u Tisové.

Facka na Hané. Mora zničila Škodovku pěti góly

Olomouc, Plzeň – Věděli, že to v Olomouci nebude lehké, ale že si odvezou tak hořkou porážku, hokejisté Škody Plzeň nečekali.

Série pokračuje. Viktoria porazila i Brno

Plzeň – Nezaváhali. Fotbalisté Viktorie Plzeň vyhráli už jedenácté utkání v řadě od začátku ligové sezony. V neděli doma porazili 3:0 Zbrojovku Brno, vedenou bývalým koučem Plzně Romanem Pivarníkem. O branky se postarali Krmenčík, Hořava a Kopic.

Starostům se nevedlo, vyhrál jen jeden z nich

Plzeňský kraj – Kandidátka STAN na vítězné ANO nestačila ani tam, kde vládnou kandidáti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení