Letos na jaře se mu jeho sen zřejmě podaří splnit. S dalšími dvěma přáteli místo, kde v roce 1986 došlo k výbuchu v jaderné elektrárně, navštíví.

Před rokem jste byl v bývalém koncentračním táboře v Osvětimi, teď jste se rozhodli podniknout cestu do Černobylu…

Přiznám se, že je to takové moje přání, už asi deset let, co jsem se o to začal zajímat. Dlouho se mi nedařilo najít někoho opravdu solidního, kdo by tu cestu se mnou podnikl. Kamarád, se kterým jsme byli v Osvětimi je pro to nadšen, takže se na cestu vydáme.

Černobyl jste si vybrali proč? Jste zvědaví, jak to tam vypadá, zajímá vás osud té oblasti a lidí, okolnosti…

Co se tam stalo, jak se to stalo, to si člověk může najít na internetu. Já když jsem si přečetl, že když přijedete do Pripjati, která je tři kilometry od elektrárny a slyšíte tam – v uvozovkách – ticho. Tak to už zaujme. Naprosté ticho. To se hned nepovede. Tlačil jsem na to, abychom tu cestu udělali letos, protože příští rok se má ten původní sarkofág, který tam stavěli po havárii, zastřešit. Už to pak nebude tak autentické. I z tohoto důvodu se snažíme, abychom to ještě viděli.

Potřebujete nějaká speciální povolení do oblasti, budete o ně žádat?

Protože se o to zajímám už dost dlouho, před dvěma lety už jsme se s jedním kamarádem chystali na cestu, ale nakonec to nedopadlo. Už tehdy jsem ale psal na české velvyslanectví v Kyjevě a tam mi sdělili, že se žádné povolení nepotřebuje. Přijde mi to takové divné. Myslím, že povolení potřeba bude. Ale máme na to do poloviny května čas, začneme na tom pracovat. Sháníme si věci, které jsou třeba, jako dozimetr. My tam nechceme jet s žádným průvodcem. Já myslím, že když budeme mít povolení ke vstupu do oblasti od někoho kompetentního, že snad ani průvodce nebudeme muset mít. Uvidíme.

Určitě jste si už zjišťovali, jestli je třeba mít nějaké ochranné obleky nebo něco na ten způsob…

Oni říkají, že když jste v Pripjati, tak dávka záření, kterou tam dostanete, je stejná jako za let z Prahy do New Yorku. Když budete poslouchat dozimetr, tak by se nemělo stát, že dojde k nějaké nemilé věci. Více radiace je v těch objektech, které tam stojí, protože z ulic a venkovních ploch ji smývá déšť. Co se týče ochranných pomůcek, doporučuje se vzít nějaké staré oblečení, po návštěvě je dvakrát vyprat nebo vyhodit. Samozřejmě zakázáno je jíst, pít, doporučuje se pevná obuv, ne krátké rukávy, krátké kalhoty.

Máte plán, jak dlouho se zdržíte přímo v té zóně?

Nemůže se tam být přes noc. Je to od Kyjeva nějakých 150 kilometrů, takže když ráno vyjedeme z Kyjeva a večer pojedeme zpátky, máme na to několik hodin. Protože Černobyl je od toho místa zase kousek dál, budeme ještě přemýšlet, jestli tam zajet nadvakrát, nebo jestli obě prohlídky zvládneme naráz. Původně jsme to chtěli zvládnout za den. V Černobylu chceme jít i k památníku hasičům, kteří tam zahynuli.

Kromě Pripjati a černobylské oblasti máte ještě nějaký další cíl?

Plánujeme tři možná čtyři noci zůstat v Kyjevě, samozřejmě s prohlídkou města. Cestou tam nebo zpátky si chceme prohlédnout Lvov, to ostatní uvidíme cestou.

Jak budete cestovat? Vlakem, autem, nebo letadlem?

Autem. Trochu z toho mám strach, když vidíte na internetu jak se tam jezdí… Tam prostě má přednost větší.

Tak si pořiďte velké auto…

(úsměv) Ale snad to dopadne dobře.

Máte představu kolik taková cesta bude stát?

Představu mám (úsměv). Když vezmu dohromady ubytování, jídlo, benzín… Bydlet chceme v cenově přijatelném hotelu, abychom měli alespoň sprchu a toaletu na pokoji. Když jsme to počítali, do deseti tisíc korun na jednoho bychom se mohli vejít. Dá se i u nás využít služeb společností, které vám zprostředkují celodenní výlet do té oblasti, ale to je podstatně dražší, než jet individuálně. Organizovaný výlet, to není ono.