V roce 1946 jsem se jako šestiletý s rodiči přistěhoval do Tachova. Rodiče se tehdy byli se mnou podívat na Novém židovském hřbitově, kde koncem války bylo spáleno velké množství vězňů z pochodů smrti. Tehdy se tam válelo ještě množství pozůstatků po spálených vězních jako části obuvi, opasků, lžic apod. Zdi oplocení byly silně očouzené a byla o ně opřena opálená velká plechová nosítka. To místo ve mne zanechalo nezapomenutelnou hroznou vzpomínku.

V roce 1987 náš podnik oplocení, ze kterého se mezitím stal urnový háj, opravoval. V jednom místě u plotu jsem našel kruhovou zinkovou známku s vyraženým číslem 27475. Na známce bylo vidět, že prošla ohněm. Domníval jsem se, že by mohla patřit nějakému vojáku, který tam byl spálen. Psal jsem na různá místa po Evropě, ale vojenská známka to nebyla (později se mi podařilo zjistit, že tyto známky dostávali Němci z východních zemí, kteří utíkali koncem války před Sovětskou armádou na západ). Z Prahy jsem dostal zápisy z vyšetřování o tzv. Transportu smrti. Výpovědi svědků – vlakvedoucího a náčelníka tachovské železniční stanice a velitele SNB v Tachově. A tak jsem se dozvěděl trochu pravdy o Transportu smrti, který přijel z Buchenwaldu do Tachova 13. dubna 1945.

Svědectví

Dne 13. dubna 1945 přijel na tachovské nádraží zvláštní vlak. V otevřených vysokostěnných nákladních vagonech byli vězni. Živí i mrtví. Po skončení války byl na SNB v Tachově vyslýchán vlakvedoucí Hugo Lauber, který do vyšetřovacího protokolu uvedl:

„Dne 13. dubna 1945 v dopoledních hodinách jsem jel jako vlakvedoucí s transportem vězňů vlakem sestávajícím z 52 vagonů z Plané do Tachova. Když jsem v Plané přijímal vlakovou soupravu, viděl jsem, že jeden zadní vagon byl naplněn mrtvolami. V druhém voze byly též mrtvoly. Na každém vagonu střežili vězně dva SSmani, kteří vězně tloukli pažbou pušek a též stříleli. Transport pozůstával z osob různých národností, Češi, Němci, Poláci, Francouzi, Židé a též jsem tam viděl jednoho černocha. Během jízdy vlakem jsem slyšel střelbu z vagonů. Když jsme přijeli do Tachova, bylo nádraží obsazeno četnictvem a policií. Na nádraží při vystupování zůstalo ve vagonech několik mrtvol, které pak vězni museli odnášet na hromadu. Některé mrtvoly již byly v rozkladu. Viděl jsem na nádraží, že SSmani vězně kopali a bili. Jeden vězeň, který vysílením nemohl vstát, byl SSmanem střelen malou pistolí do záhlaví a z úst se mu vyhrnula krev.“

#nahled|https://g.denik.cz/53/29/3141100_tachov_soukup_transport_denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/53/29/3141100_tachov_soukup_transport.jpg|Dokument, který potvrzuje pálení obětí transportu na bývalém židovském hřbitově v Tachově.#

Velitel tachovské stanice SNB vrchní strážmistr Jíša vypracoval pro Repatriační odbor – pátrací oddělení Ministerstva ochrany práce a sociální péče hlášení, ze kterého citujeme:

„Uvedený transport byl převážen z koncentračního tábora Buchenwaldu do Flossenbürgu a po vystoupení na nádraží v Tachově šel pěšky po okresní silnici přes obec Schönbrun (Studánka) k obci Schönwald (Lesná) a pak dále k státní hranici.

Transport se skládal ze skupin asi o počtu 100 vězňů a každá skupina byla doprovázena SSmany a příslušníky Volkssturmu. Transport se skládal z politických vězňů, mužů a hochů starších 14 let, Židů a též byl viděn i jeden černoch. Celkový počet vězňů byl asi 1500 až 2000 osob.

Do Tachova přijel transport od Chebu a přivezl dva vagony mrtvol v počtu asi 400, dále při vystupování na nádraží v Tachově a při transportu k obci Schönwaldu jich bylo postříleno a jinak pobito asi 200. Vězňové, kteří na cestě padli vysílením, byli SSmany na místě zastřeleni.

Transport byl doprovázen příslušníky SS a Volkssturmu. Velitel SS byl v hodnosti poručíka. Vězně ubíjeli a stříleli SSmani samovolně a bez rozkazu.

Mrtvoly dovezených vězňů vlakem a vězňů pobitých cestou byly pak sváženy nákladními auty na místní židovský hřbitov v Tachově, kde byly po několik dní páleny v petroleji a dehtu.

Na židovském hřbitově v Tachově bylo spáleno asi 500 až 600 osob. Byly páleny za asistence policie a Volkssturmu, dozor měl strážník Josef Weidl z Tachova, který dne 3. 5. 1945 spáchal sebevraždu. Dalších 15 zastřelených vězňů bylo spáleno za obcí Schönbrunn, asi 1,5 km od obce v místech, kde stojí železný křížek u silnice.“

Trest

V knize Václava Jiříka Nedaleko od Norimberku je popsána činnost retribučních soudů v západních Čechách. Několik případů se také týká Transportu smrti.

Dne 12. října 1946 stanul před Mimořádným lidovým soudem učitel Josef Herzog, který byl velitelem jednotky Volkssturmu ze Studánky, která doprovázela vězně z Transportu smrti do Lesné. Protože byl v čele eskorty, která vězně vraždila, byl mu udělen trest smrti.

Další odsouzený k trestu smrti z jednotky Volkssturmu byl šestačtyřicetiletý obuvník z Tachova Jiří Haubner. Při návratu z eskorty, asi kilometr před Tachovem, na něj místní obyvatelé volali, že jeden z vězňů uprchl a ukryl se na otevřeném poli za pluhem. Haubner měl pistolí asi padesátiletého vězně střelit do hlavy. Z toho ho usvědčila Magdaléna Würlová, která dále uvedla, že v Tachově se o obžalovaném mluvilo jako o vrahu dalšího neznámého vězně. Mimo jiné svědkyně uvedla, že na vlastní oči viděla svoz těl nebohých vězňů, některá ještě jevila známky života, na židovský hřbitov do velké jámy, kde byla polita benzinem a spálena.

Kam zmizeli

Z archivu bývalého koncentračního tábora Buchenwald mi přišla tato zpráva: vlak, který přijel do Tachova 13. dubna 1945, vyjel z Weimar – Buchenwaldu 8. dubna a bylo v něm 4500 vězňů. Jídlo prý dostali na dva dny. Někde v blízkosti Plané byl transport rozdělen. Jedna skupina vězňů byla přidělena na stavební činnost pro SS v Deggendorfu. Hlavní skupina vězňů přijela na nádraží do Tachova, odkud pokračovala pěšky přes Lesnou a různými oklikami směřovala do koncentračního tábora Flossenbürg. Až 30. dubna byla v Landheimu osvobozena americkou armádou.

Když Transport smrti dojel do Tachova, bylo v něm jen asi 2500 vězňů. To znamená, že 2000 vězňů někam zmizelo. V roce 2000 jsem byl pozván do bývalých kasáren ve Sklářích, kde jeden americký veterán vyprávěl, jak dal kuchař zajatým německým vojákům vykopat díru na odpadky. Ti při kopání narazili na hromadný hrob, kde bylo asi 200 mrtvol. Těla byla značně vyhublá a dost zapáchala. Zajatí němečtí vojáci museli mrtvoly naložit na nákladní auta. Kam se ale mrtvoly odvezly, nikdo neví. Je možné, že tyto mrtvoly pocházely právě z tohoto Transportu smrti, protože hromadný hrob byl u trati Cheb – Plzeň nedaleko Plané.

Dlouho jsem nechápal, co znamenala věta, že jedna skupina vězňů byla přidělena na stavební činnost SS v Deggendorfu. Náhodou jsem se dočetl, že v Deggendorfu bylo velitelství Wehrwolfu. Ale americká armáda postupovala rychleji, než vězni stačili něco vybudovat. Proto se jich SS zbavila. Ve vesnici Tittling u Deggendorfu našli Američané 800 zastřelených vězňů a další mrtví z Buchenwaldu byli ve vagonech na nádraží.

Kolik vězňů z původního počtu 4500 přežilo tento transport smrti se už asi nikdy nepodaří zjistit.

Čtěte také: Podle hledačů mohou být vězni pohřbeni v šachtě

Vyprávěl František Soukup