Obec Broumov překvapuje počtem drobných sídel, v literatuře někdy nazývaných jako zámečky. Snad se jednalo o letní sídla bohatých majitelů, kteří zde trávili volné chvíle nebo přijížděli v podzimním čase věnovat se lovu.


Po Jánském zámku, chátrajícím na počátku obce, lze dojít k opačnému konci a odbočit směrem k Hamerskému potoku. Někdy bývá též nazýván zámeček u sv. Víta. Socha světce se zde, na rozdíl od zmíněného zámečku Jánského, zachovala dodnes.
Dnešní budovu by bylo možno popsat jako patrovou stavbu s mansardovou střechou ozdobenou věžičkou. O té se dočteme, že byla opatřena hodinami s bicím zařízením a se zvonem.
V literatuře z počátku 90. let 20. století se dočteme poznámku, že „ještě nedávno bylo vše v provozu“. Na rozdíl od Jánského zámku u sv. Víta září bílé zdi novotou. Relativně nedávno se zámek dočkal obnovy.


Stejně tak park, popisovaný kdysi jako neproniknutelná džungle, umožňuje přístup k lokálnímu unikátu, jímž je sousoší sv. Víta, umístěné do stráně nad potokem v blízkosti zámku.
To, že se zachovalo do dnešních dní prakticky nepoškozené, označují odborníci za zázrak. Svatý Vít byl v širším smyslu patronem a ochráncem Čech. Umístění sochy poblíž ruiny starého hamru při Hamerském potoce napovídá o možných souvislostech s kováři a hamerníky. Předpokládá se, že zámeček sloužil koncem 18. a během 19. století jako správní budova lesního a báňského úřadu panství. Tehdy se v okolí Broumova těžila a zpracovávala nejen železná ruda, ale také například měď.


Unikátnost broumovského sousoší spočívá v tom, že svatý Vít, držící palmovou ratolest mučedníků, jejíž pozlacená sláva již časem poněkud omšela, spočívá polovinou těla v obrovském kotli, obloženém hořícími poleny. Sochař si dal záležet nejen na ztvárnění kroutících se ohnivých plamenů, ale i s dřevěnou strukturou polen. Vše je vyvýšeno na barokně dynamicky ozdobeném podstavci a ochráněno kamennými sloupky propojenými řetězy. Nezvyklá socha, vytvořená snad v roce 1749, působí opravdu nesmírně fascinujícím dojmem. Díky ní se zámečku také někdy říká Svatovítský.
Zmínka z první poloviny 19. století hovoří o zámečku s myslivnou. I později je budova spojována s lesovnou. G. Weindl uvádí, že mezi lety1868 až 1875 bývala v zámecké zahradě umístěna meteorologická stanice, později přemístěná do Chodové Plané.
V souvislosti se zámkem bývá zmiňován rod Haimhausenů, prvně zde zmiňovaný k roku 1838. Tento rod vlastnil budovu i s panstvím až do roku 1945. V období po roce 1948 patřila budova Státním lesům.


Literatura uvádí, že zámek byl zčásti využíván jako skladiště, zbylé prostory zůstaly prázdné. Neudržovaný park potom neskutečně zpustl. Dnes, když zámeček odhaluje svoji krásu bez závoje tajemství, může spolu se sochou sv. Víta potěšit oči zvědavých návštěvníků Broumova.

David Růžička