Událost se konala, vlastně jako již tradičně, v jídelně Valdštejnského paláce, kde mimo jiné je i mediálně známý jednací sál. Pro neznalce musíme, možná trochu jízlivě uvést, že jednací sál byl v době působení Albrechta z Valdštejna konírnou. Ale to už bychom zavítali do historie a to není naším cílem. Pravda, o historii však bude ještě v náznacích řeč. Na pražskou Malou Stranu přicházíme půl hodiny před oficiálním začátkem a zároveň se zkontaktujeme se senátorem Miroslavem Nenutilem, který bude naším průvodcem. Těsně za námi dorazí i západočeští zástupci televize a rozhlasu. Senátor Nenutil, snažíc se vyplnit několik desítek minut před začátkem, se rozhodne nás vzít na rychlou exkurzi po Valdštejnském paláci.

Před setkáním na exkurzi

Z šatny zamíříme rovnou do jednacího sálu a novinářská skupina neopomene usednout na místa jednotlivých senátorek a senátorů. Vpravdě, nikdo neusedl na místo předsedy ani místopředsedy. Dozvíme se zároveň, že sál je rozdělen na pravou a levou část, ovšem rozsazení jednotlivých senátorů je na všeobecné dohodě. „Nyní je více levicově smýšlejících senátorů, mají tedy přirozeně větší polovinu sálu,“ vysvětluje Miroslav Nenutil ve chvíli, kdy opouštíme sál, míjíme komentátorská stanoviště a galerii určenou veřejnosti.

Na schodech fotografie předsedů

Vcházíme na schodiště, které lemují fotografie všech předsedů Senátu. Prohlížme tak například fotografie Petra Pitharta, Libuše Benešové nebo nynějšího místopředsedy Přemysla Sobotky.

Po opravdu kvapném výběhu do schodů se dostáváme přímo do reprezentačních prostor Albrechta z Valdštejna. Místnosti jsou bohatě zdobené a překvapí i perfektní akustikou. Prý byla akustika výtečná proto, že Valdštejn byl malý vzrůstem s chatrným zdravím a slabším hlasem. Dále celá skupina novinářů obdivuje takzvaný kožený salonek, neboť zdi v něm jsou kompletně pokryty koženými ornamenty. I tady prý Albrecht z Valdštejna jezdil na koni.

I večer se úřaduje

Procházíme přímo sterilně bílými chodbami a potkáváme senátory, kteří jsou ještě v práci – a nejdou na setkání. Zajímavé. Čas se naklonil a už už s Miroslavem Nenutilem a kolegy spěcháme po schodišti dolů, na nádvoří a vstupujeme do senátní jídelny, kde právě v tu chvíli předseda horní komory Parlamentu Milan Štěch zahajuje neformální setkání.

Minuta ticha za Domodědovo

Po několika úvodních slovech však Štěch žádá minutu ticha k uctění obětí teroristického útoku na moskevském letišti Domodědovo. Skloníme hlavy, slyšet by bylo i špendlík spadnout. Necvakají ani spouště fotoaparátů ani neběží kamery. Naprosté ticho…

Jen co předseda poděkuje, neopomene připomenout základní pravidlo, řekněme vzájemné komunikace mezi médii a gouvermentem. „Politici novináře potřebují, ale zároveň potřebují média politiky,“ podotkne v projevu. Jen pokyvujeme a leckteří si jistě myslí o tomto názoru své.

Úvodní slovo má Milan Štěch kratší, než míval jeho předchůdce Přemysl Sobotka. Můžeme to porovnat, minulý rok jsme poslouchali ještě projev někdejšího předsedy Sobotky. Po projevu už přišla na řadu volná zábava.

Západ v kontrastu s Moravou

Senátor Miroslav Nenutil nás seznamuje i se senátorem Petrem Gawlasem. Je z Jablunkova a je ve funkci za Frýdek – Místek. Zajímavý protiklad – místně jsou od sebe nejdále. Náš senátor ale neopomene připomenout naši účast i Milanu Štěchovi. Ten neváhá a dá se s námi do veselé rozpravy. Neřešíme ale politiku, o té to dnes opravdu není.

Seznamujeme se i s kolegy z Pardubického kraje a zasvěceně si vyměňujeme různé informace a poznatky z jednotlivých redakcí, nejen z Deníků.

V hloučku poznáváme i Miroslava Pavla, generálního ředitele vydavatelství Vltava – Labe – Press, pod kterým jsou všechny Deníky. I s ním prohodíme, společně s Miroslavem Nenutilem, pár slov o našem řemeslu.

Boříme mýty

Zábava je v plném proudu, popíjíme kávu, džusy a u cigarety nám senátor Nenutil vyvrátí jeden z mýtů, které českou veřejností kolují. „Lidé nadávají, že nejsme při různých jednáních na obrazovkách televizí vidět, a že nás tedy platí zbytečně. Ovšem, ve všech prostorách Senátu jsou obrazovky, na které je přenášeno jednání. Když se má o čemkoliv hlasovat, jsme schopni být v sále do třiceti vteřin a hlasovat,“ podotýká Nenutil s tím, že jednání jsou obvykle od devíti hodin ráno do sedmi do večera a i senátoři si musí občas odpočinout.

Za dvě hodiny jsme načerpali spousty nových informací a seznámili jsme se s kolegy ze vzdálenějších redakcí z celé republiky.