Na své dětství vzpomíná útržkovitě, ve Stříbře žil jen prvních pět let života. „Narodil jsem se v domě na Chebské ulici (dnes Benešova). Vím, který dům to je, nyní patří rodině Kubincových. Z mých raných vzpomínek mi nejvíce tane na mysli, že jsme měli pavlač, na které jsme chovali husu. Jednou, když jsem měl angínu a přišel lékař, odcházel ze slovy, to jsem rád, že už dnes nebudu muset nikomu koukat do krku. Já jej hned upozornil, že máme ještě husu, kterou by měl také prohlédnout,“ vzpomínal se smíchem na stříbrské radnici Novák.

Nejen na husu si však vzpomněl. „Také jsem měl plechové autíčko, které jsem tahal na provázku a vzpomínám si na to, jak mi jej jedna paní pochválila. A nejlepší cukrovinky jsme kupovali na rohu stříbrského náměstí, tehdy to byl obchod pana Zuntersteina,“ dodal rodák.

Do Stříbra jej doprovodila manželka Alžběta a jeden ze žáků, kterého profesor techniky Novák učil. „Manželku jsem poznal v roce 1942, je to rozená Vídeňačka. Máme spolu dvě děti, dvanáct vnoučat a pětadvacet pravnoučat,“ pochlubil se Pavel Novák.

Na stříbrské radnici manžele uvítal místostarosta Pavel Tóth. „Opravdu si vážíme toho, že někdo na naše město vzpomíná, vyhledává si o něm informace na internetu a rád se sem přijede podívat,“ vítal je místostarosta.

Manželů Novákových a jejich přítele se po setkání na radnici ujala kronikářka Jindřiška Netrvalová. „Vzala jsem je do muzea, kde pan Novák velmi obdivoval židovské listy, které se dochovaly ze zdejší synagogy. Potom jsme se podívaly ke kostelu svaté Máří Magdaleny a do knihovny. Pan Novák byl unesen, když si všiml hnízdících čápů na komíně,“ řekla kronikářka. „V pátek jsem měli naplánovanou prohlídku hornického skanzenu a kladrubského kláštera,“ dodala Jindřiška Netrvalová.