Diamantovou svatbu oslavili manželé Václav a Ludmila Vachelovi. Na zámek v Boru je přivezla bryčka a oni se po šedesáti letech opět ocitli v obřadní síni. Tehdy se obřad konal na borské radnici. Nyní  v sobotu si na zámku připomněli slavnostní slib věrně kráčet dál společně životem z 26. září roku 1953. Po šesti desetiletích společného života mají recept, jak být ve svazku spokojení. „Tolerance a zase tolerance. A také, když jeden mluví, druhý by měl mlčet a  naopak," shodují se manželé a vzpomínají na okamžik, kdy si prvně nasadili snubní prstýnky. „To bylo na staré radnici tady v Boru a pak jsme  jeli do kostela. A přijeli jsme tehdy s koňmi. A to by mě ani ve snu nenapadlo, že i dnes by tu ty koně mohli být," usmívá se paní Ludmila a neskrývá dojetí nad tím, že rodina jim připravila veliké překvapení.

Diamantovou svatbu oslavili manželé Václav a Ludmila Vachelovi.

„Když jsem zahlédla koně, tak mi hned slzy kanuly, to se ani nedá popsat," líčila dále.
O rodině a manželství hovoří hlavně jako o odpovědnosti. „Jestli mladí váhají, zda se vzít, tak rozhodně ano. Pak to vlastně ani není žádná odpovědnost. Proč chtějí gayové svazky manželské, když heterosexuálové je vlastně zavrhují? Když nejsou svoji, tak on nebo ona při problému vezmou kufry a řeknou, že jdou k mamince a odpovědnost je nikde," říká Václav Vachela. „Není vše jen růžové a potíže se musí překlenout," doplňuje  manželka.

Pan Václav s paní Ludmilou mají tři dcery, šest vnoučat a také šest pravnoučat. Původně bydleli v Dolech a před osmatřiceti lety se odstěhovali do Dolních Biřkovic u Mělníka. Svůj profesní život zasvětili zemědělství, kde práce neměla konec v pátek a začátek v pondělí.

Dnes má paní Ludmila koníčka a tím je péče o zahrádku. „A také umí dobře vařit," dodává manžel Václav.