Poslední zářijový den ukončil průvodcovskou činnost na hradě Přimda. Letos šlo o první sezónu v historii tohoto státního hradu, kdy návštěvníci slyšeli odborný výklad průvodce.

V průběhu prodlouženého víkendu přišlo na Přimdu přes třista padesát lidí. Někteří z návštěvníků letošní sezóny se svými činy zapsali do novodobé historie hradu a průvodce jejich příběhy zpestřoval výklad. Ne jinak tomu bylo i v neděli. S kronikářem, oddávajícím úředníkem, radním, fandou a znalcem hradu Přimda a květeny Josefem Rídlem se po středověkém hradě potuloval i Deník.

Co návštěvníka upoutá, je příběh. A právě snad každé místo na hradě nějaký ten příběh má. I to nejintimnější, jakým je prevét, bývalý středověký záchod. Návštěvníci se do těch míst vrací po dlouhých desetiletích s fotografiemi v ruce. „Mají černobílou, zažloutlou fotografii a říkají, že na ní jsou oni, když jim bylo dvanáct let. Teď jim je osmdesát. To je úžasné," vyprávěl a ukazoval do díry průvodce.

Skupinka se přesunuje do hlavní věže a diváci se dozvěděli, že zde byla umístěna přenosná děla. A taková děla se nabíjela takzvanými kartáčemi. „Nasypali tam zbytky kovového šrotu a také štěrk. Výstřel z děla byl prakticky zdrcující. Z útočníků zbyla jen kaše," popisuje obrazně Rídl.

Odsouzeni k lásce

Hned vedle prevétu v boční zdi je jakési lůžko. Spávali tam odsouzení vězni. I k němu se váže novodobý příběh. „Stalo se to v červenci léta páně dva tisíce dvanáct. Do této kamenné a chladné cely byli dobrovolně uvrženi dva mladí lidé. Z jejich pohybů bylo zřejmé, že byli odsouzeni k lásce a to lásce zcela dobrovolné. Nedobrovolně byli vysvobozeni po čtyřiceti minutách dalšími návštěvníky. Odešli s omluvným úsměvem a lehkým krokem," popisuje situaci a přítomní posluchači se usmívají. Průvodce jen dodal, že nás přeci nemůže nechat odejít z vězení ve stresu.

Vnitřek velké obytné věže je zcela prázdný. Až na jedinou věc. Tou je skleněná nádoba s bílým voskem – svíčka. Jde o památku na nedávno vyhaslý život profesora Tomáše Durdíka, který zemřel 20. září v Praze. „Přišli sem jeho studenti a zapálili svíčku. Profesor totiž psal o hradech a hrady velice dobře znal. Popisoval v knihách i Přimdu, proto zde byli ti studenti," vysvětlil Rídl. Tomáš Durdík byl český archeolog a kastelolog, který se specializoval na českou hradní architekturu, hmotnou kulturu vrcholného a pozdního středověku i ochranu národního kulturního dědictví.

Nejen o historii hradu

Lidé, hlavně starší generace, mají podle slov průvodce úžasné povědomí o historii českého národa. „Živá je také pořád Mnichovská zrada. Vyhnání Čechů, ale i Němců tady odsud. Kdykoli se zmíním o této události, návštěvníci ihned reagují," pokračoval dále průvodce.

Na Přimdu vyšlapali a výklad si v sezóně vyslechli lidé z Čech i zahraničí. Nejčastěji po českých turistech přišli podle průvodce prý Němci. „To jsou zpravidla potomci odsunutých Němců, připomínají si historicky nedávné události."

Přicházejí také z anglicky mluvících zemí. Pro ně mají na hradě připraven výtisk v jejich řeči. Také Slováci míří na Přimdu. „Jezdí jich sem velice moc. Hlavně chlapi s rodinami. Přijdou se podívat na místa, kde sloužili jako pohraničníci na čáře nebo vojáci například ve Vysočanech."

Dalšími z obdivovatelů starého hradu jsou opětovní návštěvníci. Chodí na Přimdu několik desítek let. Tenkrát jako děti a dnes i několikrát do roka se příjdou podívat.

Přimdu spatřili 
už mnohokrát 
z dálnice

I řidiči kamionů si udělají přestávku, aby viděli hrad zblízka. „Jel jsem tudy snad tisíckrát pod hradem a až dnes jsem zastavil a přišel se podívat," říkali průvodci řidiči dálkové dopravy.

Státní hrad první sezónu s průvodcem navštívily stovky zájemců. „Zatím nemám sečteny přesné počty, ale bude to hodně přes tisíc," řekl Rídl poslední zářijový den, který je pro hrad zároveň letošním posledním dnem s průvodcem. Připravuje se na příští turistickou sezónu a zve k návštěvě v roce 2013.