Mezi Horními Kozolupy a Černošínem leží osady Lhota a U Silnice. Navzdory názvu druhé jmenované lokality sem vedou pouze lesní a polní cesty, tedy žádné silnice. Absence „základního civilizačního výdobytku“ v podobě šedého pruhu asfaltu dělá z tohoto koutu téměř ideální místo pro klidovou rekreaci, pro chalupaření. Připočteme–li lesy plné borůvek a hub, louky a rybníky, zdá se, že není již co dodat.

Každé místo však v sobě skrývá ještě daleko více, než se na první pohled zdá. Pamatujete si, jak jsem Vás nedávno prováděl skalami kolem Žďárů na Českém lese? Co vše dokázal o těch „obyčejných kamenech“ říci můj kolega geolog. V lokalitě U Silnice se podržíme botaniky a obecné ochrany přírody. Myslím, že jsem na zdejší louky přišel poprvé někdy v II. polovině 90. let minulého století a přivedla mne sem zmínka o výskytu hořce hořepníku.

Hořec hořepník je jediný druh hořce vyskytují se dnes (a to ještě velmi vzácně) na Tachovsku. Roste na středně vlhkých tzv. bezkolencových loukách, vykvétá od července do září a je zákonem chráněný v kategorii silně ohrožený. V okolí Černošína jsem v posledních deseti letech našel několik kvetoucích rostlin v místě zvaném U vodojemu nedaleko Olbramova a v lesní světlině přírodní památky Černošínský bor. Byl uváděn i z přírodní rezervace Pod Volfštejnem, kde však téměř se stoprocentní jistotou vyhynul. Je tedy logické, že veškerá naleziště hořce jsou sledována ochránci přírody.

Našemu hořci, jako každé luční bylině, prospívá kosení a to ve správné době. Tak, aby nebyly koseny rostliny před květem, v květu nebo před dozráním semen. Vhodný způsob hospodaření a jeho prostřednictvím zachování (a ještě lépe posílení) populace hořce byl předmětem jednání zainteresovaných stran a následné registrace naleziště jako významného krajinného prvku v listopadu 2006. Když jsem se letos – po třech letech – o prvním srpnovém víkendu na lokalitu U Silnice vrátil, byl jsem rozčarován. Čerstvě sklizená louka a pár naplno kvetoucích rostlin hořců v neposekaném lemu, „žalovaly“ na nesplnění dohod, na porušení podmínek doporučeného managementu. Chci být optimistou a věřím, že již napřesrok a pak napořád, bude vlastník či hospodář respektovat výskyt vzácné a chráněné rostliny a přizpůsobí tomu dobu kosení.

Louky s „hořepníky“ a dalšími chráněnými rostlinami nejsou však z daleka to jediné, co pro milovníky přírody osada U Silnice nabízí. Dvě lípy velkolisté u křížku jsou památnými stromy (s obvody 305 a 380 cm), nedaleký rybník napůl v lukách napůl v lese má dobře vyvinutý litorál s přesličkou poříční a hladinu krášlí porosty rdestu vzplývavého. Je trochu škoda, že někteří osadníci snahou o „dokonalost“, o přenesení kousku města do víkendů, potírají venkovský ráz osady. Možná neví, že neustále nakrátko stříhaný trávník je tak trochu biologickou pouští ochuzenou o mnoho druhů kytek, o motýly tančící v jejich květech, o krásu, která nic nestojí.

Miroslav Trégler