Má pár let před důchodem a když se podívá do budoucnosti svého řemesla, nic pozitivního nevidí.

„Dneska se dá všechno koupit a mladí lidé nemají chuť živit se podobným řemeslem. Tak je postaven systém současné společnosti a já to vidím černě. Tohle řemeslo nikdo dělat nebude," rezignovaně tvrdí tachovský krejčí.

Ten se začal učit u někdejších komunálních služeb ve Stříbře v roce 1968. Od té doby na své řemeslo nezanevřel a pamatuje doby, kdy v jedné krejčovské provozovně v Tachově pracovalo třicet lidí a práce bylo pro všechny až nad hlavu. V současné době je podle internetového vyhledávače na celém Tachovsku přibližně desítka dílen, které se zabývají šitím či opravami oděvů.

Většinu Kaprhálových zakázek opravy. „Nejvíce sem chodí lidé zkracovat kalhoty nebo měnit zipy v kalhotách či bundách. Záleží také na tom, jaká je sezona," uvedl. Ale šije také nové věci na zakázku. „Teď mám rozdělané zrovna dva kabáty." Setkal se i s kuriózními zakázkami. Šil například svěrací kazajku pro zábavné účely, několik historických kostýmů a asi stovku hornických uniforem.

Jak říká, zatím má práce dost. „Ale je jí o poznání méně, než třeba před čtyřmi roky. Zatím mě to uživí a mohu si dovolit jednu šikovnou zaměstnankyni. Té práci vozím."

K pravidelným zákaznicím Václava Kaprhála patří například Edita Plecitá z Dlouhého Újezdu. „Já sem chodím převážně kvůli opravám. Třeba s bundami, sukněmi, ale také jsme šili něco úplně nového," uvedla Deníku.

Do penze by měl vyučený pánský krejčí odejít za tři roky. Svoje řemeslo však na hřebík nepověsí. „Nemám totiž na vybranou. Jako osobě samostatně výdělečně činné mi bude základ pro důchod vyměřen z padesáti procent výdělku. To není mnoho, takže budu muset dál v řemesle pokračovat," uvedl Kaprhál Deníku.