Jako malý jsem trávil hodně času u babičky, která měla takovou menší farmu. Již od útlého věku jsem byl veden k hospodářskému pojetí zvířat a často jsem asistoval řezníkovi při zabijačce.

Proto mě možnost stát se na pár minut prodejcem domácích masových specialit přišla velmi lákavá. Vypravil jsem se tedy do Tachova na východní sídliště. Tam má svůj stánek Arnošt Dvořák, řezník a výrobce vyhlášené bělské klobásy. Dvořák zahájil svůj sezónní prodej regionálních zabijačkových specialit ve čtvrtek. „Na výrobu padlo půl tuny masa, a to jen pro tento tachovský stánek,“ říkal mi pan Arnošt, když do stánku nosil krabici za krabicí.

Ke stánku jsem dorazil v deset patnáct, tedy čtvrt hodiny před otvíračkou. K mému velkému překvapení tam už stálo pět lidí ve frontě. Pan Dvořák se společně se svou ženou Annou věnoval horečným přípravám. Z dodávky vykládal řeznické bedny obsahující krásně vonící masné výrobky. Paní Anna organizovala zboží uvnitř stánku. Na obou byla vidět profesionalita a dlouholetá praxe. Dostal jsem trochu strach, jestli takové tempo vůbec zvládnu.

Čtvrt hodina utekla jako nic. Najednou jsem stál uvnitř stánku, v jedné ruce nůž a v druhé tlačenku. Paní Anna otevřela prodejní okénko a jízda začala. Dvě klobásky, jitrnice, rychle zvážit, zabalit, vrátit drobné a znovu dokola. Půl kila tlačenky, krabičku sádla. „A ještě bych si, pane prodavač, vzala kousek toho boku. Ten ne, já bych chtěla libovější,“ říká mi starší zákaznice. Zvážit, zabalit a peníze nazpět. Pomalu jsem se dostával do tempa a radoval se, jak mi práce jde od ruky. Paní Anna ke mně byla velice milá a poradila mi vždy, když jsem potřeboval. S mou začátečnickou nešikovností měli trpělivost i zákazníci, což mě mile překvapilo.

Když ovšem člověk pozoruje sám sebe, tak má často velice zkreslený pohled. To samé se stalo mě. Mojí teorii, jak mi jde práce od ruky, vyvrátil pan Arnošt, který vstoupil do stánku se slovy: „Mladej, já si to chvilku vemu s Anničkou, venku je pořádná fronta.“ Uvědomil jsem si, že je to dost dobře možné, protože ze stánku byl vidět vždy pouze jeden zákazník. Šel jsem ven, a skutečně, venku stála řada snad patnácti lidí. V tu chvíli se moje sebevědomí ocitlo na bodě mrazu. Uvědomil jsem si, že zvládnout takový nárazový prodej vyžaduje opravdu velké množství zkušeností. Nakonec mi náladu zvedly dva plátky domácí tlačenky.

Jakub Sedláček