Jak jste se dostala k oboru promítání?

Promítání je spíše můj koníček, mým hlavním oborem byl do června cestovní ruch. Posloupnost tohoto procesu je následující. Pocházím ze Sudet, patnáct let jsem podnikala v Praze – incomingový cestovní ruch. Jelikož jsem vždy cítila, že do Prahy tak úplně nepatřím, přestože ji obdivuji pro výjimečné kouzlo, v roce 2006 jsem založila v Konstantinových Lázních infocentrum a občanské sdružení Živá Ves. Ta má za cíl propagovat Konstantinolá­zeňsko. Občanské sdružení si na mě spíše políčilo. Přibližně v té samé době místní pan starosta poprvé zmínil, že by se mu líbilo, kdyby v lázních a okolí jezdil pojízdný biograf, po vzoru bratří Čadíků. Za další dvě léta, když se naskytla příležitost financování z EU, jsem sepsala tento sen na papír. Žádost byla přijata a promítá se od září roku 2009, letos zahajujeme první letní venkovní sezonu.

Kolik času tomu věnujete?

Vzhledem k tomu, že jsem si vymyslela ještě jakousi nadstavbu – promítání zpravodajů o místním dění, poměrně dost. Je to práce nejméně na poloviční úvazek. Od června do srpna budeme promítat třikrát týdně, předchází tomu sestavení programu a propagace, naštěstí už letos málo papíru.

Co vás v podnikání nejvíc těší či trápí?

V soukromém podnikání mě nejvíce těšila nezávislost a tvůrčí svoboda, na promítání pak fakt, že zkouším něco nového. Trápí mě soukromý sektor, vynechám. Bio na kolečkách – omezený výběr DVD od distribučních společností. Vzhledem k tomu, že můžeme promítat jen z DVD, nové filmy jsou pasé a na starší kvalitní zahraniční filmy nejsou zakoupena distribuční práva. Výběr je velmi omezený v tomto formátu. České filmy jdou po pár měsících v kině ihned do televizního vysílání, je tedy velmi těžké něčím překvapit. Někdy mě také trápí nepružná komunikace tady v Sudetech. V době mobilů a elektronické pošty někdy není snadné se dovolat, vyšle-li člověk dotaz, nedostane mnohdy ani odpověď. Je to ale velmi subjektivní postřeh, otázka zvyku, ve škole se mi vryla do paměti legendární věta. Rychlost, pružnost, efektivnost, to jediné se mi ze socialistické ekonomiky v životě hodilo. Jako dlouhodobého podnikatele v cestovním ruchu mě trochu trápí malá originalita. Buď pizza, hotovky, nic mezi tím. Penziony vypadají všechny stejně, tomu to funguje, tak já to udělám přesně tak. Zvláště na malém prostoru to někdy bije do očí. Ale mírně se to zlepšuje!

Celý rozhovor si přečtete na stránkách tištěného Tachovského deníku ze dne 23. června.