Cesta firmy České svíčky, kterou před několika lety založil Marek Morgenstein, mezi nejvýznamnější české výrobce tohoto sortimentu, je učebnicovým příkladem, jak se prakticky "z ničeho" dostat na špici svého oboru.

Vaše firma je, dá se říct, stále ještě mladá. Jak dlouho v oboru podnikáte?

Firmě je letos třináct let. Jak se to vezme, je mladá, ale nějaké zkušenosti už jsem nabral a na českém trhu už jsem se rozkoukal.

Z čeho vzešel nápad, zabývat se zrovna produkcí svíček?

Jak to tak bývá, vzniklo to náhodou. Objednal jsem si pár kilo parafínu jen pro svoji radost a zvědavost, že si vyrobím pár svíček. Byl jsem vždycky tvořivý typ, chodil jsem na výtvarku do Lidušky (dnes Základní umělecká škola Tachov - pozn. red.), hrál jsem si s keramickou hlínou a tak. Takže jsem vytvořil pár svíček, přišli známí a říkali, že se jim líbí. V té době bylo hluboko do kapsy…

To bylo, jestli dobře počítám, zrovna kolem roku 2008, tedy v době ekonomické krize…

Ano. A já jsem si spočítal, že na svíčky padlo za pár korun vosku a lidé mi za to chtějí dát mnohem víc. Tak jsem udělal něco do zásoby a čtrnáct dní na to byly v Tachově Husitské slavnosti. Postavil jsem si tam stoleček, začal prodávat a sklidil první úspěchy. To byl počátek, kdy jsem si řekl Jo, to mě baví.

Vy jste tedy typický podnikatel typu - začal vyrábět na kolenou a z ničeho postavil firmu, která dnes patří k předním výrobcům svíček v Česku…

Přesně tak, dá se to tak říct. První svíčky se tvořily v ložnici, pokapal jsem koberec, parafín jsem roztápěl ve starém friťáku.

Začal jste tedy obyčejnými svíčkami?

Začal jsem klasikou, ale chtěl jsem se trochu odlišit od konkurence, tak jsem začal dělat tzv. motané svíčky. Ty dělám dodnes, to je taková vlajková loď. Před nějakými pěti, šesti lety přišel nápad udělat plovoucí svíčku ve tvaru lodičky. Pak vše dostalo úplně jiné obrátky, začalo se pořádat benefiční vypouštění lodiček, kdy jedna z nejpovedenějších akcí byla v Praze, kdy se vypouštělo až pět tisíc lodiček najednou a akci zaštiťovala řada celebrit.

Ty Lodičky štěstí jsou dnes jakousi vaší značkou. Nápad vznikl ve vaší hlavě?

Já jsem měl lodičky vyrobené, ale oslovila mě jedna pražská agentura, která chtěla uspořádat velkou benefici, tak jsme dali síly dohromady a povedl se tento úspěšný projekt.

Dá se, jestli to není obchodní tajemství, říct, kolik těch lodiček za rok vyrobíte? A kde všude se dají sehnat?

Lodičky koupíte v různých malých obchůdcích po celé republice a loni jsme jich vyrobili 36 tisíc. A to byla pandemie. Letos máme pandemii také, ale číslo už by bylo zavádějící. Vyrábíme už dvě velikosti a otěže prodeje převzaly menší lodičky balené po šesti, ale i jednotlivě, a prodávají se ještě mnohem lépe.

Jsou to Lodičky štěstí. Máte nějaké zpětné vazby, ohlasy, jestli štěstí opravdu někomu přinesly?

(smích) Konkrétně ne, ale dělá mi radost, když v desítkách měst po celé republice si sami lidi organizují vypouštění těchto lodiček.

Jak daleko taková lodička doplave?

(úsměv) Těžko říct. Hoří tři až čtyři hodiny, ale jestli se někde zarazí o větev…

Říkal jste, že svíčky vyrábíte z parafínu. Zkoušel jste někdy také vyrobit svíčku třeba z včelího vosku?

To jsem nikdy nezkoušel. Většinou s včelím voskem pracují lidé, kteří mají blízko ke včelám. Ale oblíbené tyto svíčky jsou také. Shodou okolností jsme letos, než nám trhy zavřeli, byli v Praze na náměstí Míru vedle stánku s včelími produkty a prodávaly se velice dobře.

Pamatuji si z dětství, a je to vidět i v různých starších filmech, svícny se stékajícím voskem. Často takový stékající a ztuhlý vosk tvořil různé tvary, což občas sloužilo jako dekorace. Dělají to svíčky i dnes?

Dělají, ale je to v případě, když je použitý nesprávný poměr knotu k průměru svíčky. Stékání vosku je vlastně nežádoucí efekt. Knotem vzlíná roztavený parafín vzhůru a odhořívá. Když se nevhodně zvolí knot, svíčka nadměrně kouří a může vytvořit velkou tavnou lázeň nahoře a svíčka začne stékat. Ideální je, když svíčka má tuhý okraj, postupně vyhořívá dolů a nesteče ani kapka.

Produkujete kromě celoročních svíček a lodiček také sezónní svíčky. Dá se říct, kolik druhů jich nabízíte?

Máme takových čtyřicet až padesát druhů s tím, že každý druh má dvanáct barevných variant.

Pomineme-li lodičky a sezónní svíčky, tak o jaký druh a barvu je největší zájem? A mění se to, jsou módní trendy i v tomhle oboru?

Když začnu barvami, ty se opravdu mění. Před osmi až deseti roky byla top barva oranžová, dneska vede světle fialová a různé odstíny modré. Co se týče sezónnosti, tak obecně svíčky jsou spíše podzimní zboží. My už od ledna, února vyrábíme vánoční svíčky, sněhuláky, komety, stromečky, všechno na další Vánoce. Lidé na jaře a v létě svíčky neřeší, ale od září, října už si rádi svíčku zapálí.

Děláte také čajové svíčky?

Ty my neděláme, na to nemáme technologii. To je produkt, který se málokomu vyplatí, ten vyrábí opravdoví svíčkařští giganti, většinou v Číně, Polsku.

Před chvílí jste říkal, že od začátku roku vyrábíte vánoční svíčky. Vláda nedávno zakázala kvůli pandemii adventní a vánoční trhy. Jak vás to, jako výrobce a vlastně i prodejce zároveň, poznamenalo?

Samozřejmě nás to poznamenalo, On to není jen rok, ale vlastně dva. Ani loni vánoční trhy nebyly kompletní. Po té nepovedené loňské sezoně jsme se těšili na letošní, ale opět to nevyšlo. Nicméně, jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Člověk si uvědomí, že existují i jiné obchodní kanály, než trhy. Takže jsme energii věnovali do e-shopu, reklamy na sociálních sítích a firma běží dál. A ukázalo se, že trhy nejsou pro nás až tak důležité. Spolupráci nám nabídly internetové obchody košík.cz a rohlík.cz a z původně krátkodobé, jednorázové spolupráce, se vyklubala dlouhodobá spolupráce.

Když se ohlédnete na těch třináct let, co se pohybujete v tomto oboru, které období pro vás bylo nejtěžší?

Nad tím jsem se nikdy nezamyslel. Nikdy jsem asi neměl těžké období. Všechno beru, že se má stát, jak se to děje a znovu říkám, všechno zlé je pro něco dobré. Pořád mě to baví, hledím dopředu, svět se nezbortí.

Co plánujete do nejbližší budoucnosti? Řekněme pro příští dva, tři roky.

Jednoznačně automatizaci výroby. A konkrétně je automatizace nezbytná u lodiček, které zažívají neskutečný boom a dokázali jsme s nimi expandovat i do zahraničí, zatím do okolních států.

Jaký je váš osobní vztah ke svíčkám? Nemáte toho třeba plné zuby a doma už si nezapalujete svíčky, nebo je to pro vás pořád romantika?

Je to pro mě romantika, hlavně mě to pořád baví, vymýšlet nové tvary, nové technologické postupy, kombinace.

Ale to jsme pořád v práci. Myslel jsem doma, jestli si třeba s partnerkou pro dobrou pohodu zapálíte svíčku?

Určitě, zapálíme. Já pálím pořád. Už jen z toho důvodu, abych otestoval svoje výrobky. Neumím si představit jet na chalupu a nezapálit si tam alespoň deset svíček.