Při této příležitosti uspořádali pracovníci psího útulku na sobotu 28. září den prohlídek. Od 14 do 17 hodin můžete opuštěné pejsky navštívit, prohlédnout si útulek, shlédnout výstavu fotografií, příběhů z útulku a kreseb psů. Pro ty, co se na tuto akci nedostanou, máme malé seznámení se životem opuštěných psů. Zařízení pro opuštěné a toulavé psy můžete ale navštívit každý víkend.

„Majitelem psího útulku je město Tachov. Činnost útulku je vedena na živnostenský list a městu Tachov se platí roční nájemné," popsala dobrovolnice Eliška Horvátová.

Útulek najdete na konci města Tachov směr Vítkov, v bývalém objektu kasáren. Ulice nemá žádné pojmenování, když se místních zeptáte, jistě vás tam vřele navedou.

„Jsme malý útulek. Máme devět kotců, které patří městu Tachov a dva kotce sloužící pro městskou policii, pro akutní umístění pejska, který například běhá po městě a jeden kotec pro nemocné pejsky nebo štěňata. Součástí pozemku je i výběh pro pejsky, kde jsou dvě zateplené boudy, dvě výcvikové překážky a altánek na posezení," seznámila nás Horvátová.

V zimě se musí psi zavrtat do slámy. „Na zimu má každý dostatek suché slámy v kotci i v boudě. Do boudy také dostávají deky na zahřátí a vchody mají zadělány kobercem s nastřiženým průlezem. Přes léto jsou koberce sundány a zůstává jim pouze deka, aby neměli otlačeniny," sděluje Horvátová.

Umístění psů financují obce nebo města, podle toho odkud pes je. Také se občas do útulku dostane pes jako pozůstatek z dědictví.

„Peníze přicházejí do útulku s novým psem. Psi jsou odchyceni většinou městskou policií a umístěni v útulku za poplatek čtyři tisíce korun na půl roku. Noví psi jsou nafoceni a umístěni na webové stránky útulku, policie a Tachovského deníku. Takže majitel, kterému se pes ztratil, má mnoho možností, jak svého pejska najít," vysvětluje dobrovolnice z Kostelce Dana Růžková a pokračuje: „Chtěli bychom jen podotknout, že město Tachov útulek pouze pronajímá, ale v žádném případě nesponzoruje. Veškeré náklady spojené s chodem útulku, jako je vybavení, veterinární péče, krmivo, poplatky za vodu, elektřinu, nájem městu a další jsou hrazeny z vlastní kapsy a z poplatku za umístění psa."

V současné době je útulek obsazen šestnácti psy, z toho je deset umístěných psů, na které nepřispívá žádný majitel ani obecní nebo městský úřad. Tyto psy útulek různě dostal od lidí, co jim jen ubližovali a trápili nebo je přehodili přes třímetrový plot.

„Do útulku jezdíme dvakrát denně, v různé hodiny. Ráno jedeme do útulku pro kontrolu a doplnit vodu. Odpoledne pejskům vyčistíme kotce, dáme čerstvou vodu a krmení. Na vycházky chodíme ve skupinkách, tak jak se spolu psi snesou. Chodíme po loukách do nedalekého Bíletína a cestou zkoušíme různé kynologické povely. Dvakrát v týdnu provádíme dezinfekci misek a jednou v týdnu dezinfekci kotce. Venčit chodí lidé z veřejnosti o víkendech. Je smutné, že lidí z Tachova chodí opravdu minimum. To častěji jezdí lidé z Plzně a Stříbra," říká Horvátová.

Útulek můžete navštívit každý víkend od 14 do 17 hodin. Po telefonické domluvě je možné útulek navštívit kdykoliv.

„Psům dáváme různé značky granulí, ale snažíme se kupovat lepší krmivo. V zimním období vaříme rozmíchané konzervy s těstovinami. Občas dostávají vařené maso nebo syrové kosti," popisuje Růžková.

Každý útulek je náročný. Granule, pamlsky, hřebeny, vodítka, obojky a další potřeby si provozovatelé nakupují v obchodě na objednávku a jako útulek dostávají drobnou slevu. Deky dostávají od dárců nebo od různých nadací. Na veterinárním ošetření jako jsou kastrace, očkování, odčervení, odblešení a chirurgické zákroky dostává útulek také drobnou slevu.

Další dobrovolnice Eva Sojková jde cestou osvěty. Snaží se veřejnost seznámit s problematikou útulku, nalákat do něj lidi na venčení a celkově v útulku pomáhá: „Snažíme se, aby měli všichni pejsci dostatek volnosti, pohodlnosti a také trošku vychování. Vše je dost finančně náročné. Nemáme takové finanční možnosti na udržování vzhledu útulku, ale snažíme se peníze poctivě rozdělit mezi psy, tak aby měli dobré krmení, čisté deky, kvalitní veterinární péči a radost ze života. A to všechno je financováno z výplaty provozovatelky útulku a příspěvků obecních nebo městských úřadů."

Pomocníci v útulku dělají práci dobrovolně a s láskou. „Jsme taková velká rodina. Je nám spolu hezky a každému chceme ukázat, že u nás mají pejsci pohlazení, pohyb, občas i kousek naší postele. U nás se mají zkrátka dobře, ale doma je doma," ukončila Růžková.

Po dlouhých pěti letech se dočkal domova

Byl deštivý listopad, když se dostal do útulku U Šmudliny nový krasavec Sargon. Bohužel tam nebyl poprvé. Do útulku ho vozila městská policie několikrát do měsíce, protože svému majiteli neustále utíkal. Bydlel na staré pile v Tachově a nízký plot ho zkrátka lákal k toulkám. Na nátlak městské policie byl majitel přesvědčen, aby dal psa do útulku. A tak začala nejdelší kapitola jeho života.

Bydlení v prvním kotci se mu moc líbilo. Viděl všechno jako první. První návštěvníky útulku, přicházet nové psy, odcházet chlupaté kamarády do nových domovů. Ten pohled zpoza mříží se mu začal vrývat do hlavy.

Jedny Vánoce, druhé Vánoce, třetí Vánoce, už nečekal, že někdo přijde jen za ním. Poslední naděje mu zhasla, když domů odešel Míša. To byl černý, ušmudlaný vořech, který přišel do útulku sám, když byl štěně. Zaběhl k Sargonovi do kotce a od té doby spolu bydleli několik let. Když si pro Míšu, po třech letech soužití, přišli noví páníčci, začal Sargonův nekonečný kolotoč. Začaly se mu v kotci střídat psí slečny, které měl tak rád. Cita, Kíra, Gora a mnoho dalších. Vždy, když mu odešla psí slečna, strašně smutnil, nežral, jen ležel. Když jeho slečna kráčela po trávníčku k brance, vzdalovala se mu, štěkal na ní a strašně kňučel, jako kdyby chtěl říct: ,,Neodcházej mi, neberte mi ji." Sklopené oči a bolest v srdci, to se nabízelo při pohledu na jeho schvácenou duši.

SARGON se svoji novou rodinou z Chamu.

Kamarádka Šárka Hajšmanová nedokázala pochopit, že tak krásný pes je šest let v útulku. Rozjela vlnu inzercí a Sargon byl k vidění snad na všech stránkách internetu. Za pár měsíců měl několik tisíc shlédnutí, ale nikdo, opravdu nikdo mu nedal šanci.

Všechno už jsme vzdali. První, kdo to vzdal, byl však Sargon. Ač je to neuvěřitelné, jednoho dne zavolali na inzerát lidé z Německa. Šárka už úplně zapomněla, že někdy do Německa inzerát dávala.

Nechtěli jsme na nic čekat a se zájemci si domluvili návštěvu. Přijeli až z Chamu.

Když se termín návštěvy blížil, nemohli jsme spát a byli ze všeho nervózní. Byla neděle 5. května a krásně svítilo sluníčko. Přijeli návštěvníci z Chamu, otevřeli branku a šli rovnou k němu. Jeho pohled jako by říkal: ,,Vy jdete za mnou?" A neuvěřitelně se rozzářil. Zapůsobil na ně neuvěřitelným dojmem a Sargon už se vezl domů. Snad za to můžou jeho oči, nebo úžasná povaha, nebo jen duše, která tak strašně dlouho čekala, až ji někdo dá šanci a vysvobodí.

Tento týden jsme se na něj byli podívat. Má se skvěle.