Ptákem roku je polák velký, na západě Čech mizí z krajiny i kvůli špatné vodě

Česká společnost ornitologická na letošek vyhlásila jako ptáka roku poláka velkého, a tak na pomyslném trůnu vystřídá zvonka zeleného. Udělením titulu polákovi velkému chtějí ornitologové upozornit na neutěšený stav naší rybniční krajiny a na to, že polák v České republice stále patří mezi lovné druhy, a to i přesto, že je celosvětově ohrožený.

„Polák velký je stále ještě poměrně rozšířený, ale rychle ubývající druh potápivé kachny, což platí jak v celorepublikovém měřítku, tak v měřítku západočeském,“ říká Martin Liška. Podle ornitologů v současné době u nás hnízdí pouze čtyřicet procent populace v porovnání s 80. lety minulého století. Na Tachovsku byly nejvyšší početní stavy poláků velkých ve druhé polovině 70. let, tehdy dosahovaly až tři sta párů. „Dnešní početnost druhu v oblasti s jistotou nepřesahuje sto párů, a troufám si tvrdit, že zřejmě nepřesahuje ani padesát párů. Mnohé se o tom dozvíme právě letos, kdy mne shodou okolností čeká intenzivní výzkumná činnost na rybnících v Tachovské brázdě, při které budu zaznamenávat všechny druhy vodních ptáků,“ říká ornitolog a dodává, že polák velký v tom nicméně není sám. Úbytku početnosti čelí většina našich druhů vodních ptáků, nejen kachen. Česká společnost ornitologická jej za ptáka roku vybrala právě proto, že je reprezentantem skupiny vodních ptáků, kteří v současné době velmi ubývají, a to zejména lidskou vinou.

Poláky veliké můžete vidět s přicházejícím jarem

Ptákem roku je polák velký, na západě Čech mizí z krajiny i kvůli špatné voděZdroj: Foto: ČSOLetošního ptáka roku je možné spatřit například v Tachovské brázdě, tedy v oblasti bohaté na rybníky velmi zhruba mezi Mariánskými Lázněmi a Stráží. „Nejčastěji a nejhojněji se s polákem velkým můžeme setkat v jarním období, kdy přes naše území protahují populace ze severovýchodu Evropy. Ke hnízdění u nás přistupují jen stále menší počty, a to spíše na rybářsky méně využívaných rybnících, ideálně s pozvolným přechodem mezi rybníkem a okolní krajinou. Takových rybníků je bohužel již velmi málo. Občas se můžeme v letním období setkat se skupinami pelichajících ptáků, a ojediněle na Tachovsku poláci velcí i zimují.“

Zahnojené rybníky ničí populaci poláků velkých

V minulosti byly u nás loveny všechny druhy kachen. „Osobně se nedomnívám, že lov je hlavní příčinou diskutovaného úbytku vodního ptactva, byť při současných nízkých stavech pochopitelně může mít významný vliv, a bylo by velmi vhodné jej omezit. Je jasné, že se poláci velcí, ale i jiné vzácnější druhy kachen se mezi ulovenými jedinci na výřadech občas objevují, ale hlavní příčiny úbytku leží v intenzivním rybářském hospodaření na rybnících, vedoucím ke zhoršení kvality vody a nedostatku potravy. Myslivecké využívání krajiny má na úbytku rovněž podíl, neboť vysazování velkých počtů dokrmovaných uměle odchovaných kachen rybníky dále zatěžuje, o olověných brocích, které se až do současnosti používaly a byly původci otrav ptáků, ani nemluvě,“ popisuje problematiku ornitolog Muzea Českého lesa.

Masopust připravovali ve Studánce už začátkem roku, navázali na dávnou tradici

Růst produkce ryb si žádá významné dokrmování rybí obsádky, takže se rybníky běžně hnojí chlévskou mrvou, sype se do nich vápno, krmiva jako obilí apod. V kombinaci se splachy hnojiv z polí v okolí rybníků, nebo odpadními vodami z lidských sídel to vede k přesycení vody živinami, což vede ke snížení průhlednosti vody vlivem sinic a zákalu, navíc kapři ptákům přímo konkurují při hledání potravy. Navíc břehy rybníků jsou dnes namnoze zarostlé stromovou vegetací, což způsobuje zánik mělkých, osluněných a prohřátých stanovišť bohatých na pestrou rostlinnou i živočišnou potravu, nemluvě o ztrátě konektivity krajiny.

„Bývalo běžné, že samice kachen vodily mláďata z rybníka na rybník, podle toho, kde byla lepší nebo početnější potrava. Dnes to není většinou možné, stromové a keřové porosty na březích jsou pro ně těžko průchodné,“ přibližuje Liška.

Martin Liška na jedné z ornitologických akcí. Zdroj: Deník/Antonín HříbalJako asi největší problém v úbytku poláků velkých spatřuje špatné hospodaření na rybnících. „Myslivecké hospodaření nejdříve vypustí na rybník tisíce odchovaných kachen, přímých konkurentů při hledání potravy a producentů dalších živin znečišťujících vodu, pak rybník zasype jedovatým olovem, tomu je již naštěstí konec, a zároveň s tím část ptáků přímo zabije. I proto u nás velká většina vodních ptáků ubývá, a kdysi hojný polák velký je dokonce na seznamu celosvětově ohrožených druhů. V České republice žije druhá největší populace v Evropě (po evropské části Ruska), a tak jsme za ochranu tohoto druhu velmi zodpovědní. Mysleme na to nejen před Vánoci, když vidíme na náměstích kádě s kapry.“

Smrtelná kombinace: tradice, svátky a obchod

Jak ornitolog Martin Liška doufá, bylo by velmi vhodné pokusit se o vyjmutí alespoň malé části rybníků z tohoto kolotoče a umožnit návrat k přirozenějšímu stavu. „Bude to ale velmi těžké, neboť rybářství i myslivost, byť asi v menší míře, je považováno za nedotknutelnou tradici, v tomto případě spojenou s významnými svátky, a navíc je poměrně výnosným byznysem, což je smrtelná kombinace,“ míní. Do hry vstupují totiž i další komplikace jako je výskyt invazních druhů ryb a šelem, klimatická změna, zemědělské hospodaření v okolí rybníků. „Nezbývá, než doufat, že se probereme včas, protože kde se nedaří přírodě, nebude se brzy dařit ani nám…“ dodává.