Jeho cesta života je však stále klikatá a plná novinek. Rodiče Petra Smazala podnikali, a proto se rodina často stěhovala. Nyní se na Tachovsko vrací díky chalupaření u Plané a přiznal, že moc rád houbaří.

Petru Smazalovi je 26 let, má přítelkyni a je podnikatelem v oblasti audiovize. Nyní žije v Plzni.

Dne 1. listopadu byl promítán váš film, můžete nám říci, jak tento nápad vznikl, co bylo potřeba zajistit pro jeho realizaci?
Film je hodně komplexní práce a dost náročná záležitost. Věnuji se tomu už od 14 let a celovečerní film byla tedy věc, na kterou jsem se dlouho chystal. Cesta k tomu vedla přes haldu natáčecích placů v různých pozicích, ale také přes řadu mých vlastních krátkých filmů. Tu práci musíte milovat, protože je to obrovský zápřah a stres. Ale nic jiného bych dělat nechtěl.

Kolik cca lidí se nakonec na filmu podílelo?
Na filmu pracovalo cca 40 lidi, a to od předprodukční fáze, až po finální distribuci. Hodně nám pomáhali také profesionálove a špičky z oboru – zejména ve finalizaci snímku.

Proč hororové téma?
Pro danou formu vyprávění je horor nejlepší žánr. Navíc jsem se v době psaní scénáře nacházel v komplikované životní situaci, která vnesla do mého života zásadni změny. V té době jsem špatně spal a měl jsem noční můry, které jsem nechtěl jen tak pustit z hlavy. Návštěva Mikuláše je tedy pro diváka takový vstup do mých snů v tomto období. Ale zas tak černé to není, je tam i dost humoru. Nerad se beru moc vážně.

Lze očekávat, že váš film bude promítán i v našem regionu, tedy na Tachovsku?
Budu tomu urcitě rád. Organizace premiér bez distributora je ale nakladná záležitost. Nicméně rad bych šňůru premiér zakončil pravě ve Stříbře. Má to pro mě velký symbolický význam.

Máte v plánu podobné natáčení?
Ano, plánuji další filmy a dokonce bych své dva příští projekty zasadil i do Stříbra. Uvidíme, jak se na to Stříbro bude jako město tvářit a zda nás podpoří. Bez takové podpory bohužel film nelze dělat.

Co byste o sobě řekl, jste čtenář či spíše divák?
Momentálně hlavně autor, jsem totiž dost pracovně vytížen. Ale čtu rád a divák jsem také nadšený.

Máte ještě nějaké koníčky?
Houbaření a chalupaření jednoznačně.

Máte nějaké životní motto?
Jedno jsem si vymyslel jako reakci na moderní fanatizování ohledně východních náboženství, které zasáhlo i některé mé přátele: Kde lidé přestanou myslet, přivedou víru, aby myslela za ně. Ale jinak se řídím hlavně sám sebou.

Co byste vzkázal lidem?
Dělejte si radost a buďte šťastní, i kdyby to mělo být z maličkostí. Život je někdy plný starostí, ale jen člověk sám si ho může někdy udělat barevnější - sobě i ostatním.

Martina Sihelská