Tři přání měla nevyléčitelně nemocná Monika Foltínová z Tachova ještě v dubnu letošního roku. Uzdravit se, zasadit v resortu hotelu v Egyptě, kam s rodiči pravidelně jezdila, třešinku a o svůj narozeninový dort se podělit s pracovnicemi hospicu, které se o ni v posledních dnech života staraly.

První přání se Monice bohužel splnit nepodařilo. Čtyři dny před svými nedožitými sedmačtyřicátými narozeninami prohrála svoji bitvu s rakovinou mízních uzlin. „Monča byla smíšek, sluníčko, milovali jsme ji od narození, i když se s jejím příchodem na svět v naší rodině leccos změnilo,“ vzpomíná matka Ladislava, která se se smrtí dcery stále nemůže vyrovnat. Druhé vytoužené dítě manželů Foltínových se narodilo s dětskou mozkovou obrnou a dlouho trvalo, než se rodiče o této diagnóze vůbec dozvěděli. Monika byla od narození ve všem pomalejší, měla problémy s kyčlemi, dlouhé měsíce nosila podpůrný strojek, chodit začala až ve dvou letech a vlastně po celý svůj život potřebovala celodenní péči. O co těžší život měla, o to více ji láskou zahrnovali oba rodiče i starší bratr a snažili se, aby vedla v rámci svých možností plnohodnotný život.

V neděli 3. září si přijdou na své milovníci motokrosu, řidiči jedoucí ze Stříbra do Únehlí ale budou muset volit objízdnou trasu.
Motokrosové závody ve Stříbře uzavřou silnici. Stříbrská bestie se vrací

Monika byla navzdory svému hendikepu stále dobře naladěná, pozitivní a příliš si nikdy nestěžovala. Že má podivnou bouli na noze, zjistila matka náhodou. „I přes veškerou léčbu, operace, chemoterapii naše Monička boj s rakovinou prohrála. Ani ten narozeninový dort už nestihla ochutnat. Na odchod milovaného dítěte se nejde připravit. Zdrtilo nás to všechny, mě, muže i syna. O to více jsme pak s mužem chtěli splnit vše, co si přála, když to největší přání, aby se uzdravila, nevyšlo,“ pláče Ladislava Foltínová. Dort, který pro dceru tehdy měli objednaný, v květnu zdrcení rodiče vyzvedli ve výrobně a společně odvezli do Domácího hospicu Západ. „Musím znovu opakovat, že děvčata z hospicu jsou andělé, pomáhaly nám se vším až do Moniččina konce, bez nich bychom péči v posledních dceřiných dnech ani nezvládli,“ opakovaně vyjadřuje vděk Ladislava.

V době, kdy již byla Monika upoutána na lůžko, hleděla z okna svého pokoje do zahrady na třešeň. A tehdy vyslovila přání, že by moc chtěla, aby jedna třešinka rostla také v hotelovém resortu v Egyptě, kam s ní rodiče za jejího života často vyjížděli. Díky své veselé povaze byla Monika v hotelu oblíbená a rodina tam postupem času navázala přátelské vztahy s tamním ředitelem, lékařem i hotelovým delegátem. „Je to pro nás takový druhý domov,“ říká Ladislava. Po Moničině smrti, sotva se rodina trochu sebrala, oslovila vedení hotelu Malikia Marsa Alam s přáním dovézt do Egypta a vysadit zde dceři na památku strom. „Z hotelu nám napsali, že jim bude ctí, pokud tam stromek zasadíme,“ vypráví Ladislava. „O stromek se postarám já, seženu takový, aby v Egyptě vydržel tamní klimatické podmínky,“ řekl tehdy matce syn Martin. Dovezl k rodičům sadičku třešně, která není klasickým stromem, je to šlechtěná rostlina, stane se z ní spíše keř, který vyroste maximálně do výšky dvou metrů a kterému letní horké dny u moře nevadí. Chvíli pak čekala na svůj transport v Tachově, v srpnu ale manželé Foltínovi sbalili kufry, do jednoho přidali i bezpečně zabalený stromek a vyrazili splnit poslední dceřino přání. „Na letišti v Egyptě po nás chtěli otevřít kufr, rostlinku viděli, ale nikdo s tím neměl problém, prošli jsme v pohodě,“ líčí cestování. Po ubytování se pak Ladislava a Milan ve společnosti svých egyptských přátel vypravili stromek zasadit do místa, které vedení hotelu určilo. Hotelový lékař, jehož s rodinou pojí více jak přátelské pouto, k překvapení obou truchlících manželů zajistil ke stromku také pamětní desku – rámeček s Moničinou fotografií.

Marek Horvát u Okresního soudu Plzeň-město. Přivedla ho eskorta.
Polonahý honil zloděje po Plzni, ten si odsedí přes dva roky

Aniž by to Ladislava s Milanem čekali, u stromku se v průběhu jejich pobytu objevilo několik předmětů, které je potěšily. „Kdosi sem přidal andílka, obsluhující od fresh koktejlů přinesl Moničce dvě obrovské mušle, někdo další navázal zezadu k fotce pletený řetízek přátelství,“ neskrývá radost Ladislava.

Vedení hotelu ukázalo, že si svých stálých klientů váží, v době pobytu Foltínových ještě jednou. Jak se dozvědělo, že sem nepřijeli jen splnit třetí přání své zesnulé dcery, ale že zároveň v době jejich egyptského pobytu uplyne rovných 50 let od svatby, dodnes Ladislava ani Milan netuší. Na oslavu, kterou jim nachystali a které se zúčastnili i další hosté resortu, rozhodně nikdy nezapomenou. „Byla to skutečně úžasná oslava, těžko se hledají slova vděku,“ tečou Ladislavě slzy. Půl století společného manželského života mají za sebou, v další části už musí pokračovat bez dcery, pouze se synem Martinem a jeho rodinou. Monča zůstává navždy v jejich vzpomínkách.