V Českém lese je ukryto mnoho nenápadných památek a zajímavostí sahajících do vzdálené i nedávné historie. Jednou z nich je ruina bývalého zámku v Zahájí, dnes již zaniklé obci známé do roku 1945 také pod německým názvem Waldheim. „Ves stihl stejný osud zániku jako stovky dalších vsí a osad v příhraničí na západě Čech. Kromě rozvalin zámku se sklepením po vsi zůstaly dnes jen zářezy v krajině, kudy vedly cesty, a také je možno ještě spatřit staletá stromořadí i jednotlivé stromy,“ říká o místu s bohatou historií průvodce Českým lesem Antonín Hříbal. Zámek v místě kdysi Předního Zahájí, ukrytý v lesích podél žlutě značené turistické trasy, zjeví se znenadání a milovníkům tajemna a historie rázem spadne údivem čelist.
Hraniční kámen stával uvnitř v hospodě
Zajímavostí na hranici ležící obce Zahájí je samotný popis tehdejší hranice. Již v roce 1666 se uvádí, že zemská hranice vede „až k waldheimskému hostinci, kde prochází stájí, která byla před časem zbourána a přestavěna na jizbu“. A tak tomu údajně bylo i v roce 1838. V hostinci prý stál hraniční kámen přímo uprostřed kuchyně. Bavorské pivo se prý čepovalo na levé straně od něj a české pivo napravo. Vše se mělo odehrávat v usedlosti čp. 11, kterou matriční zápisy uvádějí jako budovu, kde byl hostinec. Postupným posouváním hranice byla usedlost již v minulém století vedena zcela na české straně za hraničním kamenem č. 21. Český les tak přišel o jednu ze svých kuriozit.
Polorozbořená stavba se zajímavými zbytky klenby a sklepením, kterému dominují absolutně do prostoru nezapadající sloupy, nenechá chladnou mysl snad nikomu, kdo zbytky zámku spatří. Dojít k němu mohou i méně zdatní turisté, pokud dojedou vozidlem až do Staré Knížecí Huti, kde je nutno auto zanechat. Dále už je nutno pokračovat pěšky po naučné stezce Historie sklářství, přičemž potřebný úsek pěšího výšlapu vede souběžně s červeně značenou Stezkou Českem směrem k rozcestníku Pod Červeným vrchem. V těchto místech je třeba se odpojit a pokračovat dále zelenou turistickou trasou směrem k cykloturistickému rozcestníku Zadní Zahájí. Odsud už je to po žluté co by kamenem dohodil, cestou narazíte na pozůstatky velké rodinné hrobky posledních majitelů zámku, rodu Malovců. Vybudovat ji nechal Arnošt Antonín Josef Malovec a vysvěcena byla 30. května 1843. Bohužel byla několikrát vyrabována, a proto byly ostatky všech zde odpočívajících členů rodu převezeny a uloženy do hrobu na hřbitově v Jedlině.
Na místní celnici se v Zahájí v roce 1829 narodil významný český vlastenec, režisér, výtvarník a herec František Karel Kolár. Jeho osoba se později nesmazatelně zapsala do historie českého divadla 19. století. Kolár byl považován za jednoho z nejnadanějších herců, ale mimo jiné také proslul aranžováním živých obrazů a znám byl také jako karikaturista Humoristických listů.
Ves Zahájí založil začátkem 17. století sklář Pavel Schürer, který předtím podnikal již v domažlické části Českého lesa. Tam svou v té době prosperující sklárnu prodal a v roce 1607 zakoupil od císaře Rudolfa II. část pohraničních hvozdů na Tachovsku. Nově založená ves se původně jmenovala Grünwald, poté Waldheim a nakonec Zahájí, přičemž před zánikem se skládala z Předního a Zadního Zahájí. Dominantou Zahájí býval zámek, který však stíhalo jedno neštěstí za druhým. Starý zámek, Schürerovo sídlo, byl zničen během třicetileté války v období let 1618–1648. Nedaleko pak byl údajně v době, kdy zde panoval rod Lobkoviců, vystavěn zámek nový, který měl dle pověsti vyhořet. K události se váže starý příběh, zachycený pouze místní tradicí. Požár, který stavbu zničil, měli založit tři bratři, nejspíše poddaní z Waldheimu či jeho okolí, na kterých měli spáchat bezpráví buď sami Lobkovicové nebo jejich úředníci. Bratři se postupně stali důstojníky rakousko-uherské armády, kam se nechali naverbovat, a jednoho dne přijeli zpět do Waldheimu pomstít staré křivdy.
Začátkem 17. století měla obec původně 6 usedlostí, postupem času se rozrostla tak, že ve třicátých letech minulého století žilo v Předním a Zadním Zahájí na 300 obyvatel.
Ruiny, které zde mohou turisté vidět dnes, jsou pozůstatky obnoveného zámku, vystavěného dalšími majiteli panství, Malovci. Arnošt, svobodný pán Malovec z Malovic odkoupil panství v roce 1813. A byl to právě Arnošt, kdo zříceninu zámku v letech 1827 až 1829 přestavěl, a od té doby je zámek označován jako „nový“. Starý zámek, sklářovo sídlo, stávalo údajně jen několik metrů od nového zámku, a proto existují domněnky, že sloupy, které se dodnes nacházejí ve sklepení, byly použity právě z pozůstatků původního hradu. Malovcové v těchto místech postupně vybudovali velké prosperující panské sídlo. V roce 1891 získal Zahájí Karel Hermann Weck, který nechal zámek chátrat. To bylo důvodem, proč ho opustila jeho dcera Jenny Elisabeth Schillbachová a přestěhovala se do nedalekého panského dvora. V letech 1921-1922 ho nechala přestavět a zvýšit o patro. Zdivo ze zámku posloužilo jako stavební materiál. Novému vlastníkovi od roku 1928, tajnému radovi Frankovi, na zámku nijak nezáleželo. Nechal ho zdemolovat, a tak z něj zůstalo pouze nároží s baštou a podzemními sklepy, které jsou dochovány dodnes. Od září roku 1938 začal pozvolný zánik obce. Ve filmu, který o zaniklé obci a troskách zámku natočil tachovský František Soukup, se říká, že 30. září roku 1938 se dohodly v Mnichově čtyři velmoci – Velká Británie, Francie, Itálie a Německo – na tom, že staré české území nechají Hitlerovi.
V kronice vesnice Waldheim je popsán počátek okupace naší republiky v roce 1938. Přeloženo z němčiny: Dne 3. října 1938 přesně ve 12 hodin v poledne přijíždí na hranice u Předního Zahájí s autem a doprovodem československé lidové armády generál, rovněž jeden německý generál přistupuje na hranici. Vzájemně se představují a potom Čech říká: „Předávám vám tuto zemi, je to nejtěžší hodina mého života.“ „To vám věřím,“ odvětil tehdy Němec. Čech potom vysvětlil tři etapy v obsazování západních Sudet, a když ještě požádal o německý doprovod, poněvadž prý byl se svými lidmi na cestě sem ohrožován obyvatelstvem, dal Němec jednomu autu příkaz, aby Čechy vyprovodilo. A potom začal grandiózní vstup po waldheimské silnici za účasti téměř bezpočetného vojska a koní a aut.
Stejnou tzv. waldheimskou cestou, kterou v roce 1938 přišla obsadit české pohraničí německá vojska, dorazila 26. dubna 1945 do tachovského okresu americká armáda. V padesátých letech minulého století byla vesnice postupně likvidována, až zanikla úplně. Definitivní konec Zahájí přišel kolem roku 1955, kdy byly po válce opuštěné zbývající domy v obci a okolních osadách zapáleny, zbořeny a srovnány se zemí.
