„Začal jsem chytat ryby proto, abych byl šťastný,“ řekl hned v úvodu. „Někdy musíte položit na misku vah, jestli vám to všechno, co děláte, za to stojí. Jste často odloučeni od rodiny, přátel, potkají vás nejrůznější nemoci. Ale já, když něco dělám, dělám to naplno,“ pokračoval v obhajobě své vášně. V průběhu téměř dvouapůlhodinové přednášky návštěvníci díky připravené videoprojekci zhlédli některé z ryb, které dosud rybář po celém světě ulovil. A nebyla to leckdy místa bezpečná. Drsné zážitky si odvezl z Konga, kam se vypravil lovit tygří rybu.

Například o amazonském pralese ale Jakub Vágner říká, že i přes veškeré nástrahy je bezpečnější než některá světová velkoměsta. „V Amazonii se ohrozíte spíš svojí chybou,“ míní rybář. Z jeho vyprávění vyplynulo, že Amazonie vydává jiné zvuky a pachy přes den a jiné v noci. Zavzpomínal přitom nejen na ryby, ale také na hejna barevných papoušků, které tam lze v některých lokalitách po ránu spatřit. „Amazonie je největší akvárium na světě,“ popisuje část světa, kde ulovil třeba arapaimu velkou, ale tváří v tvář se čas od času setkal také s mnohametrovými anakondami či krokodýly. S posluchači se podělil o nádhernou fotku barevného motýla sedícího přímo na hadově hlavě. „Anakondy vydávají zvláštní zápach, který hmyz přitahuje,“ vysvětlil. V průběhu promítání měli diváci možnost vidět také nilského okouna a několik „zlatých“ obřích ryb. „Splnění tří přání po puštění zlaté rybky nefunguje,“ smál se Vágner, který se řídí pravidlem CHYŤ a PUSŤ.

V závěru dal slovo také posluchačům. „Dostal jste někdy za chytání ryb pokutu?“ optal se jeden z chlapců sedící v publiku. Odpovědí mu bylo jednoznačné ne. „Tohle povídání evidentně zaujalo i děti a nerybáře. Bylo to fajn,“ nechal se při odchodu z akce slyšet Martin Vaněk. „Dcerka Monička je rybářka, takže ani nedutala. Navíc pana Vágnera sleduje i v televizi, takže některé ryby, co zde byly promítány, i poznala,“ řekla Deníku Vladimíra Hollá.