Ilona Křížková zavede výuku etikety do všech ročníků ve škole. Pomohou jí v tom dvě publikace, které vydala. Knihu Etiketa pro děti jako metodický návod pro učitele a pracovní sešit s názvem „Dětiketa – etiketa pro děti“.

Proč právě etiketa?

Etiketou a společenským životem se zabývám dlouhá léta. Již před asi 17 lety jsem spolupracovala na některých projektech s Janem Čenským a Lenkou Bernardes, kdy jsme se na poradách setkávali s celou řadou vedoucích pedagogických pracovníků, ředitelů a různých manažerů. Tehdy jsem si všimla, že většina z nich nezná společenská pravidla ani nedodržuje tzv. „dress code“, což často nepůsobilo zvlášť dobře. Napadlo mě, že by se jim možná hodil nějaký vzdělávací kurz. Nakonec to dopadlo tak, že se nám podařilo postupně nejen v oblečení, ale i etiketě jako celku proškolit celou řadu ředitelů škol a školských zařízení a dalších pedagogů a manažerů v celé republice.

A jaká cesta pak vedla od dospělých k dětem?

Tím, že se kurzy etikety pro dospělé ujaly, napadlo mě ze zvědavosti navštívit kurz Ladislava Špačka. Je to vyhlášený odborník na etiketu a jistě víte, že býval mimo jiné také tiskovým mluvčím Václava Havla. Zaujalo mě, že se pan Ladislav věnuje i dětem. Oslovila jsem ho a na základě referencí, které na moji maličkost dodal Jan Čenský, jsme si sjednali schůzku. Já mu přednesla svůj nápad vydat pro děti knihu o etiketě a zkusit ji aplikovat v praxi na předškolácích v mateřinkách a na prvním stupni základních škol.

Jak reagoval, co následovalo?

Pana Špačka ten návrh nadchl, a když pak viděl moje první vydání knihy „Etiketa pro děti“, moc ji chválil. Navázali jsme spolupráci, je jedním z mých rádců, stal se mým podporovatelem a garantem, čehož si neskutečně vážím, stejně jako jeho samého coby člověka. Líbilo se mu i to, že je kniha rozdělena na čtyři základní témata: Umíme se zdravit, Umíme se oblékat, Umíme se stravovat a Umíme se k sobě chovat.

Tomu rozumím, ale etiketa povinně ve školní výuce?

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale domnívám se, že nejenže základy společenského chování neznají vůbec děti, ale že je neznají často ani jejich rodiče. Tím, že se je budou učit děti ve škole, dostanou je do podvědomí i jejich rodiče, kteří, předpokládám, budou kontrolovat školní sešity. A tím by se mohla osvěta šířit sama od sebe dál. Myslím si, že základy etikety v naší společnosti celkově chybí. Lidem chybí vstřícnost, často se k sobě nehezky chovají a to, co děti vidí doma nebo kdekoliv ve společnosti, praktikují potom dále. Já bych to chtěla změnit. Sama mám dobré zkušenosti s tím, že když se na někoho usměji a jsem milá, vrací mi to stejnou mincí. Dokonce se mi dostalo od dětí z plzeňských škol přezdívky Paní Etiketa (smích), a kdykoliv na mě tak pokřikovaly, usmívaly se a srdečně mi mávaly. Takže, ač to možná zní nadneseně, moje snaha určitě nějaké ovoce přinesla.

Už jste výuku s vaší knihou někde praktikovala?

Již před dvěma lety, poté, co kniha vyšla, jsme s mým týmem vyškolených lektorů, a musím je skutečně jen chválit, postupně na pozvání objížděli především mateřinky. A zájem stoupal. S podporou vedení města Plzně jsme pak v loňském roce zavedli výuku do třech třetích tříd prvního stupně základních škol ve městě. Jednalo se však o jednotlivé semináře, nikoliv pravidelnou výuku.

A v Kladrubech na žáky čeká pravidelná výuka etikety?

Ano, naše základní škola v Kladrubech se stává historicky první školou v celé České republice, kde se etiketa zařadí do ŠVP a bude se vyučovat ve všech ročnících, a to průběžně po celý školní rok v návaznosti na výuku občanské nauky na druhém stupni a na prvním stupni pak při prvouce. Etiketu lze zařadit průběžně téměř do všech předmětů, protože vždy narazíte na téma, kde ji můžete použít. Kolegy s mým programem podrobně seznámím na chystaném víkendovém teambuildingu, kde si vše společně probereme a nachystáme. Už se na to moc těším.

Jak si představujete, že bude výuka probíhat?

Na základě zkušeností z loňské výuky ve třetích třídách jsem si doslova vymazlila novou učebnici, je to taková univerzální kniha pro všechny ročníky a jmenuje se „Dětiketa – etiketa pro děti“. Je to pracovní sešit, který by děti měly používat ve škole, doma i v družině. Na druhém stupni budu sama vyučovat občanskou nauku, takže všechna čtyři výše zmíněná témata budu postupně zapracovávat do výuky v návaznosti na klasickou učebnici občanky. Navíc počítám, že s pomocí mých lektorů budeme připravovat různé projektové dny, při nichž si budou žáci etiketu doslova vrývat pod kůži. Mám například v hlavě už poměrně jasnou představu tzv. Vánočního dne. Svátečně se všichni oblečeme, společně prostřeme stoly, budeme stolovat. Užijeme si sváteční atmosféru a v průběhu toho si budeme ukazovat, jak se dávají příbory, nač který slouží, kdo se první zvedá od stolu a tak podobně. A takových nápadů mám v hlavě spoustu.

Myslíte si, že to bude žáky bavit?

Já pevně věřím, že ano. Snažím se vštěpovat základy etikety zábavnou formou, a to u všech věkových kategorií. Určitě nás čekají názorné ukázky, scénky, deváťáci, věřím, že ocení přípravu do tanečních, ale i například rady na první rande nebo třeba narozeninovou party. Já vím, že to zní možná trochu legračně, nicméně jsem přesvědčená, že i když to budou možná trošku zlehčovat, něco jim v hlavě zůstane, co se jim v dalším životě bude hodit.

Jak to bude se zmíněnými pracovními sešity? Budou je hradit rodiče?

Učebnice budou částečně hrazeny z darů našich sponzorů, část uhradí škola a částí se budou zatím podílet i rodiče. Do budoucna plánujeme, aby se rodiče na úhradě nepodíleli.

Máte ještě nějaké další plány do budoucna?

Nudit se určitě nebudu. O několik seminářů a přednášek mě požádala SOŠ ve Stříbře. K tomu máme požadavek na sezení od autistického sdružení, oslovují mě i další školy a školská zařízení. Práce bude dost, což je fajn. Jak už jsem zmínila, mám skvělý tým lektorek, takže věřím, že vše společnými silami zvládneme. A nějaké plány si zatím nechám pro sebe (smích).