Asi bych těžko hledal. Tachov navštívil minulý týden, letos již podruhé, Antonín Schmied, provozovatel pouťových atrakcí. V tomto roce jste s vašimi atrakcemi v Tachově už podruhé.

Máte nějaký vztah k našemu městu?

Ano. Jezdím sem rád. Sem jezdil už můj dědeček, dokonce jsem tady chodil do školy, na ZŠ Kostelní. Takže na dětství vzpomínáte rád.

Jaké to bylo, být pořád na cestách?

Jako kluk jsem to miloval. Kolotoče jsou celý můj život. Často se smíchem říkám, že jsme se v maringotkách narodili. Neumím si představit, že bych v životě dělal něco jiného. Na druhou stranu, protože jsme pořád jezdili, navštěvoval jsem mnoho škol. Nevím to přesně, ale odhaduji to na dvě stovky.

Kdo jiný o sobě může říct, že má dvě stě škol?

(smích) Mluvíte o svém dědečkovi a o kolotočích. Toto povolání má jistě ve vaší rodině dlouhou tradici. To je pravda. Začal s tím už můj pradědeček. Ten v roce 1928 postavil svůj první lunapark. Ve své době byl nejvyhlášeněnější a největší v Čechách. Po roce 1948 nám ho ale zabavili.

Jak se žije lidem od kolotočů dnes?

Jsme věčně na cestách. Není to lehké. Pořád je co vylepšovat, opravovat, zařizovat. V podstatě ze sebe nesundáme montérky. O atrakce je třeba se pořád starat.

Blíží se zima, co dělají provozovatelé atrakcí, když nejezdí po poutích?

Tachov je letos naše předposlední štace. Až nám skončí sezóna, uklidíme atrakce pod střechu a budeme opravovat, montovat, natírat, vymýšlet a stavět nové atrakce.

Kam jezdíte radši, do města nebo na vesnické poutě?

Na vesnicích si lidé kolotočů víc váží. Často tam už není kino, taneční zábava je jednou do roka. Lidé jsou rádi, že mají občas nějaké rozptýlení.

Vychováváte další generaci?

Máme v rodině čerstvý přírůstek. Jmenuje se Maruška a je jí jeden měsíc. Až vyroste, určitě bude pokračovat v našem řemesle.