Jedním z nich byl Zdeněk Bouška z Cebivi na Tachovsku. Trať dlouhá 78 km jej lákala již před dvěma lety a letos si svůj sen splnil jako dárek k šedesátým narozeninám. A byl úspěšný, závod zdárně dokončil s průměrným časem, zatímco několik desítek sportovců svou šanci vzdalo v půli pro zdravotní problémy, které přinesla kamenitá trasa a velké převýšení (2320m). Zdeněk Bouška je velmi spokojen a těší se na příští rok, kdy si chtěl zkusit 100km v Biehlu.

Jak jste se dostal na ultra maratón do Švýcarska? „Tento maraton jsem viděl před dvěma lety v televizi a hned mě zaujal. Letos jsem se rozhodl, že tam pojedu, rodina nic netušila,“ říká Bouška.

Jak na to rodina reagovala, když se to dozvěděla? „Manželka hned, že jsem se snad zbláznil, i když je to prý moje věc, nechápe, co tam vlastně chci dělat, ale potom byla ráda, že jsem se ve zdraví vrátil.“

Jak jste se připravoval na tak náročnou trať? „Tak já neustále sportuji, naběhal jsem plno kilometrů na serpentinách u Pernarce a všechny možné kopce v okolí. A týden před tím jsem běžel 25 km letního běhu v německém Belheimu.“

Trať dlouhá 78 km v horách, kde byl i sníh, jistě nebyla jednoduchá? Samozřejmě, přijel jsem o týden dřív s cestovkou a trať jsem si, stejně jako ostatní, nejdříve prošel. Při tom jsem si hned dělal zápisky, jaký je kde terén, šíře cest, převýšení apod.“

Takže Vás nic nepřekvapilo? „No, cestu jsem znal, ale už od startu jsem se soustředil na to, abych se dostal do přední linie, protože v těch úzkých stezkách na hoře se rozhodně nedalo předběhnout. Po desátém km jsme všichni běželi v řadě za sebou v pěšince. Samotné výšky mi nevadily, horší to bylo u těch strmých stoupáků, kde závodníci hodně zpomalili, a tím zarazili ty za sebou.“

Diplom 2008.
Jak jste se cítil v poslední části závodu? Neměl jste to chuť vzdát? „Ne, rozhodně ne, naopak! Od 65 –tého km jsem chytil druhý dech, začínala rovinka a já to prostě rozběhl na klasické maratónské tempo. Už jsem vědět, že mám před sebou posledních 13 km a že už určitě doběhnu. Ačkoliv jsem měl rozmáčenou obuv (tratˇbyla plná potůčků a sněhových jazyků – pozn. red.), cítil jsem se ve formě a běželo mi to samo. Skončil jsem na 614. místě s časem 10:50:17, což byl pěkný průměr.“
Mapa závodu.
Jaké byly pocity v cíli? „Moc jsem si vážil toho, že jsem to zvládl a závod dokončil. Jiní to štěstí neměli, buď je během cesty odstavil lékař, který každého kontroloval nebo je dokonce odvezl vrtulník se zdravotními problémy. Jsem opravdu moc rád, že se mi to podařilo.“

A jaké máte plány do budoucna? „Momentálně mám za sebou 59 maratónů a jeden utra. Do svých 70-ti let bych rád toto číslo zaokrouhlil na stovku. Také doufám, že i v 70 –ti letech bych mohl absolvovat ještě jeden ultra maratón.“


Martina Sihelská