Chodba plná dýmu, nedá se dýchat, není vidět na krok, devět seniorů je naprosto bezmocných, protože se nemají jak dostat do bezpečí a zhluboka se nadechnout. Před budovou telefonuje vedoucí domova Pavlína Jančová na tísňovou linku 112: „V prvním patře budovy pro seniory hoří. Je tam devět klientů, kteří se ven sami nedostanou. Dva jsou upoutáni trvale na lůžko, dva na invalidním vozíku a zbytek seniorů je špatně pohyblivých."

V Domově pro seniory v Kurojedech si hasiči zkoušeli simulovaný zásah, konkrétně šlo o požární cvičení zaměřené na záchranu osob. Cílem bylo prověřit schopnosti – zda jsou hasiči schopni v jakémkoliv počtu evakuovat lidi z penzionu ven a za jakou dobu dorazí hasičské vozy na místo. V domově je šedesát až sedmdesát klientů, kteří jsou na tom různě zdravotně.

Sirény už jsou z dálky slyšet a nervózní figuranti se koukají z okna.

První na místo dorazili profesionální hasiči z Tachova, kteří po pár minutách vynáší ven první uvězněné z prvního patra.

Špatně pohyblivé obyvatele, kteří se opírají o chodítko, vždy vedou dva hasiči, kteří jsou pro takového člověka oporou – a to doslova.

Dva lidé byli na invalidním vozíčku, který hasiči také museli ručně snést po schodech dolů.

Složitější byla evakuace dvou trvale ležících lidí, kteří se v patře také nacházeli. Na evakuačních podložkách je hasiči pouštěli ze schodů dolů – práce šla opravdu hladce a velice rychle.

„Při zásahu byly použity evakuační podložky pro pacienty trvale upoutané na lůžko. Do cvičení bylo zapojeno devět figurantů – sedm seniorů a dvě pracovnice penzionu," seznámil velitel hasičů Pavel Hrůša.

Celý zásah trval přibližně patnáct minut. A zachránění účastníci cvičení sdělují své dojmy mezi spolubydlícími. „Dobrovolně jsem se do cvičení přihlásil. Věřím, že by to hasiči zvládli i kdyby šlo o vážnou věc. Jsou to přece jen profesionálové a něco už umí. Jako malý kluk jsem byl u dobrovolných hasičů, tehdy se to nazývalo Dobrovolný požárnický sbor a už jsem požár několikrát zažil. Jednou jsem sám osobně hořel. Pod pohovku jsem si strčil vařič, abych si uvařil kávu. Usnul jsem a najednou mě to probudilo – hořelo lino, pohovka, peřina doutnala. Vyletěl jsem, měl jsem spálené nohy, ruce, obličej. Všechno jsem to zvládl uhasit sám," vyprávěl pro Deník senior a dobrovolný figurant Petr Kalous.

Hodně z vesela se do cvičení zapojil i senior figurant Antonín Zpěváček: „Protože jsem pro každou srandu, tak jsem se dobrovolně přihlásil a do požárního cvičení jsem se zapojil. V Chodové Plané jsem působil jako dobrovolný hasič a požárů jsem zažil až až."

Na vlastní kůži se požár nevyhnul ani Rudolfu Kašparovi: „Dobrovolně a rád jsem se přihlásil. Požár jsem na vlastní kůži zažil. Je tomu asi deset let, co u mě vybuchla bomba. Měl jsem ohořelý obličej, obě ruce."