Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

SERIÁL: Tachovsko, pondělí odpoledne: Úterský potok

Tachovsko – (DÍL 5.) Další část putování po směru hodinových ručiček podél hranic tachovského okresu jsem rozdělil na dvě etapy.

7.7.2011
SDÍLEJ:

pohled na Hradišťský vrchFoto: DENÍK/Jiří Kohout

Minulý týden jste si mohli přečíst první část z okolí Konstantinových Lázní a Bezdružic. Cíl byl v osadě Potín. Dnes pokračuji pátou etapou z Potína směrem na Trpísty.

Lávky ze stromů

Z Potína klesá úzká asfaltka k hlavní silnici. Napojuji se na ni a překonávám strmé stoupání k dalšímu rozcestí. Odbočuji vlevo na Poloučany. Také tady je relativní klid. Je totiž pracovní den, brzké odpoledne, a tak je asi většina lidí někde v práci. Ve stínu u autobusové čekárny se rozhoduji, zda pokračovat na Dlouhé Hradiště a do údolí Úterského potoka, nebo zda vystoupat na Hradišťský vrch a pokračovat dále po naučné stezce na Okrouhlé Hradiště a Gutštejn. V obou případech je cílem Šipín.

Nakonec vítězí varianta údolní a já tedy směřuji k Dlouhému Hradišti. Na cestu mě u posledního stavení v Poloučanech vyprovází štěkot dvou roztomilých voříšků. O pár desítek metrů dále se nabízí takový malý vesnický paradox – vlevo rozbořený, zarostlý a graffitti počmáraný zemědělský objekt, vpravo pečlivě zrekonstruovaný objekt zděné trafostanice.

Dlouhé Hradiště je úměrné svému názvu a táhne se dlouze k údolí Úterského potoka. Ptám se jedné paní, jestli je cesta vyznačená na mapě schůdná. Prý pěšky ano, ale na kole by to nedoporučovala. Štěká na mě další voříšek a já odbočuji na polní cestu.

Fotím si pěkné přírodní scenérie, borové háje, posedy. Přicházím do údolí, k potoku. Přede mnou brod, vedle lávka. Ale trochu pro kaskadéry, sestavená ze tří bytelných klád. Přidržujíc se zábradlí překonávám tok a pokračuji po zelené značce. Za chvíli další lávka. Tentokrát ze dvou klád, v trochu divočejším místě. Na stromě nad lávkou přibitý nápis, aby se člověk choval k lávce a naučné stezce šetrně. No, pár pohozených odpadků o kus dál svědčí o tom, že ne všichni jsou v Česku gramotní.

Překonávám lávku, pak překračuji miniaturní přítok Úterského potoka a jdu cestou sice pěknou, ale místy náročnou. Je třeba přelézt a obejít několik stromů, které zřejmě popadaly při nějaké bouřce a drvoštěpové je ještě nestačili zpracovat.

Působivý Šipín

Přicházím k pobořenému Dudákovskému mlýnu a k rozcestí pod Šipínem. Ze zelené značky přestupuji na červenou, která mne dovede až přímo ke kostelu sv. Barbory v Šipíně.

Kousek za rozcestím potkávám další pěší turisty, starší manželský pár. Ptám se, odkud přicházejí. „Jdeme z Konstantinových Lázní,“ odpovídá pán.

„Já taky, šel jsem přes Bezdružice a Potín. A kudy vy?“ ptám se.

„My to vzali z Konstantinek přes Strahov,“ odpověděl muž. Ještě jsme si řekli, že je tu všude kolem nádherná krajina a pokračovali jsme dál. Všichni stejnou cestou, směrem do Šipína jsme se ještě několikrát potkali.

Třeba u „řopíku“, tedy malého betonového objektu československého předválečného systému obrany. Pevnůstka stojí těsně u silnice, je upravená, uklizená, přístupná. Uvnitř je sotva k hnutí, nezničitelná betonová stavba. Asi stavěná pro vojáky menšího vzrůstu.

Od pevnůstky stoupám dále ke kapli Panny Marie a opět potkávám dvojici starších turistů. Roubená romantická kaplička stojí nad silnicí, ukrytá mezi stromy. V roce 1892 ji nechal postavit Konstantin z Löwensteinu. Vedle kapličky jsou přístřešky, které chrání pramen. Voda ze Svaté studánky prý dokonce pomáhala léčit. Na řetízku je přidělaný plechový hrníček, stín a chládek v palčivém slunci láká k ochutnání studené vody. Ale malá žabka, která přede mnou plave do bezpečných koutů studánky mne od ochutnávky odrazuje.

Strmým svahem se dostávám na šipínské návrší. Pečlivě zrekonstruované a održované stavby, včetně kostela sv. Barbory. Branka na hřbitov je však zamčená. Ještě se pokochám pohledem do údolí a pokračuji opět po zelené.

Mimo okres

Lesem dojdu k silnici, z té po chvilce odbočím a opět lesem mne zelená značka vede k Mydlovarům. Nad vískou cesta prudce klesá, dokonce je tak prudká, že se musím místy přidržovat větví keřů. A také se jimi v úseku necelých deseti metrů proplétat.

Vycházím na louce, odkud vlevo vidím svah s chatařskou kolonií a vpravo usedlosti osady Mydlovary. Opustil jsem tak tachovský okres a ocitám se na Plzeňsku. Zelená značka mne ale dále vede podél Úterského potoka a po pár kilometrech se vrátím zpět na Tachovsko. Ale to bych trochu předběhl.

Cesta z Mydlovar podél Úterského potoka je k soutoku s Kozolupským potokem pohodlná, dostatečně široká, bez namáhavých stoupání či nebezpečných klesání, ale na druhé straně trochu nudná. To se ale mění za silničkou, kde přechází v užší pěšinu s vysokou trávou a křovinami. Přicházím k jezu, voda hučí po kamenech, pěšina je úzká, břehy trochu podemleté. O pár desítek metrů dále vidím na louce za potokem a za stromy tábořiště s indiánskými teepee a partu mladých lidí, zřejmě středoškoláků na výletě, dole u vody.

Pěšina končí, louka s vysokou trávou, zelená značka v nedohlednu. Jdu tedy po vyjetých kolejích od jakéhosi auta. Zanedlouho zjišťuji, že jsem sešel z cesty a pár set metrů jsem ušel navíc.

V Trpístech

Vyjeté koleje mne dovedly k hájence a osadě, která je v mapě označena jako Horské Domky. Už zpět v tachovském okrese. Konečně přicházím k silnici, na druhé straně mne zaujme staveniště, v němž rozpoznávám možná budoucí rybníky.

Teď mě čeká táhlé a nepříjemné stoupání do Trpíst, jejichž siluetu už jsem mohl několik desítek minut sledovat. V tom palčivém odpoledním slunci a po dvaceti kilometrech v nohách je to náročný výkon. Funím, ale dosahuji prvních trpístských stavení.

Kovanou zámeckou bránou se dívám na zámek, který je v soukromém vlastnictví a prohlídky se zde konají většinou jen jeden den v roce.

Na návsi je trochu živěji než jinde po trase dnešní cesty. Jsem v cíli, mám žízeň, protože minerálka v batohu na zádech zteplala a chutná jako hnusný vlažný čaj. Ptám se ženy, kterou potkávám na hospodu, odkazuje mne na hřiště. Cestou míjím obecní úřad, a tak pozdravím starostu Josefa Pavlase.

Ptám se na ty rozestavěné rybníky dole za mostem. „To je soukromá investice, stavitel tam buduje soustavu vodních nádrží,“ vysvětluje starosta a dále říká, že na hřišti už určitě budou mít otevřeno.

Je to tak. Volám kolegovi, že jsem v cíli cesty a že pro mne může přijet. Mezitím si dávám sklenici chodovoplánské medicíny s bohatou pěnou a dávám se do řeči s partou turistů. Stejně jako já jsou schvácení pěší túrou v úmorném vedru, zpocení a žíznivý. „My jdeme z Pňovan. Je to hezká túra, ale to vedro je šílený. Teď se těšíme na pivo,“ říká jeden z turistů. Pár minut na to už sedím v autě, které mě veze domů. V příští etapě budu muset překonat Hracholuskou přehradu.

Statistika čtvrté a páté etapy:

Trasa: Konstantinovy Lázně – Bezdružice – Potín – Poloučany – Dlouhé Hradiště – Šipín – Mydlovary – Horské Domky – Trpísty

Kilometry: 23,1

Průměrná rychlost: 5,6 km/h

Čistý čas chůze: 4:06:00 hodin

Kalorická spotřeba: 1 litr ochucené minerálky, 2×0,5 litru piva, 1 porce čevabčiči s brambory a tatarkou, 1 čokoládová tyčinka

Autor: Jiří Kohout

7.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dominik Kubalík

Škodovka prohrála, přesto je první

Rybník Regent u Chodové Plané na Tachovsku se připravuje na výlov.
8

ZMĚNA: Výlov Regentu začíná až v pátek

Okresní derby mezi Planou a Borem vyhráli hosté, Planá je poslední

Tachovsko – Fotbalisté první krajské soutěže, 1.B třídy, mají za sebou další zápasy. Ty přinesly zajímavé duely a padaly pěkné branky.

Hejtman Bernard: Prezidenta přijmu, ale servilní nebudu

Plzeň - Čtyři prezidentské návštěvy stály hejtmanství už 1,3 milionu korun. 

Uzavírka Bělojarské ulice bude pouze částečná

Tachov – Už včera začala částečná uzavírka jedné z velmi frekventovaných ulic v Tachově, a to Bělojarské ulice, která je hlavní dopravní tepnou na sídliště Východ.

Naši prvňáci už ve středu v Tachovském deníku, představíme ZŠ Mánesova

Tachovsko - Ve středu 18. října najdete v Tachovském deníku prvňáky ze ZŠ Mánesova ve Stříbře.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení