Také tento den byla účast mimořádná a na start se postavilo sedmadvacet nadšených sportovců, aby v dlouhotrvajícím maratónu na šest soutěžních kol změřili své síly a příjemně se pobavili. Organizátoři akce přivítali nejen staré, ostřílené borce, ale i řadu nových tváří a mezi nimi také ženy. Také ty svými výkony jednoznačně potvrdily, že šipkařský sport není už dávnou pouze mužskou záležitostí a jejich výkony stály za to.

Turnaj, každoročně pořádaný v tomto zimním období, má už velkou popularitu a je jen málo těch, kteří před hracími automaty U Vodníka na bývalém koupališti mohou vykázat nějakou absenci. Inu, šipky jsou ideální sport do restaurací, kde řada štamgastů tráví volné chvíle, které si touto hrou dokáží příjemně zpestřit.

Jak se „slabá“ žena cítí mezi tolika „silnými“ muži, jsme zeptali jedné z duší turnaje, organizátorky, zapisovatelky a výběrčí „daní“, Lenky Bočkové. „Skvěle,“ vyhrkla s neskrývaným nadšením a bylo vidět, že to jde ze srdce. „Jsem jako vlk ve stádu ovcí a dělám to už čtvrtý rok. A po pravdě řečeno, už si to bez šipek nedokážu vůbec představit. S kolegou losujeme, já zapisuju body, které mi hráči nahlásí, přijímám startovné, zkrátka starám se o vše, co k turnaji patří. Vybíráme padesát korun na hlavu, což jistě každý rád, vzhledem k vynikající atmosféře, jaká zde panuje, ze svého rozpočtu oželí. Zkrátka starám se především o technické a finanční záležitosti. Hráče vylosujeme do skupin po pěti a čtyřech soutěžících, tak jak to vychází při rozlosování, slavnostně je uvítáme a pak to rozjedeme.“

Dotazy a připomínky řeší organizátoři přímo na místě. Stížnosti pak generální ředitel projektu František Matoušek. Stížnosti ovšem nikdy žádné nebyly, a tak nebylo ani co řešit.

„Já jsem, dalo by se říci, inventářem tohoto turnaje,“ dodává se smíchem další organizátor, Roman Šoul. Ten mimochodem patří k nejlepším hráčům turnaje a spolu se svým bratrem jsou většinou těmi, kdo stojí v čele. „Potrpíme si na korektnost, ta ostatně k šipkám patří. Jsme tady všichni kamarádsky provázaní, je tady řada lidí nejen z Tachova, ale i z okolních obcí a je nám tady spolu fajn. Není vůbec důležité, jestli to hrajeme osmnáct, či dvacet let, to už tady nikdo neví. Nebylo to vždycky takové, jako dnes, výkony se ohromně zlepšují a je vidět, že šipky táhnou. Všichni se sem rádi vracejí, příměr jako dobří holubi, tu platí dvojnásob. Je to amatérský turnaj a letos také první ročník, kdy nemáme mezi sebou „profesionály.“ Ti nám tady většinou vyhrávali a lidem se to moc nelíbilo. I když jsme jim zprvu dosažené výsledky nezapočítávali, dostávali pouze po bodu, stejně to nebylo ono. Lepší je, když si hrají svojí soutěž a amatéry nechají v klidu soutěžit mezi sebou. Mají ostatně svoje turnaje a tam se mohou předvádět, jak umějí. Letos už jsme to dořešili, na startovních čarách uvidíte pouze ryzí amatéry.“

Soudržnost lidí, kamarádství, sympatie jednoho ke druhému, to jsou atributy, které si při šipkách přijdou na své. Šipkaři sem přijdou za zábavou, uvolní se po náročném pracovním týdnu, sejdou se s přáteli, poklábosí, popijí a užijí spoustu legrace.

Nezbývá než připomenout, jak skončila vlastní soutěž. Jako vždy byla velmi vyrovnaná a do výsledků se to promítlo. Také tentokrát se o první místo poprali dva borci, Ladislav Šoul s Janem Dočkalem. Došlo až na souboj „o střed“, v němž prvně jmenovaný nedal svému kolegovi žádnou šanci na vítězství a se ziskem jednadvaceti bodů se stal králem turnaje. Třetí v pořadí byl František Pospíšil a bezejmenný účastník, obsadivší poslední místo, jako vždy vypil panáka medoviny, což je nedílnou součástí pravidel turnaje.

Ať je lidem deset, nebo devadesát, na šipkách si všichni mají co říci. Je to poutavý sport, každému dostupný a pokud se provozuje v tak skvělé atmosféře, jaká panuje tady, U Vodníka, každý si přijde na své.

Oldřich Voráček