Ve Vysvědčení našim radním posuzovali školáci podle vlastních poznatků a pocitů jak vnímají kulturní a sportovní vyžití ve městě, péči o životní prostředí, zda je pro dojíždějící dostatečné dopravní spojení a jak dobře či nedobře radnice pomáhá škole.

Základní škola Gagarinova ve Stříbře má dva deváté ročníky. Obě třídy, áčko i béčko, se v hodnocení převážně shodly, podobné názory projevily také v připomínkách.

Nejlépe z pohledu obou tříd dopadla kapitola Dopravní spojení. Žáci za ně v obou případech udělili jedničku. Podobně na tom je Sportovní vyžití, za které napsalo béčko jedničku a áčko známku jedna až dva. Další výbornou dostalo město za pomoc radnice škole.

Devátá A dala městu dále dvojky za životní prostředí a pomoc radnice škole, nejhůře dopadla radnice v kulturním vyžití, za které dostala 2–. Nejhorší známka od deváté B byla trojka, a to za životní prostředí.

Mimořádnou pochvalu udělily třídy za školní hřiště, kulturu a sport.

Připomínky mají žáci z áčka k výměně oken ve škole, kde by uvítali okna nová. „Rádi bychom ve městě měli bazén a pěkně upravený park,“ připsali deváťáci z béčka. Po bazénu volají rovněž jejich vrstevníci z deváté A.

Gagarinova 9A
Gagarinova 9B

K vysvědčení ze ZŠ Gagarinova se vyjádřil starosta Stříbra Miroslav Nenutil

Za takovou známku bych byl jako žák rád a jako učitel bych byl také spokojený se žákem, který by měl podobné výsledky. Myslím, že by se nezlobila ani většina rodičů, jejichž ratolesti by nosily domů podobné známky. Nikdo nemůže být dokonalý a asi se to ani nečeká. Podobná hodnocení by se neměla ani přeceňovat, ani podceňovat. Dávají však možnost zamyslet se nad stavem věcí, nad způsobem naší práce. Toto hodnocení je pro mne o to cennější, poněvadž je od patnáctiletých občanů, jejichž hlas zase není tak často slyšet. Těší mne, že stříbrská radnice obstála v očích deváťáků z „Gagarinky“ v oblastech sportovní vyžití, dopravní spojení i pomoc radnice škole.

Žáci by raději viděli více možností v kulturním vyžití. Otázkou je, zda vůbec vědí o všech možnostech a hlavně, co všechno si pod tímto pojmem představují. Pro někoho je kritériem počet divadelních představení nebo výstav, pro jiného počet koncertů nebo zájmových útvarů, pro druhého je to pak počet festivalů nebo diskoték. Přitom všechny vyjmenované kulturní aktivity se během roku ve Stříbře několikrát zopakují. Je to málo na osmitisícové město? Chápu, že kdo se zaměřuje jen na nějakou z těchto forem kultury, může se cítit jako nespokojený. Úkolem města je připravovat pestrou kulturní nabídku pro celou širokou veřejnost.

Nekritičtější jsou naši hodnotitelé ve známkování životního prostředí. Opět by bylo dobré vědět, v jakém smyslu je zde životní prostředí chápáno. Je-li to v tom širším pojetí, pak mi nezbývá než konstatovat, že v naprosto objektivním měření oblast Stříbra „vychází“ o dost lépe než samotný celorepublikový průměr. Rozumím přání lepšího parku. První kroky byly učiněny v Klášterních zahradách, podali jsme žádost o dotaci na obnovení dalších částí městského parku.

Líbí se mi i volání po nových oknech ve škole. Je potěšitelné, že žákům není lhostejný vzhled jejich školy a určitě myslí i na tepelné úspory.

Bazén je přáním mnohých již celá desetiletí. Pokud se podaří do zamýšleného projektu zapojit i soukromého investora, mohlo by být vše na dobré cestě. Pro samotné město je investice příliš velká a následný provoz ještě nákladnější než dnešní ledová plocha.

Nejlépe se reaguje přímo a hned se mnohé vysvětlí. Proto mohu jen doufat, že žáci projeví zájem o přímou besedu s představiteli města a věřím, že jejich vyučující jim ji rádi zprostředkují.

Miroslav Nenutil, starosta Stříbra