Slunko do nás pere vší silou a palubní počítač policejní oktávky ukazuje nelidských 37 stupňů Celsia. Brbláme něco o Jadranu, ovšem povinností policistů není rozjímání nad dovolenou, ale práce. Pečeme se na křižovatce u Lhoty a sledujeme provoz na dálničním přivaděči (silnice I/21). Spolu s námi jsou policisté Kamil, Katka a Karel. Poslední jmenovaný stojí s radarem opodál a hlídá, zda někdo z šoférů nepřekračuje rychlost. Ačkoliv, mohlo by se zdát, že máme políčeno jen na piráty, páteční dopravně bezpečnostní akce byla zaměřená i na kontroly autobusů a nákladních vozidel.

Prvními rybami v naší síti jsou dva muži v menším náklaďáku. Z dálky na sebe upozorní nerozsvícenými světlomety, a když se přiblíží více, zjišťujeme, že si ani nezapnuli pás. Dohromady je přestupek vyjde na tři sta korun. To už ale Karel hlásí překročenou rychlost. „Červená Toyota, sto jedenáct," ozve se z vysílačky. Kamil vybíhá a gestem, při kterém nám vždy tvrdnou kolena, ukazuje mladíkovi, aby zastavil. „Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola. Víte, že jste překročil rychlost?" ptá se. Mladík odpovídá kladně. Po chvilce odjíždí a finanční stav se mu ztenčil o pět set korun.

Následuje běžná rutina. Postupně zastavíme dva autobusy, šoféři ale mají vše v naprostém pořádku. První dvě hodiny jsou za námi a přesouváme se o pár kilometrů dále, do Janova. Služebku zaparkujeme u nedaleké autobusové zastávky, Karel se s radarem schová asi o tři sta metrů dál, do vjezdu k lesu. I tady ale panuje klid, slunce zapadá a komunikaci zalévá zlatavá barva. Trocha romantiky k té práci přeci jen patří, říkáme si. Takto jsme se zasnili ale jen my. Katka s Kamilem tou dobou řeší dnešního rekordmana, řidič bleděmodré fabie se rozvášnil a po „jednadvacítce" valil bezmála sto čtyřiceti kilometrovou rychlostí. Jeho přestupek byl ohodnocen tisícovkou. A dál? Nic extra, nějaké překročení rychlosti. Žádná tragédie se ale nekoná, policisté vybírají za rychlou jízdu od pěti set do tisíce korun. Abychom vypadli ze stereotypu, „zveme" si jeden kamion. „Vše v pořádku, šťastnou cestu" nakonec popřeje Kamil šoférovi tiráku.

Padne devátá večerní a máme nejvyšší čas vyrazit do Chodové Plané, na výpadovku k Chebu. Provoz ustává a my si do notýsku zapíšeme jen dvě překročené rychlosti. Řidič Volkswagenu Golf si to obcí šinul osmašedesátkou, šofér stříbrného Saabu měl na tachometru o tři kilometry méně. V jedenáct večer balíme, se všemi se loučíme a vyrážíme domů. Bilance? Na pokutách jsme vybrali 5300 korun, ve třech případech neměli řidiči zelené karty, ve dvou případech jsme řešili pásy a osm šoférů překročilo rychlost.

Myslíme už jen na postel. Na druhé straně Chodovky se ale hodně vylekáme. U cedule leží na krajnici zakrvácený mladík. Volant strhneme do protisměru, hned zase zpět a nakonec naši fabii zastavíme v příkopu. Vybíháme a ptáme se, co se stalo. Ten nás počastuje pár peprnými výrazy. Je opilý jak carský důstojník, krev teče z odřenin. Vytáčíme záchranku a hlásíme místo. Mezitím dojíždí hlídka, se kterou jsme se před pár minutami rozloučili. V okamžiku, kdy policisté vybíhají z aut, opilec se dává na útěk k objektu bývalých kasáren. Plot je ale na něj příliš vysoký, mladík neváhá a utíká přes silnici do nové chodovoplánské zástavby. Pád do příkopu ho ale jistojistě zastaví. A taky, že ano. Dojíždí hlídka plánských policistů. „Známá firma," zhodnotí situaci. „Před chvílí ukopnul zrcátka na dvou autech," říká nám policista. Mladík se přiznává, prý si vybíjel zlost. Sanitka přijíždí, personál se stará, mladík si neupře pár sprosťáren. Do strojku má skutečně nakapáno dostatečně. Za chvíli už v doprovodu policie záchranka odjíždí do Stoda na vyšetření. Uf, to byl zážitek.