VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Smyslem experimentování v architektuře není honit si svoje ego, ale veřejně prospět

Planá – Bára Mikitová je šarmantní a sympatická šestadvacetiletá dáma, která letos vystudovala architekturu na pražském ČVUT. Její kariéra architektky je sice v začátcích, ale už se stačila porozhlédnout po světě – studovala v Brně, slovinské Lublani, v Praze, na zkušené byla v Rotterdamu.

15.11.2011 1
SDÍLEJ:

ÚSPĚŠNÁ MLADÁ architektka Barbora Mikitová.Foto: DENÍK/Jiří Kohout

A ve středu pojede do Lužan, aby převzala Cenu Josefa Hlávky, která je pravidelně udělovaná nejúspěšnějším studentům. Více nám Barbora o sobě řekla v rozhovoru.

Kdy jste se rozhodla, že budete studovat architekturu?

Bylo to na gymnáziu v Tachově. Studium je tam šestileté a já už poslední dva roky věděla, že bych ráda směřovala k architektuře. Do té doby jsem ráda malovala, ale víceméně jen pro zálibu. K architektuře mě to začalo táhnout tak v šestnácti letech.

Co se stalo podnětem pro vaše rozhodnutí?

Byl to dlouhodobější proces. Ale věděla jsem, že chci studovat umělecký obor, což architektura je. Ale specifický podnět k tomu nevznikl, spíše to tak nějak vyplynulo. Spousta mladých lidí netuší, co bude studovat, to si pamatuji z vlastní zkušenosti. Když jsme se pak rozhodovali, někteří spolužáci tápali, ale já v tom měla jasno. Nezkoušela jsem proto ani nic jiného.

Bylo těžké se na studium architektury dostat?

Ano. Já navíc byla bez průpravy, bez základů současné architektury. Dostala jsem se na Vysoké učení technické do Brna, i když jsem původně chtěla do Prahy.

Kolik uchazečů a z jak velkého počtu žadatelů tenkrát na školu vzali?

Do Brna nás vzali asi 80 ze čtyř set uchazečů. Ale nelituji, sice jsem snila o Praze, Brno ovšem byla dobrá zkušenost, i když jsem po bakalářském absolutoriu utekla.

Kam jste utekla?

Z Brna jsem šla na půlroční stáž, tedy na jeden semestr v rámci programu Erasmus, do Lublaně. V rámci Erasmu jsem ještě půl roku pracovala Rotterdamu v jedné celkem známé architektonické kanceláři Neutelings Riedijk Architects.

Čemu jste se v této kanceláři věnovala?

Byla jsem součástí týmu, pracovali jsme víceméně na soutěžích. Stihla jsem se za tu dobu zúčastnit čtyř projektů, z toho dvě soutěže jsme vyhráli. Pak jsem ještě chvilku pracovala v Brně v ateliéru Kuba & Pilař architekti, protože po čtyřletém bakaláři je roční praxe. Já tedy byla půl roku v Rotterdamu a půl roku v Brně.

A do Prahy na ČVUT jste se musela znovu přihlásit, nebo jste prostě přestoupila?

Na magisterské studium na ČVUT jsem samozřejmě musela dělat přijímačky.

Co bylo těžší a co vám víc dalo? Studium, nebo praxe v Nizozemsku?

Rotterdamská zkušenost byla asi nejbohatší na zkušenosti, Brno mě naučilo ten poctivý základ. Do Prahy už jsem šla cíleně za vyučujícími, pod kterými jsem chtěla být vedená, tam jsem dovršila to,co mi chybělo. Do Prahy jsem šla kvůli panu architektovi docentu Kouckému a kvůli panu profesorovi Bočanovi. U nich jsem se učila a u pana docenta Kouckého jsem absolvovala.

Ve středu večer si převezmete Cenu Josefa Hlávky. Za co konkrétně jste ji obdržela?

Cena se získává za úspěšné studium, u mě se skloubil úspěch diplomky s nadprůměrnými studijními výsledky.

Čemu jste se v diplomové práci věnovala?

Práce se nazývá Rezervy centra a zabývá se možností současného stavění v historických jádrech měst – jestli se dá stavět, jestli je místo, důvody, proč by se mělo v historických centrech stavět a podobně.

To je tématika, která vás profesně nejvíc zajímá?

Na škole se člověk sám vyprofiluje, tato tématika mě zajímá a dál ji budu rozvíjet. I doktorát na to asi naváže, ale obecně zaškatulkovaná ještě nejsem.

Zmínila jste se mi, že budujete v Praze svůj architektonický ateliér. Čemu se tedy věnujete konkrétně?

Zatím to jsou standardní zakázky typu interiéry bytů, nebo rodinné domy a úpravy veřejných prostranství. S tématikou zástavby v historických jádrech měst jsem měla možnost vystupovat na konferenci Inventura urbanismu. Po ní mě oslovil magistrát hlavního města s návrhem spolupráce, takže by mi nedělalo problém, kdybych se profesně zabývala touto tématikou. Jsem přesvědčená, že to není vyčerpané a uzavřené téma. Město se neustále vrství a vytváří si i prostor pro současnost. Málo se o tom ale mluví, natož aby se tam stavělo…

Když jste se zabývala architekturou v městských jádrech – co říkáte na Kaplického chobotnici a tomu, že v Praze tato kontroverzní stavba asi definitivně nebude?

Samotná soutěž jako taková nebyla zrovna ukázková. Neudělala dobrou reklamu architektonickým soutěžím. Kaplický je hodně specifický, já ho uznávám. Kdyby ta budova na Letné stála, tak by to Letné i Praze neskutečně pomohlo. Pakliže to vyhrálo, mělo se to postavit.

Máte nějaký architektonický sen?

Postavit nějakou specifickou stavbu, o tom zrovna nesním. Chtěla bych obecně stavět, ať by to bylo cokoliv. Čím větší budova, tím větší výzva. Něco jiného je stavět rodinný dům, něco jiného třeba divadlo. Zkoušet v architektuře experimentovat. Lidi se někdy bojí, tím se zdržuje vývoj. Já se nebojím. Architektura hodně stagnuje. Experimentování v architektuře ale nemíním ve smyslu honit si svoje ego. Naopak spočívá ve veřejně prospěšné záležitosti, kdy předstihnete dobu. Mnohdy to lidé pochopí až v okamžiku, kdy tu budovu začnou používat. Do té doby tomu nevěří.

Kdo je Barbora Mikitová

Narodila se 2. února 1985 v Plané, kde vychodila základní školu (na náměstí Svobody). Poté studovala na Gymnáziu v Tachově. Architekturu vystudovala na VUT v Brně, jeden semestr na univerzitě v Lublani (Slovinsko) a absolvovala na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde získala titul ing. arch. I když má zatím trvalé bydliště v Plané, v současné době žije v Praze, kde buduje vlastní architektonický ateliér. K jejím zálibám patří kromě architektury malování, vaření a přítel.

Zabývala jste se stavěním v historických centrech. Jak konkrétně si takové stavění představujete. Jste spíše pro zachování historického rázu, nebo preferujete skloubení moderní a historické architektury?

Stavba, která by měla být současná, by měla mít i současné tvarosloví. Ale nemělo by být prioritní, aby vznikal velký kontrast. Stavba by ovšem neměla doslova kopírovat dřívější. Měly by se používat současné technologie a současné tvarosloví. Na druhé straně by se ovšem nemělo poškodit, co tam je a co vytváří tu hodnotu. Dostavba historických center by měla tato centra posílit.

Jaké historické architektonické období, jaký sloh, je vám nejbližší?

To současné a funkcionalismus. Funkcionalismus je fenomén. Gotika je také naprosto fascinující.

Máte ve světě nějakou oblíbenou stavbu, ke které vzhlížíte s respektem, úctou a zároveň obdivem?

Jedna z mých oblíbených staveb je v Paříži Centre Pompidou. To je hodně technicistní budova, kde všechny inženýrské sítě vedou po obvodu, není nic schovaného… A cokoliv od nizozemské architektonické kanceláře OMA, kterou vede Rem Koolhaas. Ten je dnes nejzásadnější osobností světové architektury, jakýkoliv počin z jeho rukou je světoborný na úrovni teorie i praxe.

Je podle vás na Tachovsku nějaká stavba, která stojí za mimořádnou pozornost?

Když se podívám zpět do historie, vždy se mě líbil kladrubský klášter se Santiniho kostelem. To je úžasná stavba. Líbí se mi například Villa Lea (A69 – architekti), ale ta už je ve Františkových Lázních. To je současná záležitost, postavená před deseti lety. A v Chebu je od stejného ateliéru nová pěší zóna, což je sice drobný zásah do města, ale je pěkně udělaná. Na Tachovsku bych něco současného těžko hledala. Obecně západ a jih Česka využívá architektonických služeb méně, než zbytek republiky.

Kdyby se teď někdo rozhodoval, zda studovat architekturu, co byste mu poradila? Co by měl udělat?

Přijímačky jsou vždycky zaměřeny na matematiku, deskriptivu a všeobecný rozhled. Ten by měl uchazeč také mít. Neustrnout jen ve studiu historické architektury, ale naučit se něco ze současné architektury. Ale opravdu té současné. Proto by se nemělo zanedbávat studium časopisů, množství informací lze najít na internetu. A znát jména zásadních světových architektů.

Autor: Jiří Kohout

15.11.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Rozkvetlé třešně u Těchlovic.
12

Síla přírody: ohořelé větve rozkvetly

Pavel Vrba

Vrba: Máme co napravovat

Asistenční pes s vámi nesmí, slyšela vozíčkářka v obchodu

Plzeň - Personál prodejny a ostraha zákaz vstupu popřely.

I v komunistické baště vyhrálo Babišovo ANO

Horní Kozolupy – Jako jediná strana v celém okrese dokázala KSČM v parlamentních volbách v roce 2013 získat přes padesát procent hlasů. Konkrétně 50,84%. Komunisté vůbec měli ve všech volbách v této obci na růžích ustláno.

Hubník: Škoda první půle

Lugano (od zvláštního zpravodaje deníku) – Utkáním proti Luganu naskočil znovu do mužstva po dlouhé pauze zaviněné vleklým zraněním. Svůj návrat si ale kapitán Viktorie Roman Hubník představoval určitě jinak. Jeho tým prohrál v Luganu 2:3 a ani on sám neměl svůj den.

V uličkách Tachova vyhrál Tomáš Jaša

Tachov – Více než 150 běžců v několika věkových kategoriích přilákal tradiční říjnový Večerní běh Tachovem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení