Více o soutěži a jejím zákulisí přinášíme v následujícím rozhovoru.

Paní Rubáková, co vás motivovalo k tomu přihlásit se do soutěže Šéfka? Byla to slibovaná výhra, nebo jste si chtěla zkusit účinkovat v reality show a poznat, co to vlastně obnáší?

V prvé řadě jsem si chtěla poměřit svoje zkušenosti a znalosti z oboru managamentu s jinými lidmi. Případnou výhru bych brala jako příjemný bonus. Co se týče reality show jsem nevěděla, že to bude mít takto nízkou úroveň, plnou vulgarismů. Diváci si jistě vzpomenou na časté pípání při komentářích Nory Mojsejové.

Výběr soutěžících byl zřejmě dán výsledky castingu. Víte z kolika soupeřek a soupeřů jste byla nakonec mezi finalisty vybrána?

Soupeřů bylo kolem devíti tisíc.

Byly castingy náročné? Jaké jste třeba museli v rámci výběru plnit úkoly a jaké jste museli prokázat znalosti?

Při castingu jsem žádné úkoly neplnila, pouze jsem musela prokázat znalosti z oboru marketing a management. Dále jsem absolvovala vědomostní test a musela jsem si připravit modelovou situaci, kdy šéfka týmu musí rozhodnout o pracovníkovi, který nesplnil zadaný úkol. Zajímali se o to, jak bych danou situaci řešila. V poslední části castingu jsem absolvovala psychologický test, kde se mělo zjistit, zda jsem silná či slabá osobnost.

Jistě jste před startem natáčení měla o soutěži nějaké představy – jaké?

Na internetu jsem si prostudovala průběh soutěží v Americe a v Austrálii a velice mě tato soutěž zaujala. Měla jsem představu , že soutěž bude podobného druhu a že to opravdu bude soutěž o inteligenci a znalostech na úrovni.

Splnila realita vaše původní představy?

V žádném případě. Po slibném začátku se soutěž zvrhla v obyčejný bulvár. Myslím, že řada diváků byla překvapena vlastním průběhem soutěže.

Diváci vás mohli vidět v prvních dvou epizodách. Kdy se natáčely?

Natáčely se zhruba před třemi týdny.

Televize nám nabízí jen několik desítek minut možná mnohadenního natáčení. Co všechno třeba musejí soutěžící zažívat? Jak se s nimi zachází v zákulisí? Postaral se o ně štáb – měli jste co jíst, pít, kdy a kde si odpočinout, nebo jste jeli stále v zápřahu, dokud nepadla poslední klapka?

Co se týká štábu, tak ten byl velice profesionální a svojí práci z mého pohledu dělal na výtečnou. V podstatě natáčeli od šesté hodiny ranní do večera. Celkově se k nám televize chovala velice dobře. Bylo to hodně psychicky a fyzicky náročné. Jídlo a pití jsme měli zajištěné, ale odpočívat jsme skutečně nemohli, ani to nešlo, jelikož soutěže se střídaly s natáčením televizních šotů a rozhovorů.

Kromě podivných úkolů, u kterých jsem já jako laický divák nepochopil, proč jsou zařazeny do manažerské soutěže, jsou součástí pořadu i mnohdy krkolomné a fyzicky náročné úkoly. Čekala jste něco podobného? Jak jste je zvládala?

Byla jsem stejně překvapená jako vy a očekávala jsem úplně jiný druh úkolů, které se budou týkat opravdu businessu. Co se týká business úkolů (které byly pouze dva), ty nebyly těžké na zvládnutí, spíše šlo o rychlost, jak v rozhodování, tak o rychlost při vlastní realizaci úkolů. V těchto úkolech, kde jsem se účastnila v roli vedoucího týmu, jsme vyhráli. V ostatních adrenalinových úkolech, kterých jsem se neúčastnila, ženský tým prohrál, protože se nedokázal domluvit. Panoval tam chaos a vedoucí týmu nedokázal stanovit jasná pravidla pro plnění úkolů. Náročnost fyzických úkolů nemohu posoudit, protože jsem se jich nezúčastnila.

Jak jste vůbec zvládala natáčení? Bylo náročné – časově, psychicky, fyzicky? Připadalo mi totiž, že soutěžící jsou drženi v permanentním stresu, ale třeba je to jen dáno střihem.

Není to dáno jenom střihem, je to pravda, že soutěžící jsou vystaveni permanentnímu stresu.

Většina soutěžících mě připadala – a teď budu hodně mírný – podivných. Vy jste je poznala zblízka. Jací tedy skutečně byli?

Co se týká kolegů, tak ti se chovali ke mně velice slušně a s respektem. Bavila jsem se s nimi víc než s děvčaty a neměla jsem s nimi žádný problém. U děvčat to byla zcela opačná situace. Nerozuměla jsem si s nimi až na tu nejmladší, Barboru. Některé se chovaly velmi neslušně a vulgárně. Na můj vkus toho bylo až moc a to něco vydržím. Měla jsem z nich velmi špatný dojem a podle jejich rozhovorů jsem usoudila, že to jsou bývalé striptérky a tanečnice v barech. Dokonce jsem zaregistrovala názor jedné soutěžící v tom smyslu, že u kluků bude mít úspěch pouze krásná dívka oblečená do značkového oblečení a protože to prý kluci nemají rádi, tak nemusí být ani chytrá.

Stejně jako někteří soutěžící, byly podivné úkoly. Při prezentaci pořadu jsem se domníval, že to bude soutěž o řízení podniku, o managementu a tomu budou odpovídat úkoly. Ale často jste museli plnit úkoly vyloženě hloupé. Jak to na vás zapůsobilo? Nepřipadalo vám, že se před televizními diváky musíte ztrapňovat?

Pro mě to byla hotová katastrofa. Jelikož jsem se domnívala, že to skutečně bude o vědomostech a znalostech z oboru management, marketing a ekonomika. Hlavně, jak si poradit jako manažer ve složitých situacích. Takové úkoly plnili například v americké a v australské verzi. Proto jsem byla z úkolů velice zklamaná a naštvaná. Problém byl v tom, že jsme nikdy dopředu nevěděli, co budeme dělat a kde to budeme dělat.

Při závěrečném vyřazování jsou soutěžící dost ponižováni, i soutěžící navzájem jsou k sobě dost neomalení. Jaká atmosféra vládla v soutěži tzv. „mimo kamery“?

Mimo kamery byla podstatně ještě horší a řada stresových situací, které tam probíhaly mezi soutěžícími, se na obrazovky ani nedostaly.

Hlavní protagonistka Nora Mojsejová působí na obrazovce jako nekompromisní, arogantní a bezcitná mašina. Je skutečně taková, nebo je „v civilu“ jiná – pokud jste ji mohla poznat i z jiné stránky?

Z civilní stránky nebyla možnost jí poznat, protože mimo kameru jsme se s ní nesetkali. Tudíž nemohu posoudit, jak Nora Mojsejová působí tzv. v civilu.

Nejvíc mne jako diváka odpuzovala syrovost ve vyjadřování Nory Mojsejové i řady soutěžících. Vulgarity, vzájemné napadání, debata o masturbaci byla vyloženě trapná. Možná to tak musí být, třeba je už náš televizní národ natolik zdegenerovaný, že si zřejmě televize myslí, že vulgaritami a stupiditou bude mít vyšší sledovanost. A možná opravdu bude mít. Ale jak to působilo na vás jako na učitelku a vlastně i regionální političku?

Při těchto vulgárních a trapných debatách jsem měla sto chutí okamžitě odejít. Mělo to však jeden háček a to byla smlouva, kterou každý z nás musel před začátkem soutěží podepsat. Jistě si diváci všimli, že do vulgárních debat jsem se nezapojovala.

Při vyřazení vám Nora Mojsejová řekla, že jste na ni zahrála divadlo. Bylo to skutečně divadlo, nebo jste prostě takovým způsobem bojovala?

Nevím o jakém divadle paní Nora mluvila. Před soutěží jsme obdrželi určité pokyny, podle kterých jsme se měli řídit. Při závěrečném hodnocení byl tento fakt pominut a bylo řečeno to, co bylo řečeno a co diváci viděli a slyšeli. Při soutěžním úkolu jsem se snažila konat tak, abychom vyhráli. Ještě bych k tomu chtěla podotknout, že soutěží se paní Nora nezúčastňovala a tudíž nemohla přesně vědět, kdo a jak plní zadané úkoly a zda nehraje nějaké divadlo. Soutěží se účastnil pan Šula, který to mohl jako jediný posoudit a který vždy o mě mluvil pozitivně. Už při prvním hodnocení jsem totiž zjistila, že je paní Nora proti mně zaujatá a že v dalším pokračování to budu mít stále těžší.

Co vám tato soutěž dala a co naopak vzala?

Dala mi to, že jsem mohla vidět práci v televizi na vlastní oči a poznat, jak je televize mocné médium. Určitě mi vzala iluzi o tom, že tento projekt bude probíhat v souladu s původní americkou verzí.

Přihlásila byste se znovu do podobné reality show (nebo do nějaké jiné)?

Ano, pokud by tady probíhala na stejné bázi jako původní verze. Do žádné jiné nemám zájem se přihlašovat.

Jaké jste zaznamenala ohlasy na vaše účinkování? Třeba na webových stránkách města Tachov se objevila pro vás dosti nelichotivá diskuse. Jak byste na ni zareagovala? A co vám na pořad řekli doma, případně vaši svěřenci a kolegové ve škole?

Samozřejmě, že mi rodina při odjezdu držela palce a chtěla, abych tam předvedla svoje znalosti a zkušenosti. Jaké však bylo její zděšení, když viděli na obrazovce veškerou tu hrůzu, kde chytrost a zkušenosti jdou stranou a nastupuje bulvár. To samé mi řekli mí studenti a kolegové, kteří mi též zpočátku drželi palce a věřili, že soutěže a pořad bude o vědomostech. Po mém vyřazení ze soutěže prohlásili, že se na to již dívat nebudou. Jsem ráda, že jsem byla ze soutěže vyřazena a že jsem se už nemusela zúčastňovat toho trapného divadla. I přes mé krátké účinkování v soutěži jsem na webových diskusích zaznamenala až na několik výjimek samé pozitivní ohlasy převážně ze Slovenska. Můj chat měl tak velký ohlas, že se stal ten den čtvrtým nejčtenějším článkem na Slovensku.Tuto informaci mám přímo z televize Joj. V protikladu s tímto jsou negativní ohlasy nepatřičně umístěné na diskusním fóru Městského úřadu v Tachově marginální záležitostí, ke které se nemíním vyjadřovat. Chtěla bych však pisateli vzkázat, že jak v Tachově, tak i v Mariánských Lázních, kde pracuji, se setkávám pouze s pozitivními názory a hodnocení mé práce ať přenechá těm, kterým to přísluší. Touto cestou bych ještě chtěla poděkovat všem tachovským občanům, kteří mi drželi palce.