Jako občanské sdružení bylo založeno v roce 1998 a v posledních deseti letech pořádá i setkání rodáků. Právě to se konalo v sobotu a dorazili potomci i původní obyvatelé vesničky v kopcích mezi Krasíkovem a Lestkovem.

Setkávání rodáků před lety odstartovala zvláštní a neobvyklá návštěva. „Objevila se zde na faře záhadná dvojice nebo trojice Němců. Přinesli fotografie, na kterých jsou při opravách věže kostela svatého Jakuba Většího, kam vlezli až do krovů. Věž byla v havarijním stavu a oni tam opravovali plechové pláty, aby do kupole nezatékalo. Pak české a německé slovo dalo slovo. Zjistili jsme, že by se chtěli společně tady setkávat a vlastně tím i docílit získání příspěvku na opravu věže kostela," popisuje začátky setkávání Kamila Jůzlová ze spolku Domaslav. Pak se Němci zorganizovali a přijeli na svátek svatého Jakuba, kterému je domaslavský kostel zasvěcen.

„My jsme se začali navíc zajímat o místní hřbitov, kde je německá část a ta byla zarostlá a nesekaná. Když jsme na hřbitov šli s rodáky, a oni se k náhrobkům svých rodin doslova brodili kopřivami, tak nám to přišlo špatné. Rok na to jsme uspořádali pracovní setkání," dále popisuje Jůzlová s tím, že zanedbanou část hřbitova společnými silami vysekali. „To bylo impulsem, a dnes se o celý hřbitov stará obec, a to je dobře."

Za deset let se sdružení podařilo za přispění různých grantových programů opravit báň na věži kostela a zmírnit i havarijní stav budovy. „Kolem Domaslavi se z německé strany vytvořila skupina lidí, kteří pravidelně jezdí a účastní se akcí." Podle členů sdružení je jejich společným cílem jak sami říkají nejen zachránit budovy fary a kostela, ale také přinést do míst kulturní dění. „Vrátit tomu místu to, co samo nám dává." Fara byla zhruba před rokem bezúplatně převedena z biskupství na spolek. „Je to skvělé, ale také to je veliký závazek," poukazuje Jůzlová. Spolek tedy v průběhu roku pořádá pravidelně několik akcí . Čtyři takzvaně programové, a ostatní akce jsou brigády zaměřené na zvelebování místa. „Jako spolek sháníme dotace a staráme se i o to, aby nám fara nesla nějaké peníze, které pak vracíme do oprav. Například i tím, že faru přes rok pronajímáme různým spolkům. Z nájmu hradíme další aktivity," uzavírá popis činnosti spolku Domaslav.

Faru také zapůjčuje k pobytům dalších neformálních skupin nebo organizací věnujících se dětem a mládeži. Spolupracuje mimo jiné s Komunitou Noe, MAS Český Západ, ZUŠ Trnka a Bedřicha Smetany, farností Plzeň – Severní Předměstí a skautskými oddíly.

HISTORIE OBCE

O vsi se zmiňují historické prameny poprvé v roce 1227, kdy ji velmož Kojata věnoval společně s Kokašicemi svému příbuznému Benešovi. Obec tvořila stálou součást švamberského a později bezdružicko-švamberského panství.

Pravděpodobně v průběhu 17. století získala obec přívlastek Česká na rozdíl od obce s tehdejším jménem Německá Domaslav, nebo také Domaslavičky, která se nacházela 7 km severozápadně odtud.

Údaje z roku 1651 ukazují, že v Domaslavi žily v této době německé rodiny. Ve vsi, která měla tehdy kolem 60 obyvatel, se zmiňuje jediné české jméno Valenta. V roce 1838 se obec skládala ze 32 usedlostí obydlených 240 vesničany. V roce 1930 zde ve 45 domech žilo 247 obyvatel, roku 1991 jich tu ve 20 domech žilo trvale jen 20. (zdroj: spolek Domaslav)