VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spolu s tvorbou první sochy se rodí také nový sochař

Chodová Planá – Umělec, výtvarník, ale hlavně sochař celým svým srdcem je Bartoloměj Štěrba. Aby dal umělcům a kolegům v oboru možnost nezávisle tvořit, založil neformální sdružení individualistů. Společně vytvářeli deset dní devět soch v Chodové Plané.

29.6.2012
SDÍLEJ:

Bartloměj Štěrba na sympoziu v Chodové Plané.Foto: DENÍK/Antonín Hříbal

„Kultura v naší společnosti není dobře nastavena. O sochařství se musí říci, že je na posledním místě zájmu naší společnosti," říká Štěrba a Deníku odpověděl na několik otázek.

Jak se člověk stane sochařem?

To je velice jednoduché. Vytvoří sochu a zároveň s ní se zrodí sochař. Jsou mylné představy naší vyspělé společnosti, že musíte nejdříve vystudovat a znát všechny umělce světa a tím se stanete umělcem. Já sám jsem umění ve škole nikdy nestudoval a přesto mám na svém kontě hodně soch. Samozřejmě horších i těch povedených. K tomu, aby se člověk něčím stal, musí mít předpoklady dané přírodou, nebo jak někteří říkají od pána boha. Je tomu tak i v sochařství. Myslím že je zapotřebí několik vlastností dohromady jako trochu inteligence, šikovnost rukou, píle a hodně chutě něco dokázat.

Má sochařství u vás v rodině nějakou tradici?

Sochařství v naší rodině se zrodilo až se mnou. Moji předkové byli písmáci a knihaři. Můj otec byl vyučený pekař a bylo štěstí, že můj bratr před rokem 1989 zboural pec na chleba v našem rodném domě, jinak bych dnes vyráběl v rodiné pekárně chleba. Možná bych ho měl více ozdobený nebo zakroucený než ostatní pekaři. Mám tři děti a všichni již udělali několik soch. Proto mohu směle říci, že jsem založil sochařskou tradici.

Tvořil jste s kolegy sochy zde v Chodové Plané na sympoziu. Co vás k tomu vedlo uspořádat takové setkání?

Jak to v životě bývá, ve všem jsou náhody a i v tomto případě jsme k sochařskému sympoziu došli náhodou. Kamarád Zdeněk Průcha mě hrdě provázel malým rodinným pivovarem zde v Chodové Plané, kde je zaměstnancem. Narazili jsme na velké nařezané kusy dřeva v areálu a slovo dalo slovo, že by z toho mohly být sochy. Jak šel čas postupně se začalo rýsovat sympozium do podoby ve které se uskutečnilo. Musím konstatovat, že pan starosta s tím měl hodně práce a tak doufám, že nelituje, že jsme se do toho dali. Organizaci sympozia nám nabídla paní Jana Procházková, která je představitelkou občanského sdružení Kultpro a tak se nám tým rozrostl.

Poslední den sympozia.

Představte alespoň v krátkosti své dílo a dílo svých kolegů na sympoziu.

Úkolem sympozia bylo téma čtyři roční období. Pracovali jsme se dřevem, převážně topolem. Sám jsem se na svůj úkol připravoval s tím, že budu dělat na téma jaro. Ale zase zapracovala náhoda a nakonec jsem pracoval na soše s tématikou léta. Protože se mi nepoštěstilo se dřevem tak, jak bych potřeboval, nakonec jsem z velkého lipového dřeva, které bylo uvnitř poškozené, udělal podstavec pod menší sošku, kterou jsem vytvořil z třešně. Pojal jsem léto symbolicky v podobě aktu ženy, tak jak je vidíme v létě u vody. Celkem nás zde tvořilo devět sochařů a z toho byli dva zahraniční. Gustav Mayer z Mnichova, Německo, který pracoval s tématem jaro. Vytvořil točený sloup jako symbol nekonečna a růstu přírody v jarních měsících. Druhý sochař byl také z Německa od Regensburgu Korbinian Huber. Tvořil dvě postavy, které nám naznačují slunovrat. Ostatní účastníci byli z České republiky. Václav Kaše z Kolovče, který vytvořil pro návštěvníky velice oblíbenou plastiku, zase symbol léta. Slunečnicemi chtěl vyjádřit teplo slunce a růžemi zase všudy přítomnou vůni přírody. Půlakt nám naznačuje koupání u vody. Vojta Hurta z Plzně nám svojí plastikou předvedl, že i jeho práce je krásným dílem a jako jediný pojal svoji sochu barevně. Další člen týmu byl jeden z nejmladších, absolvent výtvarné školy na Zámečku v Plzni. Vytvořil sochu boha slunce stvořeného ve své fantazii. Velice krásnou má také sochu Luboš Zíma z Horní Břízy, který svoje dílo nazval srozumitelně všem návštěvníkům – Motýl na hrušce. Tato socha potěšila nejen dospělé, ale i mnoho dětí, které nás navštěvovaly v průběhu prací se školkou či se školou. Helena Štěrbová z Kozojed, jako jediná žena, nám v postavě staré zahalené ženy, která má u nohou choulící se dítě, vyjádřila téma zimy. Poslední ze zúčastněných byl Luboš Čmejla z roudnice nad Labem. Ten měl největší kmen a tak dotohoto kusu vytvořil všechna roční období najednou. Od spodu nám ohništěm naznačuje zimu,vajíčkem, uvolněném v prostoru kmene nám předkládá jaro, symbol zrození a jarních Velikonočních svátků. Slunce je léto a zároven všechny roční období spojuje. Na vrcholu je podzim ve formě ovoce. Myslím že tato socha je obdivuhodná.

Co považujete za takový váš životní majstrštyk?

Svoje díla těžko ohodnotím, které je nejlepší. V každé době a v každé situaci se chlubím vždy něčím jiným. Možná bych mohl říci, že jsem dělal na chrám Sv.Bartoloměje v Plzni jednu fiálu, ještě jako mladý kluk, a této práce si vážím do dnešní doby. Na takovéto práci je vidět jak zvládáte řemeslo a na druhé straně musíte do toho vložit i svůj cit pro tvar.

Založil jste občanské sdružení Nafosin. Co se skrývá za názvem a jaké máte cíle?

Celý život jsem studoval výtvarné umění, žil jsem pro sochařství. Můžu říci, že umění mám jako koníčka a to také vedlo k tomu, že jsem se z řemeslníka vypracoval k sochařským pracím. Když jsem v roce 1971 začal pracovat na památkách západočeského kraje, tak jsem měl staršího spolupracovníka, který měl hodně chutí dělat sochy. Jenže jak to život přináší, stále měl nějakou práci a tak říkal až dodělám tohle začnu sekat sochy. Následně říkával až budu v důchodu začnu dělat sochy. Osud tomu chtěl, že pracoval do konce života, ale k sochám se nedostal. Bylo to pro mne poučení a ve chvíli kdy jsem zjistil, že již nemůžu ze zdravotních důvodů pracovat jak bych chtěl, tak jsem si řekl, začnu si dělat sochy pro sebe.

Tak jsme se dostali k myšlence založit občanské sdružení. S přáteli jsme založili sdružení výtvarníků Nefosin. Za tímto názvem se skrývá Neformální sdružení individualistů. Právě to poslední slovo je nejdůležitější pro náš pohled na umění. Chtěl jsem, aby si v tomto sdružení mohl každý tvořit po svém a nikomu nebyly předkládány požadavky jak má tvořit nebo kolik musí mít škol, aby mohl veřejnosti předložit co umí. Uznávám, že k umění patří i legrace, trochu nadsázky i experimentů, ale základ by měl být v poctivé práci.

______________________________________________________________

Čtěte také: Deset dní tvořili sochaři čtvero ročních období

______________________________________________________________

Je sochařina dřina? Kdy chodí sochaři spát a kdy vstávají?

Ano sochařina je dřina, pokud se dělá poctivě. Jak říká náš kamarád Gustav Mayer lámanou češtinou. „Já chodím spát dvě hodiny a vstávám v pět a pořád málo čas." Je pravdou, že pokud se chcete uživit sochařinou, nemůžete si práci moc přebírat a pracovat se musí většinou do noci. K této práci musí být vztah a hodně chutě pracovat. Kultura v naší společnosti není dobře nastavena. O sochařství se musí říci, že je na posledním místě zájmu naší společnosti. O to větší pochvalu zaslouží pan starosta z Chodové Plané. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že jejich města, vesnice by nebyly bez sochařské práce tím, čím jsou. Mnohdy se stačí rozhlédnou okolo sebe.

Středa v podvečer

Pracujete raději se dřevem nebo s kamenem a proč?

Vracíme se k otázce s čím jsem pracoval. Já jsem začínal jako řemeslník a jsem na to dodnes hrdý. Vypracoval jsem se na štukatéra a kameníka. Postupně jsem začínal sekat sochy pro sochaře, na kterých jsem se hodně naučil a postupně jsem se dostával stále více k reprodukčnímu sochařství. To znamená, že jsem tvořil kopie soch, většinou barokních. Po roce 1989 jsem začal pracovat i na vlastních sochařských zakázkách. Kámen je můj oblíbený materiál. Mám práci jako koníčka a kámen k tomu patří. Znám mnoho starých lomů. Znám lomy po Itálii na mramor. Snažil jsem se poznat alabastr ve Wolteře v Itáli. Z alabastru jsem vytvořil moji nejmenší kamenou sochu. Tím jsem dal najevo, že kámen je kámen a dřevo je jen dřevo. Takto se snažím své kamarády poštouchnout. Ale uznávám že dřevo je také velice dobrý a hodnotný materiál pro sochaře a někdy má i svoje přednosti nad kamenem.

Na jaké dílo se chystáte nyní?

Občanské sdružení Nefosin připravuje, dnes již mohu říci tradiční, výstavu v kostele Sv. Petra a Pavla v Dolanech u Hlinců. Tento kostel, jak mu říkáme Galerie uprostřed polí, je každý červenec naším domovem. Od rána do večera po celý měsíc zde probíhá výstava a letos chceme oživit tento prostor tím, že zde bude vznikat nová socha Sv. Jana Nepomuckého. Jsem autorem sochy a kamarádi z Nefosinu budou jako spoluautoři, protože mi budou se sochou pomáhat. Socha bude nejméně dva a půl metru vysoká z Hořického pískovce. Akci s touto sochou nazvanou: Sv. Jan do Dolan zahájíme 5. července ve 14 hod a ukončit ji chceme vysvěcením sochy příští rok na konci června. Akce se provádí pod hlavičkou Nefosin ve spolupráci s obecním úřadem Hlince a samozřejmě s pomocí sponzorů, kteří nám pomáhají nést náklady na toto dílo. Vlastní práci provádíme zadarmo s tím, že sochu věnujeme obecnímu úřadu Hlince na jehož pozemku bude socha stát.

Autor: Antonín Hříbal

29.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Meteorologové varují: Řidiči a chodci, pozor na náledí!

Stezka do Plané už svítí
14

Stezka do Plané už svítí

FOTO: Lidový soubor MLS vystoupil v černošínském kostele

Černošín - V páteční podvečer 15. prosince se v černošínském kostele konal Vánoční koncert, ve kterém vystupovaly děti z černošínské základní školy pod vedením Nadi Pézlové a Jiřiny Ilyas, pak Píšťalky Dany Steinerové a o závěr hudebního večera se postaral plzeňský malý lidový soubor MLS pod vedením Miroslava Šimandla.

Chceme letos vydělat a zisk věnovat na dobrou věc

Tachov – Ke konci kalendářního roku v Tachově už několik let neodmyslitelně patří fotbal v sálové kopané O zašmodrchanou tkaničku.

Bitka cizinců v Mlýnci. Jeden bodl druhého do břicha

Mlýnec - Záchranná služba zasahovala v noci na neděli v Mlýnci.

Dvě medaile z republikových pohárů

Tachov – Nejdůležitější závod sezony, zimní poháry mladších žáků, mají za sebou deseti a jedenáctiletí plavci Plaveckého klubu Tachov.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT