Právě o tomto nápoji hovořil s Deníkem Zdeněk Nepustil ze Stříbra. I když se za odborníka na čaje nepovažuje, říci o něm lze, že čaje zná více než kdokoli z nás. Sám sebe považuje za čajomilce.

Co ve vás vyvolá pojem čaj?

Klid. Čaj, jako disciplína, člověka směřuje k tomu, aby se posadil, vybral si ten, na který má chuť a připravil si ho správně. To vyžaduje čas, zklidnění a odpoutání se od toho, že jste například přijeli autem a nesli těžké nákupy a navíc se rozhádali s dcerou. Správné pití čaje vyžaduje zklidnění mysli i těla a správné místo. Čaj je totiž nekonečná tůň či studna a nekonečný objem vědění, o kterém vím, že nevím. Problematika je velice široká. O čaji se mnoho píše a píše se o něm mnoho nesmyslů. Obvykle to vypadá tak, že pisálci si vezmou k ruce nějaké knížky a články z internetu a vytvoří z toho třetí nesmysl. Tak to běžně funguje.

Považujete se za odborníka na čaje?

Jsem poučený uživatel. Je to podobné jako v počítačové terminologii. Jako poučený uživatel už něco vím, ale nejsem odborník na čaje. Čaj jsem nestudoval, nepíši o něm odborné knihy. Odborník na čaje je podle mě ten, kdo studoval třeba v Číně zemědělské školy nebo v Korei. Tam dokonce můžete získat ve vztahu k čaji titul PhD. Je to ale studium na mnoho let. Pak skutečně znáte čaj jako rostlinu, jeho přípravu, historii, kulturu zemí, kde se pěstuje včetně nádobí, obřadů nebo obchodování s čajem.

Kde se vzal váš zájem o čaj?

O čaj jsem se zajímal vždy. Víte, o čaj se můžete zajímat tak, že si ho kupujete, pijete, chodíte do čajoven, začnete ho zkoumat. A to byl můj případ. Prapočátkem profesionálního zájmu byly ale bylinky. Například Jiaogulan. To je bylinka, která byla za minulého režimu zkoumána v armádách Československé a Německé demokratické republiky. Materiály a výzkumné zprávy jsou do dnes tajné. Jedna věc je ale jasná. Ta bylinka je velice posilujícím prostředkem. Když ji do sebe nalijete, budete k neunavení. To mě zaujalo. Když jsem se začal o toto zajímat, tak se s tím svezly i čaje, které jsem měl vždy rád. Před lety jsem se dostal z jiného důvodu do Thajska. Tam jsem objevil jeden čaj, který nebyl zde v Evropě, a začal jsem ho k nám dovážet jako první. Nikdo nevěděl, že se na severu Thajska pěstuje čaj.

Navštívil jste Thajsko. Jaké další země?

Kambodža. Je tam největší komplex sakrálních památek na světě. Navíc kambodžský král umí velice dobře česky. Přál jsem si se s ním potkat, to ale nevyšlo. S monarchy v Indočíně je to vůbec zajímavé, například thajský král hraje na český klarinet. Pracovně jsem se dostal také do Vietnamu, kde jsou Češi vítáni. Plánovitě za čajem jsem se vydal až vlastně předloni do Číny.

V čem je rozdíl mezi čaji kvalitními sypanými a třeba čaji v sáčcích koupených v supermarketu?

Dnes máme dobu, kdy si každý spotřebitel může vybrat. Je to o poučení, rozhledu a zájmu. Nejdůležitější u čaje je jeho kvalita. Ta spočívá v čerstvosti a ve zpracování. Jakýkoli čaj v pytlíku je vlastně naprosto mrtvá věc. Podobně jako pasterovaný džus z koncentrátu. Jde o mrtvou surovinu. Příkladně, když si na louce utrhnete nějakou bylinku, doma jí rozdrtíte, necháte vyschnout a pak zjistíte, že vyčichla, zoxidovala, změnila barvu… To samé se děje s čajem. Správně prodávaný čaj je ten sypaný, o tom jsem přesvědčen.

Pořádají se degustace vín. Vy ale děláte degustace čajů. V čem spočívají?

Je to podobné jako u vína. S tím rozdílem, že po degustaci vína můžete být velmi rozjařen i unaven. U čaje budete mít dobrou náladu, ale nebudete unaven. Má to hodně společného. Degustace čajů je tak trochu můj výmysl. Jde o příjemné setkání nad čajem, kdy čaj se presentuje, ukazuje, vaří, ochutnává. Připraví se rozumný prostor a čaje. Ideální je ochutnávka osmi čajů. Lidé jsou z toho unešení. Neznají takovou presentaci. Například děláme čaj do dvou šálků, kde z jednoho se pije a ke druhému se čichá. Takových degustací už máme za sebou více než sto.

Pijete čaj denně?

Ne, nejsem závislý na čaji a nemusím ho pít každý den.