Již několik měsíců má malá srnčí slečna výběh, kde se jí daří a problém jí nedělá ani vyběhnout do kopečka. Od poslední návštěvy Tachovského deníku neuvěřitelně vyrostla a je vidět, že se má čile k světu.
Zhruba dva měsíce má Žofka malou stáj a z ní volný výběh ven na malou louku. Stáj má vystlanou a ve výběhu dostatek trávy, takže má jedinou starost, a tou je se pořádně najíst. Ze stravy dostává speciální granule, seno a pase se. Granule už dostává na příděl, aby zbytečně netloustla. Přirozenou plachost neztratila, takže s ní musí ošetřovatelé manipulovat velice opatrně. Vždy, když přijde čas oběda, Žofka na manžele Peškovy volá jako na srnčí mámu a píská.
„To nejhorší už máme dávno za sebou. Byly jí zhruba dva týdny, když jsme se jí ujali. Vstávání s teplou lahví bylo opravdu dost náročné, teď už je to jen radost," uvedla ošetřovatelka Růžena Pešková.
Pár týdnů po nálezu se ošetřovatelé snažili situaci vyřešit a zvířeti pomoci formou přidělání protéz. „Po poradě s jedním zoologem jsme se domluvili jí je tedy nedávat. V péči měl už zvířata s podobným postižením a vždy se to neosvědčilo. Žofce pahýlky v pohybu nebrání, takže ji necháme tak, jak to má," upřesnila.
Pravou zadní nožku má už zcela zahojenou, levá je stále ještě v léčení. Pravidelně ji musí mazat a následně ji na pahýlek nasadí dětskou ponožku.
„Levou nožku si šetří a přizvedává ji. Bolesti určitě nemá, protože by neměla tak velkou chuť k jídlu," poznamenala.
Manželé Peškovi počítají s tím, že je pro ně Žofka součást rodiny už nastálo. S takovým druhem postižení se do volné přírody vrátit nemůže.
Jak se malé velké Žofce daří, vás budeme v průběhu příštího roku jistě informovat.
