„Ráno jsem vyšel do krámu pro pečivo. Zpoza pošty na mě vyběhl ten pes a strašlivě zaštěkal. Cenil na mě zuby, že mě chce asi pokousat. Šel mi po nohou,” popisuje situaci Pavel Thomaj. Neváhal a okamžitě přeskočil nedaleký plot. „Doslova šipkou,” doplňuje muž, který je v invalidním důchodu. Při skoku se lehce poranil na hlavě. „Tak jsem se bál. Sám jsem nevěřil tomu, že bych takový kousek dovedl,” uzavírá své vyprávění Thomaj.

S dalším příběhem přichází Alena Špalková. „Pes běhal okolo hasičárny, po silnici, pak k místnímu zemědělskému objektu. Nikdo se k němu nesměl přiblížit. Viděla jsem, jak ho jeden ze sousedů odháněl taškami. Bojíme se ale o sebe, pes je nebezpečný,” říká žena vyděšeně.

Největší zážitek ale má ze setkání s bojovým plemenem seniorka Anna Burešová. Ta musela nejdříve psa praštit holí a pak se co nejrychleji vzdálit. I na ni se totiž vypravil s vyceněnou čelistí. „Jsem lazar, nemohla jsem moc rychle utíkat. Šla jsem do krámu a najednou se otočím a mám ho pár centimetrů od sebe. Měl pěnu u čumáku, vrčel, cenil zuby a hrabal mi po holi. Zemědělce, kteří pracovali na místním poli dokonce pak zahnal k hasičárně. Bojím se tady. Nikdy nevím, kdy na mě vyskočí,” říká Burešová a přidává další nechtěný zážitek, ve kterém hrál roli Šiškův pes. „Přijela vnučka, že chce jít na kobylky a najednou tu byl pes pověšený na vrátkách. No co ten dělal, to si neumíte ani představit. Sliny mu od huby lítaly. Šel z něj strach. Kdyby se sem dostal, tu holku by snad zabil,” zlobí se Burešová.

My jme se tedy za Vladimírem Šiškou vypravili. Ten ale má na vše jednu jednoduchou odpověď. „Pokousal někoho? Ne? Tak vidíte. Neslyšel jsem ani o tom, že by někdo měl skákat přes plot. Ale že by utíkal? To je hloupost,” brání se nařčením Šiška. Po chvilce ale otočil. „Tady volně pobíhají koně, slepice, kachny, kočky a nikomu to nevadí. Tak proč by tu nemohl pobíhat můj pes?” přiznal Šiška s tím, že jeho pes není žádné bojové plemeno. „To je malý pes,” ukazoval muž jeho výšku u kolen.

Občané ale neváhali a stěžovali si na chování psa i jeho majitele starostce Janě Svobodové. „Celou situací řeším i s policií. To je zároveň problém, který řešil už můj předchůdce. S panem Šiškou jsou skutečně problémy. Celou věc budu řešit i s odchytovou službou,” říká rozhodně Svobodová.

Na názor jsme se zeptali i tachovského zvířecího ochránce Karla Bobála. Ten se dokonce nabídl, že pokud pes bude ještě utíkat a lidi napadat, na náklady Vladimíra Šišky jej odchytne.

„Mohu psa odchytit na žádost policie, starosty nebo městské policie,” vyjmenovává možnosti Bobál. „Mohou sepsat i nějakou stížnost a také si stěžovat, že jim pes zničil majetek,” radí dále.

Podle něj je zároveň chovatel povinen zabezpečit psa proti úniku. „Celou věc také může řešit krajská veterinární správa. Obec také může zajímat, zda muž za psa zaplatil. Ale pokud psa nezabezpečí, mohu ho odchytnout,” podotýká Bobál.

„Ti lidé nemohou čekat, až pes někoho potrhá. Nejen ostatní zvířata, ale i děti. Všechny škody pak půjdou na účet chovatele,” uzavírá Karel Bobál.