Myslivci přicházejí s dalším varováním pro všechny, kteří neznají správné zásady chování v přírodě. V první řadě je to varování před zbrklým zachraňováním mláďat spárkaté zvěře. „Pokud někdo nalezne opuštěné mládě na louce či v blízkosti lesa, měl by ho ponechat na původním místě a co nejdříve se nejkratší cestou vzdálit,“ říká Jiří Šilha z ČMMJ. Hrozí totiž, že zanechá opachovou stopu v blízkosti mláděte. „Pokud se bude mláďat dotýkat, může ho svým chováním odsoudit na smrt, protože ho matka již nemusí přijmout,“ vysvětluje Šilha.

Příroda je v tomto směru velmi krutá a chyby člověka jsou již nenapravitelné. „Myslivci v tomto směru vyvíjejí maximální aktivitu při informování veřejnosti. V obcích je vyvěšován leták s názvem „Nesahejte na nás“, na kterém je vysvětleno proč není vhodné se mláďat dotýkat či si je dokonce jako opuštěná odnášet domů,“ informoval Šilha. Většina spárkaté zvěře klade v červnu mláďata, objevují se druhé vrhy zajíců, bažanti vodí kuřátka. Na této mladé zvěři dovedou udělat citelné škody jak toulaví psi, kočky, tak i krkavcovití ptáci a dravá zvěř. „U jelenů dochází k vyzrávání paroží, daňkům teprve paroží roste. Srnci hájí své teritorium a pravidelně obcházejí hranice svého teritoria a zanechávají pobytové stopy (hrabánkování, strouhání stromků), aby zvýraznili svoji přítomnost,“ popisují myslivci. Na přítomnost soka i člověka reagují silným bekavým zvukem (připomínající štěkání), který můžeme zaslechnout prakticky kdekoliv v přírodě. Pokud zjistí srnec vetřelce ve svém teritoriu, okamžitě ho vyžene za hranice svého území.