V tachovském okrese je nejdéle sloužícím starostou. Začínal ve svých pětatřiceti letech. „Do roku 1997 jsem byl sedm let neuvolněným starostou, od ledna 1998 jsem uvolněný. Při zaměstnání se ta funkce dělat nedala,“ říká. „Každou chvilku musel člověk odběhnout od práce, odjet někam na jednání…“

Za ta léta prožil už leccos. Na otázku, kolikrát si řekl, že už s tím praští a nechce úřad ani vidět, odpovídá s úsměvem: „To bylo mockrát. To by se nedalo ani spočítat. Ale kdybych tenkrát v devadesátém roce věděl, do čeho jdu, asi bych se rozmyslel. Ale když už tu práci dělám, tak nemohu couvnout.“

Přesto každé čtyři roky usedal a usedá do čela zastupitelů Trpíst. Letos se mu ale kandidovat už nechtělo. Nakonec se rozhodl, že to ještě čtyři roky zkusí. Cítil, že má stále ještě důvěru lidí, což ostatně potvrdil i výsledek voleb. Na druhé straně by si z řad spoluobčanů dokázal představit šikovné nástupce.

Co zkušeného starostu za bezmála třicet let ve funkci nejvíce překvapilo? „Negativně je to papírování. Administrativa, která se stupňuje, přidávají se další a další povinnosti.“

Pozitivně vnímá Josef Pavlas přístup lidí v obci. A také skutečnost, že se konečně podařilo vyřešit kompletně vodovod a kanalizaci. Kromě toho vybudovala obec bytovou zónu a počet obyvatel v posledních letech roste. A na kraji vsi se připravují další parcely pro výstavbu rodinných domů.

Práce starosty je náročná ve velkých městech i v malých obcích. Starosta Trpíst odpočívá mezi lidmi. „Rád si zajdu třeba na fotbal, nebo si s kamarády posedět do hospody,“ řekl Deníku a dodal, že si váží podpory rodiny, kterou má. „Manželka už si zvykla,“ okomentoval s úsměvem.