Jak vlastně spolek vznikl, proč zrovna Stonožky?

To byla vlastně úplná náhoda. Vypravili jsme se s rodinou na velkou Cestu do neznáma, kterou už po mnoho let pořádá AMK Staňkov. Automobilová cílovka plná zábavy a dobrodružství, kdy je třeba zapojit hlavu, zdravý rozum, ale i fantazii. A překvapivě jsme vyhráli, čímž na nás padla povinnost uspořádat další ročník. Tak jsou pravidla nastavená. A mne tehdy napadlo proložit další ročník úkoly a hrami pro děti, aby se více zapojily. O našem počínání věděla tehdejší ředitelka základní školy a přišla s návrhem, že když jsme udělaly tuto akci, zda-li bychom s mamkou a ségrou neuspořádaly také něco pro děti u nás v obci. Což pro nás byla výzva. My jsme v rodině všichni tak trochu akční cvoci, a když se jedná o dobrou věc, tak na to slyšíme. No a název spolku Vás asi pobaví. Prostě jsme s mamkou a ségrou trošku korpulentnější postavy, takže proto STO - kilové - NOŽKY (smích). Ale jsem moc ráda, že se mnou tehdy obě do toho šly, bez nich by Stonožky nebyly.

Co byste o Stonožkách prozradila?

Já bych nerada, aby to vyznělo nějak jako vychloubání. Ale mimo všech našich aktivit jsme za dobu našeho působení finančně přispěli několika hendikepovaným dětem, pomoc šla i do klatovského Klokánku, Dětského domova ve Staňkově a na podzim uplynulého roku jsme udělali sbírku na pomoc Psímu útulku v Horšovském Týně. Ono je fajn pomáhat lidem, ale nabyli jsme dojmu, že na zvířata se zapomíná. Takže poslední sbírka byla právě pro ně.

Pohodu a dobrou zábavu dovezl do Černošína Tonda Procházka se svými hosty T. Kostkovou a P. Vondráčkem.
Tereza Kostková a Petr Vondráček rozesmáli černošínské publikum

Co všechno Stonožky tedy organizují?

K nám třem se postupně přidalo ještě pár stonožkových nadšenců a první akcí, kterou jsme tehdy pořádaly, bylo procházkové odpoledne, kdy jsme s 11 dětmi z naší obce vyrazili na Sycherák. Vedu od začátku spolku Stonožkovou kroniku, takže si přesně vybavuju, jak tehdy hrozně pršelo. Nicméně akce se líbila. Postupem času jsme z toho udělali Procházkové odpoledne plné řemesel. A přidali jsme Hledání velikonočního pokladu. Pak přišel Dětský den a před třemi lety poprvé také Čertí show. To je ale všeobecný název pro různé čertovské akce, ta loni v prosinci se jmenovala Přijďte zachránit Káču z pekla. A protože prostě neumíme sedět s rukama v klíně, tak jsme začali pomáhat o pouti, kdy míváme pro dětské návštěvníky připraven stánek s tvořivými dílničkami.

To není zrovna málo

To není ještě všechno. Stonožky už dva roky po sobě pořádaly také dětský příměstský tábor. A stejně jako ostatní akce je jeho hlavním záměrem děti trochu více nasměrovat k lásce k přírodě, k ekologii, ale i k sobě samým a svým kamarádům. Také chceme, aby se něco přiučily, o čemž mluví jasně už název tábora Týden v akci s ISZ, který se konal vloni. Ale výchovný efekt měl i ten první, předloňský, který se jmenoval Indiáni. Ten byl více zaměřený na lásku a poznávání přírody a péči o ní. A vlastně i tady jde o dobročinnost neb rodiče mají v době prázdnin na týden postaráno o děti.

A vrací se vám nějak vynaložené úsilí?

To přijde na to, jak se na to díváte. Poté, co jsme se záchranáři týden do dětí hustili, jak se kdy mají zachovat v případě zdravotní indispozice nebo požáru, nehody či jiného maléru, čehož budou svědkem, jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že snaha nebyla marná. Přišla za mnou maminka jedné holčiny, co také byla na táboře, poděkovat mi a povyprávět svůj zážitek. Otci té dívky se tehdy stal úraz a ona musela volat záchranku. Jenomže jak byla v šoku, tak pořád opakovala, co se pánovi stalo, ale kde se to stalo zapomínala říct. V tom přišla ta její malá a říká jí: „Musíš nejdřív říct kde se to stalo, kdyby vypadl signál nebo jsi omdlela, aby věděli, kam mají jet.“ To mne tehdy obrovsky zahřálo o srdíčka, pochopila jsem, že to co děláme, má smysl, i kdyby to bylo jen u jediného dítěte.

Tříkrálová pochůzka je v Kladrubech velmi oblíbená.
FOTO, VIDEO: Tři Králové obešli Kladruby

Jaké mají Stonožky plány do budoucna? Přivítali byste nové členy?

V letošním roce počítáme, že se uskuteční všechny akce jako v roce uplynulém. Nové nechystáme, spíše se soustředíme na vylepšení kulis, kostýmů a doladění detailů. V poslední době se trochu potýkáme s problémem, kdy nadšenci ze stonožkových řad ubývají. Však i čertovská show by se nakonec nekonala, kdyby nepřišli pomoct spolužáci našich dětí. Ti tedy ale nabídli pomoc i do budoucna. Naštěstí je pro Stonožky kromě naší rodiny zapálená i naše kamarádka Jaruška Radošová. Ale hodně pomáhají také ostatní, kteří k nám dojíždějí z Kladrub, Stříbra, Trpíst, Studánky, Vysočan a blízkého okolí. Pokud by měl někdo zájem se k nám přidat, uvítáme ho s otevřenou náručí. Každopádně bych ráda zdůraznila, že si moc vážíme spolupráce s městysem Stráž, kde se nám dostává finanční podpory a bezplatně nám poskytnuje klubovnu a další prostory, kde všechny akce připravujeme a uskutečňujeme.

Kromě Stonožek máte ještě nějaké vlastní další koníčky?

Jak už jsem zmínila, my jsme poměrně akční rodina. S mým mužem jsme naladěni na stejnou notu, hrozně si ho vážím, je mojí skutečnou oporou. Takže s dětmi rádi výletíme, poznáváme nové kraje, hrady, zámky, vyjíždíme za poznáním i do zahraničí. Doma je práce taky dost, sice jsem akční, ale na druhou stranu práce na zahrádce mi vůbec nevadí, naopak je to příjemný relax.