Svatby se mezi mladými lidmi v současné době příliš nenosí. Většina z nich o manželství v dohledné době nechce ani slyšet. „Raději budeme žít na psí knížku,“ shodují se páry.
Život na hromádce podle mladých s sebou nese výhody. „Nic nás nezavazuje, když od sebe budeme chtít odejít, prostě tak uděláme. V manželství to už jde přece jenom hůře,“ poukazují Martina Havlová a Pavel Křínovský z Tachova.
Do obřadní síně ani párem koní nikdo nedostane dvaadvacetiletého Romana Jeřábka z Plané. „Svatba? Kdepak, to po mně nikdo nemůže chtít. Přítelkyni mám, ale kdyby začala mluvit o sňatku, s největší pravděpodobností bych ze vztahu vycouval. Není nad svobodu a manželství jí příliš mnoho neskýtá,“ tvrdí.
„Na šťastný život ve dvou není manželství vůbec potřeba. Oddací list je podle mně pouze kus papíru,“ dodal Jeřábek.
Podobné názory pobuřují starší generaci. „Žít na psí knížku? To je největší nesmysl, jaký může mladá generace vůbec vypustit z pusy,“ děsí se Dita Francová z Tachova. „Právě manželství slouží přece k tomu, aby se jeden o druhého mohl opřít a aby se lidé vzájemně tolerovali. Když někdo žije jen tak na hromádce, tak to aby se před tím druhým bál říct něco ostřejšího ze strachu, aby ho partner okamžitě neopustil,“ řekla.
Mluví ze své zkušenosti. „Také jsem si myslela, že budu žít s chlapem na hromádce, ale sotva jsem mu vytkla malý zájem o mne, opustil mně,“ vzpomíná nerada.
V letošním roce zaznamenal Městský úřad v Boru až dosud jedenáct svateb.
„Myslím si, že je to srovnatelné s předchozími roky. Zájem o sňatek tak ve městě neroste, ale ani neklesá,“ podotkla matrikářka Jitka Dudášová.
Města se předhánějí, jak svatební obřad jeho účastníkům co nejvíce zpestřit. Například v Boru na zámku oddává starosta v historickém kroji. „Přejeme si totiž, aby svatebčanům zůstaly co nejhezčí zážitky. Je to přece jenom jeden z nejvýznamnějších dnů v jejich životě,“ podotkl starosta města Petr Myslivec
