To je i případ Světeckého vrchu (615,9 m) ležícího asi dva kilometry severozápadně od středu Tachova. Oválný – od východu celkem nenápadný zalesněný vrch – padá prudkou strání k jihu do relativně široké údolní nivy řeky Mže, od západu je pak obkroužen hluboce zaříznutým údolím Bílého potoka. Ten se klikatí kamenným korytem plným peřejí pod silnicí ze Svobodky do Světců.

U Světců chvíli zůstaneme. Již zarostlý, a pro nepozorného návštěvníka tedy snadno přehlédnutelný, je malý lůmek hned nad autobusovou zastávkou. Těžil se zde křemenný diorit, jenž je také první z hornin, s nimiž se na vrchu potkáme. Ale jen okrajově, stejně jako s bazickým amfibolitem či ultrabazickým hadcem (podle geologické mapy se tato vzácná hornina nachází v podobě malého ostrůvku vpravo od cesty vedoucí ze silnice na okraji Tachova k vrcholu). Největší podíl na stavbě vrchu má pararula, tvořící severovýchodní a část severního až severozápadního svahu, v okolí jinak hojně zastoupená hornina. Jihozápadní svah je vystavěn z kvarcitů.

Osou vrchu od severozápadu k jihovýchodu prochází křemenná žíla patřící tzv. Českému křemennému valu. Tvrdý křemen vytváří znatelný hřbítek, mnohde narušený historickou těžbou v lůmcích a mělkých jámách. Plochy po těžbě jsou dobře přístupné a silně zarůstají náletem dřevin. V „bílých“ sutích lze najít kusy kamenů s vyrostlicemi krystalů křemene. Perličkou budiž, že na turistické mapě měřítka 1:50 000 (28. Český les, sever, 3. vydání 2004), podle níž po Tachovsku léta chodím, jsou lůmky na vrcholu označené za kaolinové. „Bílá jako bílá“, řeklo by někdo – no vážně – chcete–li se v okolí podívat na skutečné pozůstatky po těžbě kaolínů, vydejte se do křovin pod Volštejnem u Černošíma (do PR rezervace Pod Volfštejnem). Ale zpět k Tachovu. Právě křemenná žíla je důvodem zařazení Světeckého vrchu do databáze významných geologických lokalit vedené Českou geologickou službou. Není to poprvé a určitě ani naposledy, co při našich toulkách za poznáním přírody Tachovska navštěvujeme podobnou lokalitu.

Kdykoli vylezu na vrchol Světeckého vrchu, přemýšlím o tom, jak asi vypadala přirozená vegetace křemenného hřbítku, les rostoucí na kyselé živinami nebohaté hornině, na mělkých půdách. Bylinné patro tvořené dnes většinou borůvkou, brusinkou, vřesem, mechy a místy rozsáhlými koberci lišejníků nabízí jako potenciální přirozenou vegetaci nejspíše suché a chudé bory nebo borové doubravy, tady možná s příměsí buku. Kdo ví? Prosím neberte mne za slovo, jen jsem si závěrem trochu zaspekuloval. A pokud jste na Světeckém vrchu ještě nebyli, určitě to brzy napravte.

Miroslav Trégler