Jeho nezaměnitelnou postavu a hlas známe z řady filmů, z televizních obrazovek a z prken divadla Sklep. V posledních letech jej vídáme v různých neobyčejných dopravních prostředcích, kterak brázdí českými městy a ve verších opěvuje skvosty moderní architektury. Se štábem pořadu Šumná města zavítal herec a architekt David Vávra také do Tachova, aby televizním divákům v celé republice zprostředkoval pohled na architektonické unikáty Tachovska.

V útulné kavárničce v sousedství rabínského domu, kterému podle Vávry právem patří čestné místo v pořadu Šumná města, nám tento charismatický herec odpověděl na několik otázek.

Pane Vávro, co předchází samotnému natáčení? Jak vlastně vypadají přípravy na jednotlivé díly cyklu?
Tak v každém městě, kde točíme, máme jednoho až dva spolupracovníky, kteří pro nás vyhledávají různé archivní materiály a doklady o stavbách. Ještě předtím nám ale dají tipy na zajímavé objekty. Společně pak město projedeme, abychom si vytipované objekty prohlédli a posoudili, zda se do našeho pořadu hodí. Tady v Tachově jsem náhodou zašel do infocentra a narazil tam na Pavla Voltra, který se ochotně přihlásil ke spolupráci a společně s ním a Jiřím Nenutilem jsme v harmonickém oku prošli krajem a hledali a nalezli stavby.

Našli jste tedy zajímavé objekty architektury 19. a 20. století i na Tachovsku…
Jistě. Je nutné, aby památky nemizely, aby se zachránily. Pro Tachovsko je velké plus, že se podařilo zachránit Jízdárnu ve Světcích. Ta stavba je zjevením a budeme se jí věnovat samozřejmě i v našem cyklu.

Velká část průvodního slova je v pořadu Šumná města veršovaná. Je to náročné, vymyslet třeba rým na jméno architekta, či na druh stavby?
Scénáře píšeme střídavě já a režisér Radovan Lipus. Tomu jde veršování lépe, a tak více veršuje on. Je schopný zveršovat i levou část scénáře, která je určena štábu. Někdy je ale těžké vytvořit rým, aby neskryl to, co chceme sdělit.

Města, která cyklus představuje, projíždíte v bizarních dopravních prostředcích. V čem se budete pohybovat po Tachově?
Budu jezdit v doutníku. Inspirovala nás tabáková továrna, kde se vyráběly právě doutníky (dnešní Delta – pozn. red.). Udělal jsem základní skicu a technici podle ní vyrobili pojízdný doutník.

Je výhodou, že jste hercem a zároveň architektem?
Asi to výhoda je. Během práce scénář upravuji na základě svých zkušeností. Od osmdesátých let si všímám architektury, a tak vím, jak je někdy těžké projekty prosadit. Proto chápu, že se někdy musí při stavbě dojít ke kompromisu, který možná celkovému projektu ubližuje, ale pro dokončení stavby může být nezbytný.

Jak na vás působí Tachovsko z pohledu architekta?
Zdá se mi, že se Tachov a celý okres ještě zcela nevzpamatoval z šoku, jaký přineslo poválečné vysídlení a následná éra socialismu. Nenašli jsme tady ve městě ani v jeho okolí ani jeden současný progresívní dům, který by se vymykal a byl názornou a zajímavou ukázkou moderní architektury. Tady prostě to štěstí nebylo, a tak za moderní architekturou musíme v tomto dílu, který zde natáčíme, jet do Toužimi. Tam je trapistický klášter Nový Dvůr, který vyjadřuje v architektuře přesně to, co se děje uvnitř, tedy pokoru a všechny ty vlastnosti ctící život v trapistickém klášteře.

V doplňujících scénkách pořadu účinkuje několik stálých herců v rolích historických osobností. Spolupracujete třeba s místními ochotníky?
Většinou jsme se snažili, aby tam vždycky někdo z místních hrál. Máme tam stálého kavárníka, který musí být v každém díle, pravidelnou herečkou je paní Popková a děti. Spolupracujeme se sdružením Šumná bezbranná, které poukazuje na ohrožené stavby a domy, které by potřebovaly změnu. A z tohoto sdružení v díle o Tachovsku bude účinkovat kamarád, kterému jsme svěřili roli Windischgrätze.