Nádherná stavba architekta Alfreda Grotteho zmizela z povrchu země po násilném činu nacistů. Tento den byl počátkem velkého odchodu židovského obyvatelstva z Tachova. Nakonec odešli všichni. V sobotu, více než šedesát let od konce války, se konal návrat.

Nevraceli se však původní obyvatelé, ani jejich potomci, ale část židovské kultury. Rabínův dům, na první pohled nenápadná budova na konci ulice K. H. Borovského, hostil pěvecký oddíl Lach Tachov. Toto malé seskupení vystupovalo v místech, kde kdysi stávala samotná synagoga.

Když jste zavřeli oči, mohli jste si představovat, že se nacházíte uvnitř mohutného chrámu, v němž se rozlévají tyto, pro mnohé lidi zcela neznámé melodie.

Realita byla však jiná.

Nad hlavou pluly těžké šedivé mraky, nasáklé slzami lítosti všech lidí, kteří si v průběhu několika stovek let uvědomovali nespravedlnost osudu tohoto národa. Místo zdí, o které by se odrážela ozvěna ženských hlasů, byl jen chladný vzduch. Bylo by zajímavé pohlédnout do stropu a vidět tematicky laděnou výzdobu, místo střechy tvořil provizorní přístřešek však jen zelený altán, který chránil zpěvačky před potencionálním deštěm. Bylo by krásné vidět synagogu stát, ale horší by byl pohled na to, co následovalo po definitivně poslední modlitbě v listopadu roku 1938.

Dívčí pěvecký oddíl Lach Tachov, což v překladu z hebrejštiny znamená „Tobě Tachove“, založila sólistka vystupující na českých operních scénách Taťána Weiszová, působící v Tachově mimo jiné jako učitelka sólového zpěvu v ZUŠ. „Jsou to písně mého národa,“ odpověděla nám na otázku, co jí vedlo k realizaci pěveckého oddílu. „Tyto hebrejské tradicionály dnes zazní převážně v mé vlastní úpravě,“ dodala Weiszová.

„Náš soubor se schází pravidelně dvakrát týdně už asi rok. V minulosti několikrát vystupoval v rámci Tachova, ale v nejbližší době se chystá opustit hranice města a prezentovat náš um i v jiných městech, “ informovala nás jedna ze zpěvaček, Martina Moravcová.

Tomáš Urban