Ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, budou již tachovské děti zpět doma z tohoto pro ně velice úspěšného zájezdu.

„Je středa 28. července, jsme ve městě Suzhou,“ píše v úvodu sbormistr Josef Brabenec. „Ráno máme v programu prohlídku zahrad. Byly vybudovány na malém území, proto jsou velmi členité. Cílem bylo vytvořit miniaturní krajinu protkanou množstvím altánů a pavilonů. Ve staré Číně v zahradách nevystavovaly sochy, ale zdobily je zajímavými útvary kamenů vylovených z jezera. Nejdříve jsme navštívili Zahradu mistra rybářských sítí, založenou už ve 12. století a několikrát přestavovanou. Potom šly děti měnit valuty, což je dosti složitá procedura, hodně papírování a čekání,“ pokračoval sbormistr.

„Z centra jedeme do Zahrady pokorného služebníka státu. Byla to původně klášterní zahrada a po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 ji zrestaurovali do původní podoby. Zaujala nás poetická jména pavilonů, například Naslouchání kapkám deště padajícím na listy lotosů na podzim, nebo Altán odrazu pagody na vodní hladině. Další jméno nás přímo uchvátilo. Pavilón objevujícího se výhledu na Jižní horu při trhání chryzantémy ve východním záhonu. Když jsme se dost naprocházeli a vynadívali na tu krásu, odjeli jsme do továrničky na výrobu hedvábí. Děti viděly bource morušové, výběr kokonů obsahujících jednoho nebo dva brouky. Propírání v horké vodě a snování hedvábných nití. Viděly, jak se těžce vydělává na živobytí. Z hedvábí tkají stroje krásné vzory, které jsme si pak prohlíželi ve vzorkovně,“ napsal dále Brabenec.

„Večeři jsme měli rezervovánu v čínské restauraci. Na točících stolech bylo nepřeberně druhů pokrmů. Vše nám moc chutnalo, jen Verunka by prý dala přednost McDonaldu. Krátký odpočinek v hotelu a starší děti se vydaly ještě na procházku pěší zónou města. Byl to den plný zážitků, v zahradách i jinde jsme improvizovaně zpívali za velké pozornosti návštěvníků. Měli jsme se výborně, ale už se těšíme domů,“ dodal Josef Brabenec.

„Dnes je čtvrtek. Ráno se loučíme s příjemným městem a hotelem v Suzhou. Vyrážíme do vodního městečka Zhouzhuangu. Blížíme se k městu, nad kterým se vznáší smogový opar. Čeká nás prohlídka domů dřívějších boháčů, města vodních kanálů s lodičkami, krásných klenutých kamenných mostů. Prohlížíme si dům zakladatele města i kláštera z 15. století. Davy lidí v úzkých uličkách, halasné megafony čínských průvodců a hlavně děsné vedro. Bylo to pěkné a bylo toho dost. Rádi jsme spočinuli v klimatizované restauraci u rýže a nudlí. Náš pochod na parkoviště byl podobný ustupujícím napoleonským vojskům,“ psal dále sbormistr.

„V autobuse jsme pookřáli a v 17.30 hodin vjíždíme na předměstí Šanghaje. Je to nejlidnatějším město v Číně, které má dvacet jedna milionů obyvatel a tomu odpovídá impozantní vjezd. Nadzemní křižovatky dálnic, množství mrakodrapů, silnice přeplněné auty. Brzy jsme před hotelem, ubytování a po krátkém odpočinku jdeme na procházku kolem hotelu. Krásně osvětlené město se nám líbí na první pohled. Zítra nás čeká světová výstava EXPO, prohlídka, ale hlavně koncert v českém pavilonu. Všichni jsme v pořádku, pozdravujeme všechny sboráky, kteří s námi nemohli jet,“ dodal na záběr sbormistr Josef Brabenec.