VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Taháky byly, jsou a budou

TACHOVSKO - Moderní technika vítězí nad starou metodou opisování. Tresty? Snížená známka

22.10.2007
SDÍLEJ:

Při písemkách nahlížejí žáci často do sešitu či do knížky, které jsou ukryté v lavici. Na snímku nám zapózoval Dominik Lašek ze Základní školy v Kostelní ulici v Tachově.Foto: DENÍK/Hana Štorkupová

Opisování od chytřejšího souseda, papírové taháky, popsané lavice a ruce, to vše je už dávnou minulosti. Dnes v tahácích na tachovských školách vedou mobilní telefony, mp3 přehrávače či počítače.

„Žáci jsou vynalézaví, tak jako jsme byli i my. Dnes mají děti navíc výhodu, že mohou používat moderní techniku,“ konstatoval Václav Halada, ředitel Střední odborné školy ve Stříbře. „Zabránit studentům v používání taháků je běh na dlouhou trať. Nejsem naivní, že podvádění jde zabránit na sto procent,“ dodal ředitel. „Záleží na pečlivosti jednotlivého učitele. Nejsou dané jednotné směrnice jak s hříšníkem naložit. Každý má svoji vlastní metodu. Techniku v žádném případě nezabavujeme,“ upozornil Halada. „U maturitních písemek máme pravidlo, že žák odevzdává mobilní telefon a po dokončení práce si jej vyzvedne,“ dodal.

„Ve třídách, kde učím, jsem si nevšimla nikde popsaných lavic, ani že by se při písemkách používala k opisování technika,“ uvedla Irena Jirotková, ředitelka Gymnázia v Tachově.

I seminární práce nejsou často ze študácké hlavy. „Studenti občas podvádí při seminárních pracích, které stáhnou z internetu. Já osobně kontroluji, zda práce není stažená z webu. Je to ale těžké a chce to přehled. Mnohdy stačí pár otázek a je vám hned jasné jestli student podváděl,“ konstatovala Jirotková.

Na základních školách se taháky tolik nevyužívají.

„Já učím ve dvou třídách a osobně jsem se s použitím taháků nesetkala. Při pokusu o opisování pak stačí dotyčného slovně upozornit,“ uvedla Jaroslava Metličková, ředitelka Základní školy v Kostelní ulici v Tachově.

Podle učitelů jsou dnes žáci líní a nemají ani zájem si taháky před hodinou smolit. „Kdysi měly v souběžných třídách děti zájem o to, co se objevilo v písemce u druhé třídy. Dnes to devadesát procent žáků nezajímá,“ dodala.

Moderní technikou žáci při výuce nepodvádějí. „Mobily musí být při hodinách vypnuty a uklizeny v batohu,“ konstatovala Metličková. „Já osobně taháky používám hlavně na předměty, které mi moc nejdou. Někteří učitelé na to ani nepřijdou. Třeba při fyzice sedím až vzadu. Často se mi také stává, že si obsah taháku pamatuji,“ řekl nám Dominik Lašek, žák druhého stupně základní školy v Tachově.

Spoléhal jsem se spíše na souseda

Když si vybavuji moje školní léta, vzpomínám si, že jsem žádné taháky nevymýšlel. Spíše jsem se spoléhal na znalosti souseda, který mi byl ochoten, pochopitelně za úplatek v podobě svačiny nebo gumové indiánské figurky, poradit. Horší už bylo, když nás kantoři při písemkách dělili na skupiny a sousedící spolužák v lavici tak dostal zcela jinou otázku než já. I na to jsem ale postupem času přišel. Vyzkoušel jsem totiž všímavost učitelů a zjistil jsem, že si řada z nich nepamatuje, kde vlastně sedím. Na to, že jsem vlastně odpovídal pomocí souseda na jeho zadání, tak naši kantoři mnohdy vůbec nepřišli. Anebo přišli a přešli to tím, že mám dobré nápady. Nevím. Dnes už se s odstupem času na tyto záležitosti ale dívám s úsměvem.

Miloš Němec

Elektronický tahák pomohl vlasáčovi

V osmdesátých letech minuleho století jsem chodil do jedné pražské školy na obor elektro. Zde, jak už to tak bývá, byli žáci lajdáci i ti schopnější. Ve vedlejší třídě došlo k jakési symbióze méně nadaného žáka s premiantem. Vznikl nápad, jak by bylo možné napovídat zkoušenému u tabule. Žák znalý problematiky radiového přenosu vymyslel a sestrojil vysílač s mikrofonem a přijímač se sluchátkem. A protože v té době měl každý druhý kluk dlouhé vlasy, nebyl problém ukrýt sluchátko pod jeho kadeře a přijímač s bateriemi do kapsy od kalhot. Pak už stačilo jen vše odzkoušet a mohla přijít premiéra na katedře. Vlasáč se nechal vyvolat a tehdá vše dopadlo dobře. Nápověda fungovala. Jen po škole se nesl vtip, že něčí dědeček postrádá malé sluchátko k naslouchátku.

Antonín Hříbal

Kvůli taháku šlo i o život

Popsaná pet láhev, minipapírek v průhledné tužce, popsaná bota, radiátor, parapet, ruce, náramek či minitaháček schovaný v dlani. Tak tohle všechno mi pomáhalo vyplnit prázdné místo v hlavě. A nesmím zapomenout na souseda. Skvělou perličkou byl však náš spolužák, který psal taháky pro celou třídu a nikdo z učitelů neměl o tom ani páru. Nad katedrou byla bílá skříňka s televizí a videm. Učitelé seděli pod ní a zkoušející (stojící) žáci měli tak krásný výhled na popsanou bílou plochu. Bod pro nás byl i fakt, že při příchodu vyučujícího byla skříňka zakryta rohem tabule. Další Jirkovou specialitou byl sešit nalepený za oknem na zdi, a při potřebě stačilo vytáhnout žaluzie. Háček byl v tom, že při výrobě musel skákat z okna na balkón. Mnohdy byla výroba takového taháku i životu nebezpečná.

Hana Štorkupová

Za opisování mohou špatné školní osnovy a mizerní učitelé

S opisováním má zkušenost každý, kdo ve školních lavicích kdy seděl. Je jedno, zda to byl žák tupý jako kopyto, nebo premiant. Konkrétně v mé základní škole, v Jičíně ve východních Čechách, pořizovali taháky a jako o život opisovali i šprti. Byli to totiž trémisti, kteří by kvůli špatné známce skočili i pod vlak… Já konkrétně jsem při písemných testech, prověrkách a čtvrtletních pracích zkoušel pravidelně onemocnět, což se mi ale dařilo jen zřídka – rodiče byli nadáni šestým smyslem a hnali mě vždycky do školy svinským krokem při každé zmínce o teplotě, škrábání v krku a podezřelých vyrážkách.

Když nezabrala metoda simulování nakažlivých chorob, dovolával jsem se pomoci u spolužáků. Nemělo smysl ptát se Styblíka, Vaníčka, ani Smutného. Byli to dobří kamarádi, avšak onoho roztomilého čuřilovského typu.Vhlavě měli úplně vymeteno. Na opisování byly nejlepší spolužačky Vávrová, Zelenková a Poláková. V životě neřekly sprosté slovo a když dostaly jedna mínus, nervově se zhroutily. Opisování přes rameno lépe inteligenčně vybaveného jedince ale občas překazili učitelé, měli protivný zvyk rozsazovat nás podle pravidla chytrý s chytrým a blbý s blbým. Proto musely přijít ke slovu ručně psané (a velmi pracně) nachystané taháky.

Oproti spolužákům jsem byl ve výhodě, že jsem seděl u okna. Často jsem se vymlouval na vydýchaný vzduch ve třídě.Akdyž mi učitel povolil otevřít ventilačku, popsal jsem výtahy z učebnic (většinou matematiky), okenní rám. V penálu jsem měl ovšem připravenou i zálohu – popsanou gumu, a pro sichr ještě mezi stehny schovaný papírek velikosti poštovní známky se vzorečky. Je ale pravda, že jsem často miniaturní text vůbec nepřečetl. Jako většina studentů, byl jsem i já nepříčetný, když se mi při výrobě taháku podařilo dotyčný text zapamatovat. Tolik „zbytečné“ námahy…

Poslední tahák v životě jsem měl nachystaný k maturitě. Modrou propiskou jsem si popsal manžety sněhobílé košile jmény českých obrozenců. Samozřejmě jsem pak dostal úplně jinou otázku. Dnes, s odstupem let, už vím, proč jsme ve škole všichni podváděli. Byla to vina špatného školského systému, špatných učebních osnov a mizerných kantorů, kteří bazírovali na letopočtech, a faktografickém stylu vyučování. Dnešním studentům, kteří mohou o hodinách diskutovat, závidím. Sám jsem nic podobného nikdy nepoznal…

Jaroslav Veselý

22.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vánoční strom. Ilustrační foto.

První vánoční stromky na Tachovsku budou rozsvíceny již tento víkend

Ilustrační foto

Tachovská pohotovost se stěhuje na dětské oddělení

NAŠI PRVŇÁČCI: dnes představujeme prvňáčky ze Základní školy v Přimdě

Podívejte se na tablo novopečených prvňáčků. Prostřednictvím našeho seriálu Naši prvňáčci bude redakce představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol na Tachovsku. Rodiče a blízcí žáků každou středu najdou v tištěném vydání na straně 4 a na webu prvňáčky z Tachovska. Deník si tak mohou koupit na památku.

Tachovští hokejoví žáci drtí všechny soupeře

Tachov - Velmi dobře si vedou ve svých soutěžích mladší a starší žáci HC Tachov.

Hudba i vůně kávy se linula z kladrubského muzea

Kladruby – Regionální muzeum Kladrunska pořádalo závěrem minulého týdne oblíbené podvečerní setkání pojmenované Kafírna.

Vánoce jsou finančně náročné. Úvěr ale může být špatným pánem

Podle finančních poradců ale i psychologů by úvěry měly sloužit k nákupu jen těch věcí, které nezbytně potřebujeme. Nemá cenu se neúměrně zadlužit a kvůli hezkému Štědrému dni si pak znepříjemnit celý rok. Praxe ale také ukazuje, že mnohé domácnosti si kvůli nedostatečné finanční rezervě nemohou tuto úvahu dovolit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT