Pořadatelé do programu zahrnuli takové kapely, které přilákaly zhruba tři tisíce lidí a návštěvníci potleskem nešetřili.

Hoří

Ale pro pořádek. Přijíždíme k letišti nad Tachovem v pátek kolem sedmé večer. Chceme zabočit na parkoviště, ale najednou slyšíme sirény. A na poli vedle nás začíná podezřele prskat – ano, část porostu hned u silnice se ocitá v plamenech. Někdo zřejmě odhodil nedopalek a v tomhle suchu se oheň rychle probudil. Naštěstí zasahují dobrovolní hasiči z Dlouhého Újezdu, kteří přijíždějí jako první a požár mají rychle pod kontrolou.

Pivo? Divné

Dostáváme se na novinářské průkazy, i když s nemístnými poznámkami pořadatelů u vstupu, do areálu. Zrovna hraje Krucipüsk, lidé se baví, tančí, poskakují, tleskají do rytmu. Dávám si u velkého stanu pivo. Za třicet korun, to je přiměřená festivalová cena. Ale ta chuť? Nějaká divná. Prostě mi nechutná. Moje žena říká, že zas tak hrozné není, ale starší syn se také tváří nějak divně po vypití prvního kelímku. Vzápětí se ale potvrdí, že to není jen náš subjektivní dojem. Kamarád, kterého potkávám, se také příliš potěšeně netváří, když ochutná. Také má první. A zanedlouho naše pochyby podpoří Tomáš Hájíček, zpěvák Krucipüsku, který si neodpustí nejapnou poznámku směrem k pivnímu stanu a chuti tohoto nápoje.

Ale dobře, jsme na festivalu, máme možnost volby. Kdo nemusí pivo, může si v některém z četných barů nechat namíchat koktejl, nebo si koupit víno. „Vy jste z Deníku? To byste měl napsat – sháněl jsem pro přítelkyni obyčejnou limonádu, ale nikde ji nemají," říká mi kolem desáté hodiny večerní asi pětačtyřicetiletý muž s brýlemi. Radím mu, že uprostřed areálu má velký stánek jeden výrobce energetických nealko nápojů, nebo že si může dát třeba kolu nebo něco podobného v některém ze stánků. Přikyvuje na souhlas.

Kručí mi v břiše, ale vyloženě hlad nemám. Jen z té pestré nabídky se sbíhají sliny, chuťové pohárky si žádají něco ochutnat. Grilované maso? Kuře? Klobásu? Asijské nudle? Je tu opravdu z čeho vybírat. Nakonec volíme bramborové spirály. Několik příchutí, vybírám si chilli. Nasytit to sice nenasytilo, ale chuťové pohárky byly uspokojeny. A navíc po tom chilli se dalo konečně i pít to pivo.

Aplaus kapelám

Mezitím se na pódiu střídají kapely, standardní Visací zámek (mimochodem, také do mikrofonu nadávali na pivo), skvělá je Doga, parádní rokenrolová show. Trochu fádní estrádu předvádí Walda Gang. Lidé jsou sice nadšení, atmosféra je opravdu skvělá, ale pro mne je to prostě východoněmecký Ein Kessel Buntes v rockovém rytmu. A pak přichází další zklamání. Vitacit, kdysi legenda, sice hraje standardně, ale Láďa Křížek? Zpívat sice stále ještě trochu umí, ale už to není ono. A rádobymetalové pohyby a práce se stojanem od mikrofonu působí při jeho postavě trochu groteskně.
Páteční večer se pomalu chýlí ke konci, je celkem klid. Ten kvitují i policisté. „Žádný problém jsme nezaznamenali, celou akci jsme ale monitorovali," informovala Deník Dagmar Jiroušková, mluvčí tachovské policie.

Podobně jako v pátek to na letišti dunělo v sobotu. Odpolední návštěvníci nám potvrzují, že kapelám to hrálo, program se líbil. Po Hand Grenade ohlašuje již ochraptělý moderátor David Petřík vrchol večera. Tím jsou Škwoři, opět hardrocková show doprovázená nejen aplaudováním publika, ale i pyrotechnickými efekty. Posluchači si chválí i dalšího interpreta, kapelu Zakázaný ovoce.

Festival končí. Celkový dojem z programu a kapel uspokojivý, z nabídky občerstvení také (v sobotu už mi pivo chutnalo více – buď jsem si zvykl, nebo bylo lépe ošetřené… nevím). Pořadatelská služba to zvládla, i když náš kolega fotograf musel cosi řešit s ochrankou, která se jej podle jeho slov snažila zpočátku buzerovat, když se potřeboval dostat do prostoru pro fotografování – vstřícný zásah hlavních pořadatelů ale vše nakonec vyřešil.

Příště v gumovkách

Jedinou větší skvrnou na festivalu tedy byl asi nepořádek. Jediný funkční automat na umytí rukou u záchodů pro tři tisíce lidí? Navíc v sobotu večer natolik zaneřáděný a zavalený rozmočeným papírem a spoustou hnusu, to je podle našeho názoru málo.

Víkend byl krásný teplý a slunečný, tak proč se potit v botaskách. Proto také řada lidí vyrazila v sandálech. Upřímně řečeno, tohle bylo spíše na gumovky.

Proč? Na prostranství, na kterém se festival odehrával, bylo tolik smetí, že člověk musel opravdu dávat bedlivý pozor, kam šlape. Pohozené kelímky od nápojů, budiž. Že občas někdo v publiku vyhodil nedopitý kelímek do vzduchu a dopadající vás postříkal, budiž. Jsme na festivalu.
Ale koukat, abych nešlápl do talíře s nedojedenými nudlemi, nebo do tácku s nevytřenou hořčicí, to je fakt trochu silný kafe. Ty nudle byly snad všude. Takže člověk chvílemi nevěděl, jestli chodí po zvratcích, jídle nebo šlape někomu na ruce.

Tohle by asi chtělo do příštího ročníku vychytat. Pytle na odpadky sice měli u svých stánků prodejci občerstvení (a kolem stánků také byl většinou pořádek), ale citelně chyběly nádoby na odpad na ploše. A někdo z pomocníků pořadatelů, kdo by chodil po areálu a průběžně odpad sbíral a odnášel. To jsme zažili na mnoha jiných festivalech – pomocníka s barevnou vestou a v rukavicích s velkým igelitovým pytlem. Práce sice nepříjemná, ale vděčná a prospěšná. A co se týče kelímků? Inspirace z dalšího festivalu – kdo přinese ke stánku určitý počet prázdných kelímků k vyhození, má pivo zdarma (a pořádek je zajištěn).

Tak třeba se na toto příště nezapomene, protože Tarock za to stojí. Díky pořadatelům –  za kapely i za to, že hluk nebyl letos tolik slyšet do města.