Zajímavým příkladem dochovaného opevnění na Tachovsku jsou tzv. Tillyho šance, které nalezneme v blízkosti Rozvadova. Náspy, příkopy, valy i bastiony opevnění z období třicetileté války patří dokonce mezi nejvýznamnější památky svého druhu v regionu. Pozůstatky některých částí tohoto dočasného terénního opevnění nalezneme v lesích přímo poblíž obce Rozvadov. Poučení současným turistům poskytne i jedno ze zastavení místní naučné stezky. Ještě před několika lety však bylo hledání pozůstatků tzv. šancí poměrně složité, pokud nebyl k dispozici kvalitní popis. I když k nejbližším částem celého systému stačilo proběhnout mezi stánky vietnamských trhovců, tradiční součástí příhraničních obcí, a nezapadnout do podmáčené louky, průzkum valů, měřících okolo dvou kilometrů je dodnes ne příliš snadným oříškem.
Kromě opevněného tábora na vrcholku Knoblochsbergu nedaleko Polesí opevnění, které mělo válečníkovi Tillymu poskytnout šanci k zastavení nepřítele, nalezneme další samostatný opevněný prostor na protějším Březovém vrchu.
Nalézt v okolních lesích spoustu dalších valů či osamocených tzv. redut je pro laika prakticky nemožné. Vznik polního opevnění literatura datuje do roku 1621. Příkaz k vybudování vydal maršál císařských vojsk Johan Tzerclaes Tilly. Po něm byly šance později také pojmenovány. Snahou bylo zamezit postupu generálu protestantských vojsk Mansfeldovi, který mimo jiné o tři roky dříve pokořil například pyšnou Plzeň.
Bitva se strhla 16. července 1621, kdy třináct tisíc vojáků maršála Tillyho napadlo Mansfeldův tábor, ležící u německého Waidhausu. Tam se bránilo okolo dvaceti tisíc válečníků. Boj zabral celý den, než se císařští stáhli zpět na své šance. Šarvátky ovšem přetrvávaly až do září téhož roku. Potom Mansfeld z Waidhausu odtáhl.
Pokud jde o Tillyho, ten patřil k vrcholným vojenským velitelům císařských vojsk. Vedle samotného Valdštejna. Účastnil se i porážky českých stavů na Bílé Hoře. Vyznával španělskou válečnou školu, snad díky tomu, že se narodil roku 1559 na zámku Tilly. Dnešní belgické území tehdy ovládali Španělé. A ve španělských službách mladý Tilly sbíral i své první vojenské zkušenosti. Bojoval proti nizozemským povstalcům i proti Otomanským Turkům. Jako chlapec získal vzdělání u Jezuitů, což zformovalo jeho pevné až fanatické katolictví. Proto válce přikládal velmi osobní rovinu. Údajně dobře dbal o své vojáky.
Při obléhání Magdeburgu roku 1631 však došlo ke ztrátě kontroly nad vítěznými oddíly, které při rabování prakticky vyvraždily většinu obyvatel města, což bývá asi nejtemnější moment Tillyho velitelské kariéry. Zemřel 15. dubna roku 1632 po prohrané bitvě u Rainu, v níž byl smrtelně zraněn.
David Růžička
